𝑹𝒆𝒅 𝑾𝒊𝒏𝒆 | Alcina Dimitrescu

𝟐|𝑭𝒍𝒐𝒘𝒆𝒓𝒔

•Ruby POV•
Ráno jsem se probudila docela zmatená. Nejdřív jsem si na nic nemohla vzpomenout ale pak jsem si vybavila snad úplně na všechno. Hlavně to, jak jsem políbila na tvář samotnou Alcinu Dimitrescu. Ležela jsem nehybně v posteli a nevěděla, co se sebou. Jak mě potom chytila za čelist a řekla, že se ještě uvidíme, znělo hrozně děsivě ale zároveň jsem se těšila. Také mi bylo jasné, že určitě bude chtít zpět svůj kožich, se kterým jsem včera odešla.

Nejspíš bych v posteli ležela dál ale musela jsem do práce. Miranda mi samozřejmě volno nedala jen mi řekla ať se dostavím, co nejdřív. Proto jsem vstala z postele a začala se dávat dohromady. Nejdřív jsem se musela vykoupat. Potřebovala jsem se probrat a koupel vždy pomohla a hlavně jsem se nevykoupala včera, protože jsem šla hned spát. Celou dobu jsem měla v hlavě včerejšek a hlavně Alcinu. Ta její dominantní aura, to jak mě chránila před Mirandou, ten incident v autě, byla prostě dokonalá.

~~~~~

Při vstupu do práce jsem se okamžitě bála, jak to bude s Mirandou. Byly jen dvě možnosti. Buď bude dělat, že neexistuju a nebo ta horší, že na mne bude křičet. Před naší společnou kanceláří jsem si párkrát oddechla, než jsem vstoupila. Miranda seděla za svým stolem, vlasy měla sepnuté do vysokého culíku a na sobě černý oblek. Její pohled na mne nebyl rozhodně přátelský a já věděla, že to bude špatné.
,,Spala si s ní?" Vyštěkla na mne, když vstala od stolu a opřela se o něj.
,,S kým?" Věděla jsem, koho myslí ale tajně jsem doufala, že když budu dělat blbou nechá mě. To se ale nestalo.
,,S kým?! S Alcinou, spala si s ní ty děvko?!" Zakřičela na mne až jsem sebou cukla.
,,Mirando nespala věř mi." Zakňučela jsem. Už si to pomalu kráčela ke mně, když v tom naštěstí zazvonil telefon. Já díky tomu měla šanci zaplout za skleněné dveře, kde jsem měla svou menší kancelář. Jedním okem jsem pozorovala, jak Miranda sedí u svého stolu a stále telefonuje s člověkem, který mě minimálně pro tuhle chvíli zachránil.

Když Miranda ukončila rozhovor, zvedla se a vydala směrem k mé kanceláři. Už jsem se připravovala, jak na mne bude křičet.
,,Odvezla tě až domu?" Zeptala se překvapivě klidným hlasem.
,,Ano." Špitla jsem tiše. Nevěděla jsem, co teď bude dělat, byla hrozně nevyzpytatelná a to mě děsilo ještě víc.
,,Dobře." Zafuněla a vydala se ke mně. Rychle jsem se zvedla ze svého místa a začala couvat, co nejdál od ní. Pak se ale má záda setkala se zdí. Miranda ke mně došla a položila mi ruku vedle hlavy. Ta blízkost bylo nebezpečná. Naše nosy se skoro dotýkaly.
,,Dotkla se tě nějak?" Procedila skrz zuby. Rychle jsem zavrtěla hlavou, protože jsem byla neschopná tvořit slova.
,,Jestli tě někdy uvidím, jak se s ní bavíš, tak poletíš. Nebudeš se s ní stýkat!" Nakonec odstoupila, hodila po mně poslední smrtící výraz, než odešla. Nebyla jsem si jistá jestli to myslela vážně, protože Miranda dost často říkala takové věci jen ze vzteku, takže jsem tomu nepřikládala moc velkou váhu.

•Alciny POV•
Na dnešek jsem si vzala volno, protože jsem nechtěla řešit po tom včerejšku nějakou práci. Stejně jsem už nějaké to volno potřebovala a dnešek byl ideální. Po mém probuzení jsem ale měla jiné starosti. V noci jsem měla sen o Ruby a rozhodně to nebylo nevinné. Když jsem se šla vysprchovat snažila jsem se uklidnit nervy, aby se moje erekce uklidnila, věděla jsem, že jestli se sama sebe dotknu tak už nebudu moc přestat, a proto jsem si pustila studenou vodu, která po nějaké době naštěstí zabrala. Tohle celé mě ale přivedlo na myšlenku, že ji musím, co nejdřív vidět. Neměla jsem její číslo ale její adresu ano, takže jsem musela vymyslet, jak s tím naložit. Mohla jsem jí poslat nějakou krásnou kytici se vzkazem, kde by mohlo být mé číslo ale v hlavě jsem měla i myšlenku, že by se pak nemusela ozvat a to jsem nechtěla riskovat. Mohla jsem tam poslat třeba Jeremyho, toho už znala ale to mi nepřišlo vhodné. Nakonec jsem dospěla k názoru, že můj osobní příjezd bude nejvhodnější, jen tak mě snad neodmítne, také ji budu mít možnost vidět a slyšet.

Po ranním protažením a snídani jsem zavolala do luxusního květinářství, kde jsem dost často květiny kupovala. Měli velký výběr a jejich vzhled byl špičkový, což jsem potřebovala. Cena sice byla vysoká ale tu jsem neřešila, prostě jsem potřebovala nádhernou kytici, takže šly peníze stranou. Neměla jsem tušení, jaké květiny muže mít ráda, tak jsem jim řekla ať daji dohromady víc květin, které k sobě jdou.

~~~~~

Kolem šesté hodiny večer jsem si řekla, že by mohla být Ruby doma. Vzala jsem tedy kytici, která mi přišla poměrně rychle po objednání. Byla opravdu majestátní a přesně to, co jsem potřebovala. Nasedla jsem tedy do svého auta a vydala se na cestu. Její adresu jsem si zadala do GPS, abych zbytečně nebloudila a dorazila bez problému.

Při příjezdu před budovu jsem zaparkovala auto na jedno volné místo. Vzala jsem kytici a vydala se ke vchodu, do kterého včera vešla. Na zvoncích jsem hledala příjmení Trace, které jsem během chvilky našla a zazvonila. Nějakou dobu se nic nedělo a už jsem si začínala myslet, že je v práci nebo si ještě někam zašla.
,,Kdo je to?" Ozvalo se nakonec.
,,To jsem já Alcina." Řekla jsem a čekala na bzučivý zvuk, který by mi signalizoval otevírání dveří.

Když jsem došla asi do 3. patra u otevřených dveří už stála Ruby. Na sobě měla šedé tepláky a volné bíle triko. Vlasy měla v rozcuchaném drdolu a já došla k závěru, že nemohla vypadat roztomileji.
,,Paní Dimitrescu." Pozdravila mě a trochu sklonila hlavu.
,,Ahoj Ruby. Omlouvám se, že jdu tak neohlášeně ale potřebovala jsem tě vidět. A něco pro tebe mám." Řekla jsem, přistoupila blíž ke dveřím a předala jí kytici. Ona se na ni rozzářila a začala mi děkovat a říkat, jak je krásná.
,,Ale musela být strašně drahá." Řekla nakonec, položila jsem jí ruku na tvář a jemně pohladila.
,,To vůbec neřeš." Odpověděla jsem.
,,Pojďte dovnitř ať nestojíte tak na chodbě." Ustoupila mi, abych mohla vstoupit.
,,Mužů vám nabídnout něco k pití nebo?" Optala se a vydala se očividně do kuchyně, aby dala květiny do vázy s vodou.
,,Nic nechci, nezdržím se dlouho." Přikývla a zašla někam za roh. Během chvíle ale byla zpět a v ruce držela můj kožich. Vzala jsem si ho od ní a přehodila si ho přes paži.
,,Vážně nic nechcete?" Zeptala se ještě jednou.
,,Něco bych chtěla." Čekala až vyslovím, co chci, aby mi mohla splnit mé přání.
,,Tvé číslo." To ji překvapilo, očividně čekala něco úplně jiného, ale i přes to přikývla. Podala jsem jí svůj telefon a dívala se, jak zadává své číslo. Mezitím jsem se rozhlédla po místnosti. Byla to kuchyň spojená s obývacím pokojem, takže byla místnost pěkně vzdušná a prostorná, měla jsem tenhle styl opravdu ráda. Telefon mi nakonec předala zpět.
,,Brzy se ti ozvu, teď už ale musím." Ruby mě doprovodila ke dveřím, aby se semnou mohla rozloučit. Otevřela mi dveře a čekala až odejdu ale já se ještě naposled zastavila, než jsem překročila práh.
,,Dneska polibek ani objetí nedostanu?" Zeptala jsem se vyzývavě. Nikdy by mě nenapadlo, že to někomu takhle brzy dovolím ale vážně mě uchvátila. Ona se prudce začervenala, ale i tak ke mně poslušně přistoupila. Jednu ruku mi opatrně položila na rameno, aby držela lépe rovnováhu, když si stoupla na špičky a vložila mi polibek na tvář. S úsměvem jsem se s ní rozloučila a vydala se pryč z budovy.

Při řízení jsem přemýšlela o tom, jak mě bez jakéhokoliv protestu políbila na tvář. Včera to udělala, protože už v sobě měla pár drinku ale teď byla podle všeho střízlivá. Potěšilo mě to o to víc, protože jsem věděla, že mám nějakou šanci.

•Ruby POV•
Ještě nějakou dobu jsem stála zmateně u dveří a přemýšlela, co se stalo.
"Pravě ke mně domu přišla sama Alcina Dimitrescu s obrovskou kyticí a chtěla po mně telefonní číslo, aby se semnou mohla znovu vidět?!" Tahle slova mi neustále zněla v hlavě. Nemohla jsem tomu absolutně uvěřit. Vždyť ona je někdo, je známa, je to největší výrobkyně vína a i přes to přijela ke mně domu a udělala tohle. A to, že po mně chtěla znovu pusu na tvář bylo až moc ohromující.

Nakonec jsem se ale přesunula do kuchyně, kde jsem se kochala květinou, kterou mi dala. Představa, že utratila tolik peněz za obyčejnou květinu pro mne, mi zvedla ego. V hlavě jsem ale měla i dnešní Mirandinu větu. Doufala jsem, že to vážně řekla jenom ve vzteku, protože jsem se s Alcinou chtěla vídat. Teď jsem ale hlavně čekala na nějakou zprávu nebo hovor od ní.

1457 slov
Tady je poděkování v podobě nové kapitoly. Doufám, že se líbí, votes a komentáře potěší.🩷