𝑹𝒆𝒅 𝑾𝒊𝒏𝒆 | Alcina Dimitrescu

𝟔|𝑷𝒉𝒐𝒏𝒆 𝑪𝒂𝒍𝒍

•Ruby POV•
,,Mám penis." Řekla a jen čekala, jak budu reagovat. Zírala jsem na ní s tím, že vůbec nevím, co mám dělat.
,,Cože?" Bylo jediné, co ze mne vypadlo. Chtěla jsem se začít smát, protože jsem myslela, že je to nějaký vtip.
,,Chápu zní to divně ale myslím to smrtelně vážně." V jejím hlase nebyl ani náznak vtipu a mně začalo vážně docházet, že si asi nedělá srandu.
,,Můžu?" Neurčitě jsem ukázala na její rozkrok. Alcina nadzvedla svou krajkovou noční košili, pod kterou měla vážně boxerky a rýsující se velkou bouli. Nelhala mi. Hlavou mi běhaly myšlenky, jak je to možné a další ale nechtěla jsem se jí teď na nic ptát.
,,Neodejdeš? Nehnusím se ti?" Zeptala se. Znělo to, jakoby se opravdu bála.
,,Ne. Sice to nechápu ale rozhodně mi to nepřijde nechutné, spíš fascinující." Odpověděla jsem jí. Řekla mi, že když budu mít jakékoliv otázky, ať se nebojím zeptat. Alcina se na mne usmála a pokynula mi, abych si šla lehnout. Seděla jsem na jedné straně u čela postele a čekala, jak si lehne ona, abych se mohla přizpůsobit. Nebyla jsem si jistá jestli můžu k ní do náruče ale Alcina pak zvedla deku a ukázala mi, abych si lehla k ní. Na nic jsem nečekala a rychle jsem zaplula přímo k ní, abych měla hlavu pod její bradou těsně u její hrudi.
,,Pusu nedostanu?" Zeptala se a trochu do mne píchla prstem. Zvedla jsem se ze svého úkrytu a dala jí něžný polibek na rty. Byly přesně tak jemné, jak jsem si je představovala. Byl to vážně příjemný pocit a já to chtěla udělat znovu. Proto jsem se znovu naklonila a tentokrát se na jejích rtech zdržela déle.
,,Děkuju." Pohladila mě po tváři a obě jsme šly spát.

~~~~~

V noci mě probudilo zvonění telefonu. Vymanila jsem se z Alciny náruče a snažila se zorientovat, co se děje. Slyšela jsem, jak Alcina zabručela a zvedla se, aby mohla telefon přijmout. Posadila jsem a čekala až zavěsí, abych se jí mohla zeptat, kdo jí sakra volá ve dvě ráno. Dívala jsem se na její zamračený a rozespalý obličej, který prozrazoval všechny její aktuální emoce, když promluvila v jejím hlase byla znát nechuť a odpor k danému člověku, ať už to bylo, protože ji ten člověk probudil, nebo kvůli jiným věcem, které mezi sebou měli. Hovor nakonec skončil a Alcina se na mne omluvně podívala.
,,Omlouvám se drahá, nechtěla jsem, aby tě to probudilo." Pohladila mě po tváři.
,,Kdo to byl? Zněla si naštvaně." Nechtěla jsem, aby se kvůli někomu stresovala ale samozřejmě jsem chápala, že její práce musela být rozhodně stresující.
,,Nikdo důležitý." Nechtěla jsem se nechat odbýt, protože jsem jí chtěla taky pomoc, přeci jen ona mi pomáhala už dost. Alcina se ale netvářila, jako by mi chtěla něco říct.
,,Probereme to ráno. Teď pojď spát je ještě moc brzy." Na mou odpověď nečekala a ulehla zpět do postele. Otevřela mi náruč a čekala až si lehnu k ní. Tak jsem nakonec udělala a znovu zaplula pod její bradu.

~~~~~

•Alciny POV•
Ráno jsem vstala, jak nejvíc potichu to jen šlo, abych nevzbudila Ruby, která naštěstí ještě spala. Při vstupu dolu jsem potkala svoji kuchařku Grace, která mi oznámila, že snídaně bude za pár minut hotová. Já si zatím došla sednout ke stolu a vyčkat, než mi ji přinese. Celou dobu jsem přemýšlela, co mám jako říct Ruby až se bude ráno ptát. Nechtěla jsem jí lhát ale taky jsem jí to nechtěla říkat, protože co by si o mne pak myslela. 

Už jsem měla skoro snězené jídlo, když jsem uslyšela kroky, které byly od schodů. Podívala jsem se a viděla rozespalou Ruby, jak se na mne líně usmívá. Řekla jsem jí ať si jde sednou ke mně, že jí snídani donesou. Sama jsem téma včerejšího telefonátu nezačínala a jen tiše čekala až se zeptá, protože jsem věděla, že to brzy udělá.
,,Už mi řekneš, kdo to včera byl?" Optala se. Na jejím výrazu bylo poznat, že je odhodlaná to ze mne dostat. Zapálila jsem si k tomu cigaretu, i když jsem takhle ráno nebyla zvyklá kouřit.
,,Říká ti něco jméno Karl Heisenberg?" Zeptala jsem se tentokrát já. Zavrtěla hlavou na nesouhlas a čekala až budu pokračovat. Poslala jsem všechny, kteří byli v místnosti pryč, abych měla s Ruby soukromí.
,,Uzavřeli jsme spolu kdysi obchod, že mu čtyřikrát do roka dám dávku svých vín, která on následně převeze nelegálně za hranice...Ale asi rok zpět jsem zjistila, že mé víno, bez mého vědomí, ředí a přimíchává do něj nějaké nebezpečné věci pro lidi. Celé jsem to s ním okamžitě ukončila ale od té doby spolu máme problémy." Vysvětlila jsem a snažila se z jejího obličeje vyčíst, co si myslí. Vypadala poměrně klidně nato, co jsem jí právě řekla.

,,Proč si mi to nechtěla říct?" Zeptala se mě.
,,Bála jsem se, že se ti zhnusím, anebo tě nějak ohrozím." Můj hlas byl dost slabý a takhle jsem normálně nemluvila ale jen představa, že bych ji dostala do nějakých problémů nebo ještě hůř, že by se kvůli mně zranila, byla nepředstavitelná. Nikdy bych si to neodpustila.
,,Nikdy by ses mi nemohla zhnusit, nevěděla si o tom." Natáhla ke mne ruku a začala hladit mé klouby.
,,Co přesně jsi s ním včera večer řešila?" Hned, jak tato otázka opustila její rty, mi začala, že jí to nemusím říkat, že to bylo moc troufalé.
,,Nebylo. Řekl mi, že u něj byla policie a ptali se i na mne, tak abych si dala pozor." Vysvětlila jsem.
,,Myslela jsem, že se teď nemáte rádi." Očividně z toho byla zmatená.
,,Hlavně ho nemám ráda já, protože mi kvůli němu hrozí velké problémy a on mě taky v lásce nemá ale i tak je férový a takové věci, které se týkají policie mi říká. Hlavně kdyby přijeli i za mnou, tak se naše výpovědi nesmí lišit, jinak by to bylo jasné. Jediné štěstí je, že tu zodpovědnost bere na sebe, vždy říkal, že když se něco stane mám to svádět na něj." Chápavě přikývla.
,,Chtěla bych ti nějak pomoct." Bylo od ní hezké, že mě v tom nechce nechat ale neměla mi, jak pomoct, což jsem jí také hned vysvětlila. Najednou zazvonil zvonek. Čekala jsem až mi někdo přijde říct, kdo to je a co chce.
,,Madam...Je zde policie a chtějí s vámi mluvit." Řekla Sophie, která pro mne pracovala teprve necelý půl rok. Zvedla jsem se a dala jí pokyn ať je zavede ke mně do kanceláře, že se dojdu převléknout.
,,Jdi se obléct. Jeremy tě odveze pryč, aby si tě se mnou nespojovali a neměla jsi z toho problém." Nic nenamítala, rychle běžela nahoru a já šla kousek za ní. Nahoře jsem ji ještě políbila na rozloučení, než zmizela pryč. Věděla jsem, že to teď bude složité a čeká mě nejspíš dlouhý rozhovor.

•Ruby POV•
Dole na mne čekal Jeremy, který mě vedl přes velkou zahradu někam pryč. Byla fakt obrovská a nádherně udržovaná, Alcina musela platit opravdu dobrého zahradníka. Oba jsme pak došli k zadnímu vchodu, u kterého stálo, mně už známe, černé BMW. Nastoupila jsem a sledovala, jak pomalu mizí krásná okolní krajina a objevují se budovy města. Musela jsem přemýšlet, co se teď asi děje u Alciny. Doufala jsem, že vše zvládne a nic se nepokazí. V hlavě jsem si udělala poznámku, abych jí večer zavolala, jestli je v pořádku.

Večer jsem se snažila Alcině dovolat ale ani po třetím pokusu to nezvedla. Napsala jsem jí tak milion zpráv ale ani na jednu neodpověděla. Nehorázně jsem se o ní bála a nevěděla jsem, co mám dělat. Přemýšlela jsem, co bych dělala, kdyby ji zatkli. V hlavě jsem měla i myšlenku, že se možná mohlo něco pokazit a třeba jí ublížili. Nakonec jsem to vzdala a šla se vykoupat, abych se zkusila trochu uklidnit. Bohužel ani sprcha mému stavu nepomohla. Byla jsem na nervy, jako snad nikdy v životě. Usínaní taky nebylo zrovna nejlehčí. Neustále jsem se otáčela a snažila se najít pohodlnou pozici, ve které bych se cítila alepoň trochu pohodlně, což se mi asi po hodině povedlo a usnula jsem.

~~~~~

Během noci jsem se několikrát probudila. Jednou to bylo kvůli zlému snu, ve kterém Alcinu zatkla policie a poté, co se snažila bránit ji několikrát prostřelili. Její hlas mě prosil, ať ji pomůžu ale já se nemohla ani hnout a jen jsem koukala, jak krvácí. Můj mozek neustále pracoval na 200 procent a za celou noc jsem naspala tak dvě hodiny maximálně. Byla jsem úplně vyřízená a nemohla jsem s tou situací nic dělat, přesně to mě na tom užíralo nejvíc.

1424 slov
Doufám, že to dává nějak smysl, protože jsem s touhle kapitolou měla docela problém. Votes a komentáře potěší.🩷