Plný vlak studentů. Někteří lítají jak střeštění... Velice zvláštní způsob dopravy do kouzelnické školy, myslím. Ale našla jsem si v kodrcavém rytmu vlaku zalíbení. Člověka až nabádá k přemýšlení, čtení anebo rovnou snění. Naštěstí nikoho nenapadlo si ke mně přisednout jakožto k vyspělé mladé studentce , kterou nikdo z vlaku nezná.
Bez zbytečného vysvětlování... Celé to vzniklo asi nějak tak, že se mí rodiče stali bystrozory a od té doby se mi úplně změnil život. Hodně jsme cestovali, stěhovali se, a nakonec se rodiče pohádali s celým vedením mé bývalé školy kvůli mé neustálé nepřítomnosti a přepsali mě do Bradavic. Jsem naučená, že se jednoduše neptám. Vím, že i kdybych jakkoliv protestovala, nebylo by mi to nic platné. Takže ano, přišla jsem o všechny lidi, ke kterým jsem měla ve škole blízko.
Bradavice znám jen z vyprávění prarodičů, kteří tam studovali a považovali svá školní léta jako za nejkrásnější léta v jejich životě. Pokaždé, když jsem byla u babičky na prázdniny, sedli jsme si s ní a s dědou ke krbu a dlouho do noci mi vykládali střípky z jejich dětství a školních let. Dokonce si vzpomínám na příběh, kdy mi líčili jak spolu létali dlouhé hodiny nad Bradavickým hradem v mracích, jen aby nemuseli na složitou zkoušku z lektvarů.
Po pár hodinách cesty míjíme tmavé jezero a v dáli se vykresluje mohutný Bradavický hrad. Je to úžasná podívaná. Má bývalá škola nebyla v prostorách hradu. Byla modernější, ale zdaleka na vás nezapůsobila tak honosně, jako právě Bradavický hrad.
Ze snění mě vytrhlo vrzavé otevření dveří mého kupé. ,,Oblečte si, prosím, své hábity, za chvíli jsme na místě, děkuji.'' Souhlasně jsem kývla na né o moc staršího chapce ve dveřích s kudrnatými hnědými vlasy, v černém hábitu s rudo-žlutou kravatou. Ten zvedl svůj pohled od neurovnaných papírů v rukou. ,,Omlouvám se, už jedu na autopilota. Tohle je asi mé 50 kupé, divím se, že jsem ještě nespletl celý slovosled. Mimochodem. Vítám tě, jmenuji se Louise. Nová studentka z 5. ročníku, že ano?,, Přikývla jsem. ,,Technicky vzato 6, ale budiž. Máte tady trochu jiné předměty a musím se přizpůsobit. Victoria, těší mě.'' ,, No, doufám, že to tady s námi zvládneš a že nebudeš mít problém se studiem! Kdybys cokoliv potřebovala, mile rád ti s čímkoliv pomůžu.'' Chlapec se usmál, pomalu za sebou zavřel kupé a pokračoval ve své cestě.
Měl pravdu. Za pár minut už jsme zastavovali na nádraží. Je zde taková tradice, že se na svůj první den školy musíte dopravit na lodích přes jezero. Nastoupila jsem tedy s pár mnohem mladšími studenty na loď a plavili se po inkoustové vodě, přičemž se nám před očima zvětšoval a zvětšoval zářící hrad.
Dostavili jsme se před vstupní síň. Nádech, výdech. Tohle je nový začátek a věřím tomu, že to bude dobrý začátek. Z vyprávění babičky moc dobře vím, co mě dnes čeká. Zjistím, do které koleje patřím. Je to zvláštní nechat se zařazovat s mladýma špuntama kolem, ale je mi to jedno, cítím, že je tohle důležitý krok a zaobírat se hloupostmi, jako že je něco trapné, by bylo zbytečné...
,,Jste připraveni?'' pronesla do nervózního ticha profesorka McGonagalová, jak se nám před chvíli představila. Měla úzce stažený drdol, obdélníkové brýle a smaragdově zelené šaty. Vypadala na ten typ učitelky, se kterým opravdu do křížku přijít nechcete. Na její otázku ji ale nikdo neodpověděl. Prváci stáli jako přikovaní a většina z nich vypadala na to, že se brzy vyvrátí, a to mě dost pobavilo. Hlavně jsem se nemohla přestat dívat na jednoho malého studenta, který v ruce držel nazelenalou ropuchu, se kterou teď dokonale ladila barva jeho tváře. Paní profesorka, jakoby viděla, že si pohled na nervózní prváky tak trochu užívám, dodala: ,,Paní Leverethová, vy, počítejte s tím, že půjdete jako poslední-vzhledem k vašemu věku, děkuji.'' Přikývnula jsem a obrátila oči v sloup hned jakmile profesorka odvrátila pohled.
Dveře se otevřely.
ČTEŠ
UČITEL LEKTVARŮ
Fanfic,, Posaďte se." Rozkázal mi přísným hlasem po příchodu do kabinetu. Opatrně jsem si sedla na židli před jeho stolem. Kabinet byl plný přísad do lektvarů, popsaných pergamenů a příjemné vůně santalového dřeva. Profesor rychlým pohybem chytil madla ž...
