Když láska zavelí, rozum odchází...

12 a 13

12. část

Když se konečně provedl přenos embrií, začalo být Harrymu po pár dnech vážně špatně. Každé ráno běhal na záchod, kde vyprázdnil obsah svého žaludku.

Severus si o něj dělal starosti. Harry byl od přírody hubený. Teď téměř nejedl, a když něco pozřel, běžel to téměř okamžitě vyzvracet. Bál se, že skončí na mudlovských kapačkách.

V této době už jim sice povolili pohlavní styk, ale Harry na to neměl ani pomyšlení a Severuse choutky také přešli. Doufali, že se to časem upraví.

I když bylo jasné, že těhotenství probíhá, byli pozvaní za 3 týdny od přenosu, na kontrolní vyšetření.

***

" Takže Harry tady si lekni na bok tak. Neboj se nebude to bolet, jen ti nanesu trochu tohohle chladivého gelu na břicho a bok pak vezmu tuhle hlavici a budu ti s ní jezdit po břiše. Na monitoru pak uvidíš své dítě. Bude moc malé, aby bylo ještě považované za člověka a nebude proto rozpoznatelné pro laika. Ale zvýrazním ti to," řekl Bludnička zatímco rejdil Harrymu na břiše sondou.

" A tady je děloha... hm už to vidím... ale... ehm... to ... není... možné!" řekl profesor. Sundal si brýle protřel si oči a znovu se zadíval na monitor,

" Děje se něco profesore?" zeptal se Severus nervózně.

" Ehm jak bych ti to řekl. Harry, obávám se, že nastala ta nejnepravděpodobnější situace... čekáš dvojčata."

" Cože!" vyhrkl Harry a Severus najednou.

"Je to tak, jasně to vidím. Taky je jedno a tady kousek dál druhé," ukazoval jim profesor na monitoru.

"Ale vždyť jste říkal, že se tohle nikdy nestalo," hlesl Harry. Tušil, že to nebude jen tak.

" Řekl jsem zatím. Vy jste první komu se to z našich 100 mužů stalo."

" A opravdu by nešlo, abych donosil obě?" zeptal se Harry

" Ne bohužel v Douglesově prostotu by nebylo tolik místa. Děloha by mohla prasknout a pokud by to náhodou nestalo, děti by nemohli růst normálně. Narodili by se předčasně a každé by tak mělo 1,5 kila a to je dost málo. Přece nechcete ohrozit jejich životy."

" Ne to nechci... a co ta náhradní matka?"

" To by eventuelně šlo. Ale budete si ji muset sehnat samy. Nám se ještě žádná nepřihlásila."

"My si jí snad seženeme," řekl Harry posmutněle a na rozloučenou si potřásl rukou s profesorem.

***

Harry cestou do Bradavic neřekl ani slovo. Přemýšlel. Už věděl kdo by připadal v úvahu jako náhradní matka, ale netušil zda by souhlasila. Severus také nic neříkal, nevěděl ani co by měl říci.

Když došli k sobě dali si oběd. Harry dál mlčky seděl u stolu a pak najednou řekl: " Tak už to řekni, ať to mám za sebou."

" Řekni co?" nechápal Severus.

" Že jsi to říkal, že to nebude jen tak."

" Pro tvou informaci, jsem toto nechtěl říci. Ale když jsi to nakousl... Je jasné, že jsme do toho šli s jistými riziky. Nehodlám ti teď kázat, jak je to nebezpečné. Myslím, že máš dost svých starostí. Nebudu tě zatěžovat. Raději mi řekni koho bys chtěl sehnat jako náhradní matku," změnil Severus téma.

" No napadla mě Hermiona,"

" Tak nějak jsem to tušil. Myslíš, že bude souhlasit?"

" To nevím. Musíme se jí zeptat. Co kdybych jí zítra pozval na oběd?"