𝑹𝒆𝒅 𝑾𝒊𝒏𝒆 | Alcina Dimitrescu

𝟓|𝑩𝒂𝒓

•Ruby POV•
Posledních pár dnů se těším jenom na víkend, až zjistím, co má Alcina v plánu. Snažila jsem se to z ní dostat ven ale to se mi bohužel, ani po zprávách, ani po telefonu nepovedlo. Neustále říkala, že se mám nechat překvapit a prý se nemám bát, že by to bylo něco velkého. To mě opravdu trochu uklidnilo, protože nic velkého bych ani nechtěla. Nechtěla jsem, aby za mne utrácela hodně peněz, protože jsem moc dobře věděla, že jí to nemůžu nijak vrátit.

V pátek mi Alcina přesně, jak slíbila poslala bližší informace. Měla jsem si vzít nějaké šaty a v sobotu okolo šesté mám být připravená, protože pro mne prý přijede, což se dalo čekat. Hlavou mi ale běhalo, jaké šaty si mám vzít, protože jsem pořád neměla tušení, kam přesně půjdeme. Nechtěla jsem být oblečená moc odvážně ale zároveň ne nudně, chtěla jsem prostě na Alcinu udělat dojem, protože mi bylo jasné, že ona bude vypadat famózně. Ve skříni jsem našla červené šaty s rozparkem na stehně a menším výstřihem. Byly úplně ideální. Vzala jsem si k tomu drobný řetízek a černé boty na podpatku.

~~~~~

Byla sobota a já už nedočkavě čekala až mi Alcina napíše, že je před domem. Oblečení a doplňky jsem měla na sobě a doplnila jsem to ještě černou koženou bundou, kdyby mi byla zima. Hned, jak mi zazvonil telefon jsem se zvedla a vyrazila dolu. Před domem čekalo bíle luxusní BMW, které muselo stát hrozně moc peněz. Najednou z něj vystoupila Alcina, měla vínový oblek, který měl hluboký výstřih a ukazoval zase dost z jejího dekoltu, sám oblek s podpatky zvýrazňoval její autoritu a dominanci.

,,Ahoj draga mea." Tázavě jsem se na ni podívala a pozdravila ji taky. Pomohla mi do auta a následně dala řidiči pokyn, aby vyrazil.
,,Co to bylo za jazyk?" Optala jsem se zvědavě, protože jsem něco takového slyšela poprvé.
,,Rumunština drahá. Narodila jsem se tam." Vysvětlila mi a já na ní mohla zírat jen s otevřenou pusou, neměla jsem absolutní tušení, že je to rumunka. Hned jsem se začala ptát na Rumunsko a na žití tam. Alcina mi řekla, že tam žila do svých osmnácti, než se odstěhovala do Francie. Život tam prý nebyl nějak špatný, to prostředí ji hlavně naučilo, jak se o sebe postarat. Cesta díky jejímu povídání utíkala opravdu rychle, takže jsem pomalu ani nezaregistrovala, že jsme před dobře vypadajícím barem. Alcina mi zase pomohla z auta a vedla nás do baru.

Uvnitř to bylo tmavé a ponuré ale rozhodně to nevypadalo jako ty levné a špinavé bary, které byly na každém rohu. Šlo znát, že to má úroveň a chodí sem spíš smetánka. Došly jsme k jednomu stánku, kde jsem se posadila a Alcina mi řekla, že dojde pro nějaké pití a ať počkám. Naštěstí se rychle vrátila i s vínem v ruce. Podala mi jednu sklenici a posadila se naproti mně. Začala se mě ptát na můj týden a nějaké věci, které jsem dělala, mezitím co jsme se neviděly. Klasicky si u toho s mým svolením zapálila svoji cigaretu, která k ní už patřila. Při mém mluvení jsem si všimla, jak na mne Alcina zasněně koukala. Její modré oči doslova zářily.
,,Posloucháš mě vůbec?" Zeptala jsem se v jednu chvíli, když jsem jí říkala o jednom muži, který přišel do práce a ztrapnil Mirandu.
,,Samozřejmě, že ano. Jen si užívám, jak moc ti to sluší." Na její slova jsem se jako na povel zčervenala a poděkovala jí. Když jsem chtěla pokračovat ve svém příběhu uviděla jsem v davu lidí Mirandu. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to jen zdá a s někým jsem si jí spletla ale pak se na mne podívala a hned jsem věděla, že je to ona.

,,Co se děje?" Zeptala se, když si všimla mého výrazu. Hned jsem jí řekla, že je tady Miranda a viděla mě. Začínala jsem panikařit, protože jsem neměla tušení, co tady může dělat.
,,Klid draga mea. Nic se ti nestane, dokud jsem tady. O to se postarám." Začala mě hned uklidňovat. Zvedla se a sedla si vedle mne, tak aby mi zablokovala výhled do místnosti.
,,Poslouchej mě. Jestli chceš můžeme hned odjet pryč." Řekla mi. Na to jsem zavrtěla hlavou, že ne. Nechtěla jsem, aby nám Miranda zničila večer, který teprve začal. Místo toho, aby se Alcina pak přemístila zpět na své místo, zůstala vedle mne, jako kdyby mě chránila.
,,Budeš mi teď dělat ochranku?" Zeptala jsem se škádlivě. Samozřejmě jsem si nestěžovala, protože jsem si přišla opravdu v bezpečí, když byla vedle mne.
,,Ano. Budu si tě teď muset hlídat." Znělo to tak majetnicky ale vůbec mi to nevadilo, spíš mě to vzrušovalo.