𝑹𝒆𝒅 𝑾𝒊𝒏𝒆 | Alcina Dimitrescu

𝟏𝟐|𝑩𝒍𝒐𝒐𝒅 & 𝑩𝒓𝒖𝒊𝒔𝒆𝒔

•Ruby POV•
,,Kde máš Alcinu." Optala se Miranda svým otravným a posměšným hlasem.
,,Do toho ti nic není." Už jsem se otáčela k odchodu, abych u ní nemusela být o moc déle, ale její ruka na mém zápěstí, mě zastavila.
,,Přece teď neodejdeš. Je to neslušné." Přitáhla si mě k sobě a ruce zakotvila na mých bocích. Snažila jsem se vymanit z jejího sevření, ale byla silnější a ten alkohol, který jsem v sobě měla, rozhodně nepomáhal.
,,Pusť mě." Zakňučela jsem na ni. Ona se ale jen zasmála.
,,Jeden tanec. Pak se můžeme přesunout někam, kde budeme mít víc soukromý. Třeba v mém domě." Vyděšeně jsem se na ni podívala. Ona už tomu ale nevěnovala pozornost, protože si mě otočila v náruči, tak abych měla záda na její hrudi. Cítila jsem, jak se její tělo začíná pohybovat proti mému a její ruce mi jezdí po bocích. Stála jsem tam jako přilepená k zemi a nemohla se hýbat, nechala jsem ji prostě ať si dělá, co chce.

Když její tanec skončil otočila si mě znovu k sobě a řekla, že teď začne teprve pořádná zábava. Vytáhla nás z davu opilých lidí směr východ. Venku jsem se nadechla čerstvého vzduchu s takovou chutí, jakoby mi měl snad nějak pomoc. Na jednom parkováním místě jsem zahlédla Mirandy auto a já věděla, že jestli se chci dostat pryč tak tohle je moje poslední šance. Vší silou jsem se vytrhla z jejího nemilosrdného sevření a začala utíkat opačným směrem. Děkovala jsem sama sobě za svou volbu bot, protože kdybych teď měla podpatky tak by tomu moc nepomohly, už tak stačil ten alkohol. K mojí smůle byla rychlejší. Ani jsem nezaregistrovala, kdy mě stihla strčit na zem. Spadla jsem přímo na obličej, který jsme si musela určitě dobře sedřít, teď ale nebyl čas to řešit. Chtěla jsem se hned zvednout ale to už na mne Miranda seděla.
,,Kam si jako myslíš, že jdeš?" Zavrčela na mne a vrazila mi facku. Začala jsem se ošívat a mlátit ji rukama, abych ji nějak dostala ze sebe. To ji ale jen víc vytočilo. Dala mi další facku a následně pěstí. Hlava mi strašně třeštila a jediné, co jsem chtěla, bylo být teď s Alcinou doma v bezpečí.
,,Ty mi neutečeš." Začala mě zvedat, ale povedlo se mi najít svou poslední sílu a znovu se ji vytrhnout a začít zase utíkat. Měla jsem v sobě tolik adrenalinu, že jsem pomalu ani necítila tu bolest.

Sama nevím, jak se mi to povedlo, ale zvládla jsem ji setřást a doběhnout domu. Tam jsem se hned zhroutila na zem a začala nahlas vzlykat. Chtěla jsem, aby mě teď Alcina držela a šeptala mi, že vše bude v pořádku. Bohužel tady nebyla. Musela jsem to zvládnout sama. Neměla jsem ale žádnou energii se hýbat proto jsem jen seděla na zemi opřená o dveře. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se sebrala a šla si alepoň lehnout do postele. Věděla jsem, že chci spát a upřímně můj obličej ani stav mě nezajímal. Prostě jsem jen upadla do měkkých přikrývek a usnula.

•Alciny POV•
Hned brzy ráno jsem se rozloučila s holkami, abych mohla jet domu a zjistit, co se děje s Ruby. Normálně po takové dávce alkoholu spím jako miminko, ale dnes to nejlepší spánek nebyl. Musela jsem myslet na to, co jsem mohla udělat špatně. Nic jsem ale nezjistila. Jen jsem se těšila až ji uvidím. Zpět do města jsem dorazila dost rychle. Nejspíš jsem překročila trochu rychlost, ale vážně jsem potřebovala být u Ruby, co nejdřív. Ani jsem nejela k sobě domu, ale rovnou k ní. Nechtěla jsem se ničím zdržovat.

Dolní dveře budovy byly naštěstí otevřené, takže jsem došla do patra, kde měla Ruby byt a začala klepat na dveře. Když neodpovídala tak jsem začala i zvonit a bušit víc, možná ještě spala a neslyšela mě. Na druhé straně jsem pak uslyšela šouravé a pomalé kroky. Čekala jsem až mi má láska otevře dveře, ale očividně jsem na to nebyla připravená. Ruby měla na obličeji zbytky krve a modřiny. Měla dokonce trochu rozseklý ret. Na rukou taky měla pár modřin. No vypadala jako kdyby ji někdo brutálně zmlátil. Nevěděla jsem, co říct. Radši jsem vstoupila, aby mohla zavřít dveře a my měly soukromý.
,,C-co se ti stalo?" Zeptala jsem se roztřeseně. Ruby na mne jen zírala a nemluvila. Nevěděla jsem, co bude následovat. Jestli na mne začne křičet, že jsem tam nebyla, abych jí pomohla, když mě potřebovala. Ona ale udělala po chvíli úplný opak. Skoro mi spadla do náruče a začala hlasitě vzlykat. Rychle jsem ji zvedla a šla ji odnést na pohovku, abych si ji mohla posadit na klín a uklidnit ji.
,,Moc mě to mrzí. Teď už je to ale dobré. Jsi semnou." Šeptala jsem jí do uší uklidňující slova a doufala, že to pomůže.

,,Co se stalo?" Zeptala jsem se znovu, když se Ruby uklidnila. Hluboce se nadechla a vydechla, než začala mluvit. Řekla mi, jak se rozhodla jít do klubu, kde se trochu opila, pak tancovala s nějakou dívkou a pak přišla Miranda. Při vyslovení jejího jména bych nejradši zabíjela. Přesně mi popsala, jak s ní nejdřív tančila a pak se ji snažila odvést, ale když se bránila udělala jí tohle. Nevěděla jsem na koho jsem teď naštvaná víc, jestli na sebe, že jsem tam nebyla, nebo na Mirandu, kvůli tomu co jí udělala, a nebo na Ruby, která sama do klubu rozhodně chodit neměla. Asi na všechny, ale nejvíc na Mirandu. Tohle nenechám jen tak. Bude hodně litovat, že něco takového udělala, to ani nechci myslet, co by se stalo, kdyby se Ruby nepovedlo utéct. Jen jsem nechápala, proč by tam Ruby chodila. Věděla, že si to nepřeju a sama říkala, že taková místa nevyhledává. Budu se jí muset ještě zeptat.
,,Pojď ošetřím ti ty rány." Zase jsem ji zvedla a odnesla do koupelny.

Posadila jsem ji na záchod a začala jí umývat zaschlou krev a následně ošetřovat rány. Snažila jsem se být, co nejvíc jemná, abych jí nezpůsobovala další bolest. Během toho jsem se začala ptát na důvod, proč tam šla.
,,To je jedno." Řekla rychle. Já to ale chtěla a potřebovala vědět.
,,Není to jedno ani jsi mi neodpověděla na zprávu, co jsem ti psala." Řekla jsem.
,,Jako kdyby ti to vadilo, měla jsi určitě důležitější věci na práci." Štěkla po mně. Upřímně jsem nechápala, proč to říká, a proto jsem se ptala dál.
,,Moc dobře víš, o čem mluvím." Řekla až skoro naštvaně a zvedla se, aby mi čelila.
,,Ruby nevím. Prosím posaď se, chci to dodělat." Ona ale neposlechla.
,,Takže ty nevíš? Nejdřív ti někdo volá, což by nebylo divné tobě totiž furt někdo volá, ale říkat tomu někomu miláčku a ujišťovat ho, že se to nedozvím je docela divný. A pak se sebereš ani nevím kam a ještě tam přespíš. Co si mám podle tebe myslet. Alepoň ze mne nedělej krávu. Vím, že mě podvádíš." Zakřičela na mne. Tohle bylo podruhé za tenhle den, kdy jsem nevěděla, co říct. Byla jsem vytočená, že si o mně myslí, že bych jí byla schopná podvést a dotklo se mě to.
,,Ruby to není, jak to vypadá...Nikdy bych tě nepodvedla, to mi musíš věřit. Nebyla to žádná moje milenka ale moje sestra. To s ní jsem ten den volala a i jsem u ní teď spala. Neměla jsem na ni teď čas, tak jsem to jí i její malé holčičce chtěla vynahradit." Vysvětlila jsem a snažila se k ní přiblížit. Ona mezi nás ale dala ruku, aby mě zastavila.
,,Jak ti mám věřit." Zašeptala.
,,Měla si někdy důvod mi nevěřit? Ne neměla. Ale jestli chceš klidně jí můžeš zavolat, nebo tam můžeme jet." Na mém hlasu muselo být znát, jak mě to naštvalo.
,,Nechci...Promiň." Zakňučela se sklopenou hlavou, jakoby se styděla.
,,To ty mě promiň, chápu, že to mohlo vypadat divně." Konečně mě k sobě pustila a já ji mohla pevně obejmout.
,,Co se ale nemám dozvědět?" Zeptala se.
,,Měla jsem pro tebe překvapení v podobě chaty v horách, kterou mi právě Bela domlouvala přes jednoho svého známého." Podívala jsem se na ni a viděla ten stydlivý úsměv na její tváři.
,,Zkazila jsem ti překvapení." Omluvila se a znovu pohřbila hlavu do mé hrudi.
,,To nevadí. I tak si to užijeme." Pohladila jsem ji po vlasech a zase ji posadila na záchod, abych to mohla dodělat.

,,Nikdy jsi se nezmínila, že máš sestru." Řekla Ruby.
,,Vím mohla jsem se o tom zmínit, ale jak říkám, sama jsem se s ní teď dost dlouho neviděla." Občas jsem v takových věcech byla vážně hrozná. Uznávám.
,,Představíš nás někdy?" Zeptala se a já jí to samozřejmě odsouhlasila. Věděla jsem, že si bude s Belou rozumět a malé Eleanor se bude určitě líbit. V hlavě mi teď spíš šrotovalo, jak vyřeším Mirandu. Chci, aby trpěla, protože tohle byla poslední kapka.

1487 slov
Chci oznámit, že nevím jestli příští neděli vyjde klasicky kapitola. Mám ji sice rozepsanou, ale mám teď takový menší blok a vážně se s tím psaním peru. Snad se mi to do té doby povede. Jinak děkuji za aktivitu.🩷