Tělo je pohár plný vína,
pohár z čistého křišťálu.
A v něm rudá je hladina,
co mizí jistě, ale pomalu.
A ten pohár padá na skálu,
kde rozlévá se potok rudé,
kde praská křišťál poháru.
Co poté s životem bude?
Malé střípky co drží pospolu,
víno co proudí skrze praskliny,
duše co kape nahoru a dolů.
To čas snad spraví rozbité hodiny.
to čas snad v ocel sklo přetaví,
a poté ten pohár víno zastaví.
