Když láska zavelí, rozum odchází...

16 a 17

16. část

Když se druhý den ráno Harry probudil, zachvátil ho hrozný smutek. Takový, který ještě nikdy nezažil. Cítil jak má prázdnou duši a v ten moment se zatvrdil, že své děti donosí, ať to stojí, co to stojí. Tímto postojem však velice zarmoutil svého manžela.

" Harry, to nemyslíš vážně. Víš co všechno se ti může stát?"

"Tuším to, ale nechci zabít jedno z našich dětí. Co kdyby to pak nepřežilo ani to druhé. Celý život bych si to vyčítal."

" Harry, uvažuj racionálně! Když budeš čekat obě nebudou mít v tvém těle dost místa. Budou malé, podvyživené, možná i tak nepřežijí, to chceš?" přecházel Severus vzrušeně po místnosti.

" Ne nechci, ale nechci zabít jedno dvojče," křičel Harry.

" A sebe zabít chceš ano?"

" Proč sebe?"

" Může se to stát. Může ti prasknout implantovaná děloha, nebo dojít k nějaké komplikaci s ledvinami. Nechci, aby se ti něco stalo. Nechci tu zůstat sám!"

" To je sobecké."

"Řekni co bys dělal, kdybych zemřel a ty tu zůstal sám?"

" Zbláznil bych se."

" No vidíš, tak jak můžeš říkat, že je to sobecké. Miluju tě, copak to nechápeš, byl bych velmi nešťastný. Harry zapřísahám tě pojď na IKEL tam všechno provedou," prosil ho Severus.

" Ne Severusi..." odmítal Harry tvrdohlavě.

" Harry já už nevím jak tě přesvědčit. Mám si kleknout na kolena? Udělám to. Prosím... víš že to je to nejschůdnější řešení. Jiné není," Severus byl opravdu zoufalý, klekl si před Harryho a objal jeho kolena. Mladší z mužů nikdy neviděl Severuse tak zničeného. Jen pomyšlení, že ho může ztratit bylo nesnesitelné.

Harry vzdychl vytáhl Severuse nahoru, aby s mohli dívat do očí. Oba plakali, poté Harry přikývl na znamení souhlasu. Severus ho pevně objal a políbil.

Když se trochu uklidnili vydal se Severus promluvit s Brumbálem, aby ho požádal o pár dní volna. Chtěl se po tom zákroku o Harryho starat. Starý kouzelník mu ve všem vyhověl a tak mohli vyrazit na cestu.

Přemístili se zrovna ve chvíli kdy se z jiné části Anglie přemisťovali k bradavickému hradu Hermiona s Ginny.

***

" Hermiono pospěš si," křičela Ginny na kamarádku. Utíkala do hradu s takovým nadšením jaké u ní Hermiona už dlouho neviděla. Ale vrátit se sem alespoň na chvilku bylo i pro Hermionu vzrušující.

Doběhli do sklepení celé udýchané a rychle ťukali na Snapeův a Harryho byt. Nikdo jim však neodpovídal.

" Kde jsou?" rozhodila Ginny bezradně ruce.

" Neučí náhodou? Půjdeme za Brumbálem, možná to ví," navrhla Hermiona

***

" Dobrý den děvčata. Co vy tady?" uvítal je starý kouzelník s úsměvem.

" Hledáme Harryho a profesora Snapea. Potřebujeme jim něco důležitého říct." vychrlila ze sebe Ginny.

" Nejsou tu. Je to asi půl hodiny, co mě Severus žádal o volno na příští týden. Že se bude chtít starat o Harryho, nějak jsem to nechápal. Možná má jít na nějaký zákrok? Byl takový pobledlý."

" A neříkali kam jdou?" vyhrkla Hermiona v předtuše.

" Myslím, že říkal něco o IKELU."

"Musíme se tam honem přemístit!" vykřikla Hermiona a vyděšeně a táhla Ginny ven z kanceláře. Brumbál jen nechápavě zakroutil hlavou.