𝑹𝒆𝒅 𝑾𝒊𝒏𝒆 | Alcina Dimitrescu

𝟏|𝑩𝒖𝒔𝒊𝒏𝒆𝒔𝒔 𝒑𝒂𝒓𝒕𝒚

•Pohled Ruby•
Jako osobní asistentka šéfa jsem byl pozvaná na večírek, který se pořádal pro vybraná vinařství. Moje šéfka Miranda do nich rozhodně patřila, byla totiž druhá nejúspěšnější ve svém oboru. Jako člověk už ale tak dobrá nebyla, chovala se, nejen ke mně ale i k ostatním, hrubě, často nás urážela a měla blbé narážky. Nejspíš už bych práci vyměnila, kdybych nebrala tak dobré peníze. Mohla jsem si dovolit dost věcí, na které bych u jiných zaměstnavatelů neměla a hlavně nevím, kam jinam bych šla. Takže ano držela jsem se té práce jen kvůli penězům, rozhodně ne, protože by mě bavila. Volného času jsem měla málo a když už jsem nějaký měla, neustále jsem musela být připravená, že mi zavolá, abych jí něco poslala. Věděla jsem, že dnešní akce je opravdu luxusní ale já neměla žádné šaty, které by byly takové události hodny, a proto jsem se dnes ráno vydala na nákupy. Miranda by mě totiž asi zabila, kdybych se oblékla nevhodně a dělala jí ostudu. Koupila jsem si jednoduché černé šaty, abych úplně nevyčnívala z davu. Měly výstřih ale nebyl moc hluboký, takže jsem neukazovala moc kůže, pak už měly jen rozparek který mi byl tak do půlky stehna. K tomu jsem zvolila černé boty na podpatku a řetízek s náramkem. Byla jsem zvědavá, kdo všechno tam bude a koho potkám, přeci jen ne každý den chodím na takové večírky.

Když jsem byla připravena na večer, zavolala jsem si taxíka, protože řídit jsem neměla v plánu a nějaký ten drink jsem si dát chtěla. Naštěstí jsem nemusela čekat dlouho až přijede. Nastoupila jsem řekla mu, kam chci jet a dnešní večer mohl začít.

Cesta nebyla tak dlouhá, takže jsem na místo dorazila v čas. Před sídlem, kde se konala celá akce, už stalo spousty luxusních aut. Když jsem prošla okolo ochranky musela jsem jim říct, kdo jsem, aby mě pustili dovnitř. Při vstupu dovnitř mě okamžitě zaujal ten obrovský prostor, ve kterém se pohybovalo opravdu spoustu lidí. Nebylo to ovšem zas tak hrozné, protože jsem se pohodlně mohla dostat z jednoho konce na druhý. Můj hlavní úkol byl ovšem najít alkohol, naštěstí to nebylo ani tak složité. Po místnosti chodila obsluha, která na podnosech nosila sklenice vína. Jednu jsem si vzala a šla si sednout na prázdné místo u stolu.

Chvíli jsem si o samotě popíjela, dokud mi někdo nepoložil ruku na rameno. Když jsem se otočila spatřila jsem svou šéfovou. Měla bíle šaty, které dokonale přiléhaly na její štíhlou postavu, dlouhé blond vlasy si upravila do drdolu, který odhalil její dlouhý krk. Musela jsem uznat, že jí to slušelo.
,,Ahoj Mirando." Řekla jsem s křečovitým úsměvem.
,,Ahoj Ruby, už jsem se bála, že se neukážeš." Řekla a sedla si vedle mne.
Upřímně...nechtěla jsem, aby vedle mne seděla ale nic jsem neříkala a mlčela.
,,Něco takového jsem si nemohla nechat ujít." Odpověděla jsem.
,,Ráda bych si s tebou teď promluvila víc ale když mě omluvíš čeká na mne pár lidí ale neboj se, večer se k tobě vrátím." Poslední větu mi zašeptala do ucha a já doufala, že na mne zapomene. Neměla jsem v plánu bavit se s ní víc. Miranda se na mne už jen naposledy usmála a vydala se za skupinkou mužů v oblecích. Oddychla jsem si, když jsem viděla, jak spolu začali komunikovat. Věděla jsem, že mám na nějakou dobu klid.

Jak večer běžel dál, všimla jsem si jedné velmi pěkné ženy. Z davu nevyčnívala jen svou výškou ale i tím vzhledem. Měla krvavě rudé šaty s poměrně hlubokým výstřihem, který ukazoval její bohatý dekolt. Černé a vlnité vlasy, které jí sahaly k ramenům si nechala rozpuštěné, aby orámovaly její obličej. Vypadala jako bohyně. Prakticky celou dobu jsem od ní nemohla odtrhnout pohled, určitě jsem ale nebyla jediná, protože muži okolo ní vypadali také dost uchváceně ale řekla bych, že to měl na svědomí spíš ten výstřih.

V jednu chvíli jsem se rozhodla jít na záchod. Naštěstí tam nebylo tolik lidí, takže jsem si na chvíli odpočinula. Když jsem ale vylezla a šla si umýt ruce, překvapila mě jedna osoba. A ne nebyla to Miranda. Na místě jsem zamrzla a jen na ni zírala. Byla to ta žena, kterou jsem zahlédla v davu. Znovu jsem si ji musela takhle zblízka prohlédnout a ujistit se, že vypadá stejně božsky. Oči měla ledově modré a dokonale se k ní hodily.
,,Je na mně něco zajímavého?" Vypadlo z ní najednou. Její hlas byl hluboký a zněl neuvěřitelně svůdně.
,,N-ne, omlouvám se, že jsem tak zírala." Zrudla jsem a radši sklopila pohled ke svým nohám.
,,Nemusíš, už jsem si zvykla." Odpověděla. Upřímně dalo se čekat, že někdo jako ona bude na takové věci zvyklá, přeci jen ne každý den člověk potká někoho jako ona.
,,Jak se jmenuješ drahá?" Optala se.
,,Ruby Trace." Řekla jsem.
,,Alcina Dimitrescu." Natáhla ke mně ruku a já ji přijala. Její stisk byl pevný ale nebyl nějak hrubý. Pak mi ale došlo jaké jméno řekla. Alcina Dimitrescu. Nejúspěšnější výrobkyně vín a ona mluví semnou.
,,Moc se omlouvám, že jsem vás nepoznala." Znovu jsem hanbou sklopila pohled. Uslyšela jsem, jak o zem zaklepaly její podpatky a jeden její prst mi zvedl bradu. Navázala jsem s ní oční kontakt a mohla jsem se v těch zářivě modrých očích klidně ztratit.
,,Jsi rozkošná Ruby." Řekla a víc se ke mně přiblížila. Naše hrudníky se dotýkaly, do nosu mě udeřila její božská vůně, voněla jako levandule se závanem cigaret, které očividně ráda kouřila.
,,Pod kým pracuješ?" Optala se.
,,Pod Mirandou." Odpověděla jsem. Lekla jsem se, když paní Dimitrescu udělala krok zpátky a všechen dotek, který semnou sdílela zmizel.
,,Řekla jsem něco špatně?" Zeptala jsem se rychle.
,,Ne jen...To nic už půjdu nejspíš tam na mne někdo čeká." Řekla a rychle odkráčela pryč.