𝑹𝒆𝒅 𝑾𝒊𝒏𝒆 | Alcina Dimitrescu

𝟒|𝑺𝒍𝒐𝒘𝒍𝒚

•Ruby POV•
,,Už od první chvíle, co jsem tě viděla, tak jsem věděla, že chci, abys byla moje." Zírala jsem na ni a neměla absolutní tušení, co jí na to mám říct. Chtěla mě? Ne to musel být nějaký špatný vtip. Na dlouhou chvíli mezi námi zavládlo vypjaté ticho. Nevěděla jsem, co říct a Alcina očividně taky ne. Nejspíš se snažila přečíst můj výraz ale to se jí nedařilo.
,,Děláte si ze mne srandu že?" Zeptala jsem se konečně.
,,Ne nedělám. Myslím to absolutně vážně." Řekla s klidným hlasem. Rychle jsem položila skoro prázdnou sklenici na stůl, zvedla se a vydala ke vchodovým dveřím se záměrem odejít. Najednou mě ale popadla za zápěstí a držela na místě. Její uchop nebyl tvrdý, spíš mě chtěla jen zdržet ale kdybych chtěla mohla jsem se jí normálně vytrhnout a jít.
,,Ruby chápu a respektuji, že teď chceš odejít ale do města to je dlouho, já tě odvést už taky nemůžu a opravdu bych byla radši, kdybys tady přepsala. Mám tady pokoj pro hosty, nemusíš se bát, že bych nějak narušovala tvé soukromí a něco zkoušela." Věděla jsem, že by nic takového neudělala ale v tuhle chvíli jsem chtěla být radši u sebe doma.
,,Nechci tady být." Zakňučela jsem ufňukaně. Znělo to až trapně dětinsky.
,,Já vím a omlouvám se, že jsem tě vzala sem a postavila tě do takové situace." Alcina měla ale pravdu, pěšky jsem nemohla, protože ke mně domu to fakt bylo daleko a ona po těch vínech už taky řídit nemohla. Ano mohla jsem si zavolat taxi ale ty jsem opravdu neměla ráda a vyhýbala jsem se jim, jak jen to šlo.
,,Dobře." Řekla jsem. Alcina se na mne usmála a pustila i mé zápěstí.
,,Pojď ukážu ti pokoj."

Šla jsem za ní po schodech do horního patra, kde mě zavedla na konec chodby. Pokoj nebyl ani velký ale ani malý, byl úplně dostačující. Uprostřed byla velká postel, která tomu celému dominovala. Bylo tam i velké okno s výhledem do vinice.
,,Tam je kdyžtak koupelna, ještě ti přinesu nějaké věci na spaní." Už pomalu odcházela.
,,Děkuji paní Dimitrescu." Ta slova ji zastavila mezi dveřmi.
,,Alcina, pro tebe už jenom Alcina."

Rozhodla jsem se, že bych se mohla alespoň osprchovat. Koupelna byla malá ale byl v ní větší sprchový kout, do kterého by se vešlo minimálně 5 lidí. Našla jsem v jedné poličce čistý ručník a nějaké gely na mytí. Ta sprcha mi opravdu bodla. Cítit jak vlažná voda stéká po mém nahém těle byla tak uklidňující. Opravdu jsem potřebovala zchladit, dokázala jsem si i dát všechny své myšlenky dohromady. Alcina byla milá, pozorná a nespočet dalších věcí a něco mě na ní určitě přitahovalo ale bála jsem se. Vlastně ani nevím proč, možná to bylo kvůli té její pověsti silné ženy, asi jsem se bála, že bych jí dělala ostudu a zklamala ji.

Vešla jsem do pokoje, kde jsem už na posteli měla nějaké oblečení, do kterého jsem se hned oblékla. Byla jsem z toho všeho už dost unavená, takže jsem na nic nečekala a šla si lehnout. Postel byla dost velká, že bych se tam vešla minimálně třikrát. I tvrdost byla výborná a přikrývky byly ty nejměkčí, jaké jsem kdy měla. Naštěstí mě to i brzy uspalo.

•Alciny POV•
Nechtěla jsem spát, nebo jsem spíš nemohla. Mozek mi pracoval na 200% a to znamenalo, že i kdybych chtěla, tak neusnu. Modlila jsem se, aby se dobře vyspala a ještě to všechno zvážila, nutit jsem ji do ničeho samozřejmě nemohla ale furt jsem doufala, že mi dá šanci. Už jsem si nalévala tak 10 sklenici vína a pociťovala, že bych měla radši přestat a jít si lehnout.

~~~~~

Ráno jsem se probrala poměrně brzy. Dala jsem si rychlou sprchu a vydala se dolu udělat snídani. Udělala jsem jen jednoduché, rychlé jídlo, protože mi bylo jasné, že Ruby nebude úplně nejlépe. Vypila toho docela dost a sama říkala, že není zvyklá pít. Začala jsem si připravovat jídlo na talíř, když jsem uslyšela kroky. Podívala jsem se směrem ke schodům a uviděla Ruby s mírně rozcuchanými vlasy.
,,Dobré ráno." Pozdravila jsem ji a začala jí také chystat snídani na talíř. Také mě pozdravila a přišla si sednout ke stolu, kde už měla připravenou sklenku vodu.
,,Děkuju." Poděkovala a hned se do toho pustila. Pohled na ni v mém oblečení byl zvláštním způsobem erotický a já si ho až nadmíru užívala.
,,Omlouvám se, že jsem byla včera taková." Řekla mi v jednu chvíli.
,,Buď v klidu, absolutně to chápu." Odpověděla jsem v klidu. Nechtěla jsem, aby si myslela, že se na ni nějak zlobím.

Když jsme dojedly, nabídla jsem, že ji odvezu domu. Ona mě ale překvapila, když řekla, že by to ráda zkusila. Včera si prý při koupání uvědomila, že ke mně něco cítí ale není si jistá, jak to uchopit. Hned se mi rozzářily oči.
,,Jsi si jistá?" Zeptala jsem se pro jistotu a když přikývla, okamžitě jsem jí objala a přitáhla si ji k hrudi. Políbila jsem ji na hlavu a užívala si tu radost, že mi dala šanci. Byla jsem odhodlaná jí ukázat, že nebude litovat. Nakonec jsme se oddělily a podívaly se na sebe.
,,Jsem." Řekla.
,,Slibuji, že nebudeš litovat drahá." Pohladila jsem ji po tváři a usmála se na ni. Věděla jsem, že jí budu muset, co nejdřív říct o mém hendikepu, aby si nepřišla, že jsem jí snad nějak chtěla využít, protože to nevěděla. Dohodly jsme se, že jí odvezu domu, protože mám nějaké věci, které musím zařídit a momentálně nepotřebuji, aby o nich věděla, protože by ji to vyděsilo a mohla by kvůli tomu mít problémy. Už několik let spolupracuji s Karlem Heisenbergem, se kterým nelegálně převážíme mé víno za hranice. Minulý rok jsem se dozvěděla, že víno bez mého vědomí ředí nějakými sračkami, které jsou dost nebezpečné, od té doby spolu máme jen problémy. Neustále mu vysvětluji, že když ho někdo nahlásí, tak to všechno praskne a budou z toho strašné problémy až uvidí, že je víno mé.

•Ruby POV•
Byla jsem ráda, že jsem změnila názor. Alcina mi cestou domu řekla, že budeme muset ještě spoustu věcí probrat ale ať se tím zatím nestresuji. Prý to teď není tak důležité a počká to.
,,Spíš se stresuji kvůli Mirandě." Bude se ptát to mi bylo jasné a věděla jsem, že jí nedokážu dlouho lhát. Byla pak hlavně vždy nesnesitelná, byla se schopná zeptat klidně čtyřikrát za den jen, aby to ze mne dostala.
,,Kdyby měla hodně velký problém, řekni mi to. Vyřídím to s ní." Tahle její starostlivost byla tak úžasná.

Když jsme dojely ke mně domu rozloučily jsme se se slovy, že mi ještě napíše nebo zavolá. Řekla, že to bude nejspíš někdy k večeru. Dala jsem jí pusu na tvář, z čehož se stával takový příjemný zvyk, který jsem si až moc užívala.

~~~~~

,,Ahoj drahá." Zněl Alciny hlas z telefonu. Hned, jak jsem ji slyšela, jsem se začala usmívat jako blázen.
,,Ahoj bylo vše v pořádku?" Zeptala jsem se, i když jsem neměla tušení, o co přesně se dnes jednalo.
,,Dle možností ano. Radši mi ale řekni, co děláš o víkendu? Chtěla bych tě někam vzít." Neměla jsem ani nad čím přemýšlet, o víkendech jsem nic nedělala.
,,Nedělala jsem nic ale teď už očividně program mám." Odpověděla jsem škádlivě.
,,Výborně. V pátek ti dám bližší informace, zatím se nech překvapit." Na ta slova jsem si hluboce povzdechla a řekla jí, že absolutně nesnáším překvapení. Alcina se zasmála a odpověděla, že si na to budu muset bohužel zvyknout, protože ona je má ráda.

Po našem asi hodinovém telefonátu jsem se s Alcinou rozloučila, protože jsem se měla jít ještě vysprchovat a byla jsem už docela unavená. Celé to bylo hrozně příjemné, v hlavě mi ale šrotovalo, co muže mít v plánu. Bylo od ní hezké, že se takhle snažila ale pak jsem si přišla, jako kdybych jí něco dlužila a ten pocit jsem opravdu neměla ráda.

1325 slov
Snad se líbí a příští kapitola v neděli.🩷