Však smutku mého velká část,
na nebi zářící Večernice.
Já však radosti šel jsem krást
a smutku bylo na tisíce.
První splynutí našich rtů,
ten krásný moment setkání.
Kde zřeli jsme temnotu,
která duše naše brání.
Jako kat co chystá se k hlavě,
já rval jsem tvé světlo pryč.
Jak plamen co číhá nedočkavě,
spálil jsem vášně žár a chtíč.
Jsem nemoc, já jsem jed.
Já neměl jsem se přiblížit.
Snad bylo to naposled.
Nechtěl jsem ti ublížit
