,, Posaďte se." Rozkázal mi přísným hlasem po příchodu do kabinetu.
Opatrně jsem si sedla na židli před jeho stolem. Kabinet byl plný přísad do lektvarů, popsaných pergamenů a příjemné vůně santalového dřeva.
Profesor rychlým pohybem chytil madla ž...
,, Tento rok se musíte umění lektvarů věnovat dvakrát tolik co doposud... a to ne jen kvůli toho, jak bídné výsledky jste prokazovali minulý rok... Máte toho v osnovách mnohem víc a mnohem rychlejším tempem... Nikomu nebudu nic tolerovat, žádné pozdní odevzdání nebo nedostatečné práce... Proč ještě nemáte na stolech učebnice?'' hluboký, temný, medový hlas dozníval místností.
Všichni studenti si začali rychle lovit z brašen učebnice a rozebíhali se v místnosti k jednotlivým stolům. Profesor začal obcházet jednotlivé stoly a rozdávat práci, tak jsme se rychle připojily s Kate ke dvěma kamarádům z koleje.
Kate mě pozorovala. ,,Co na něj říkáš? Není to s ním úplně jednoduché. Hlavně dávej neustále pozor na to, co dáváš do kotlíku, Snape je neskutečný perfekcionista.''
,,Umm.. v pohodě, asi..'' řekla jsem a ani na chvíli jsem z něj nespustila oči. Tenhle učitel mě neskutečně fascinoval. Pozoruju každý jeho pohyb. Každý jeho pohled.
Snape se rozhlíží po místnosti a zastaví se u mě. Rozejde se k našemu stolu rozhodným krokem. Rychle uhýbám očima a dělám, že čtu v učebnici.
,, Skupina čtyři. Dnes máte za úkol Posilující odvar. Rozdělte práci Bootsová. A vy...''
- Přijde zezadu ke mně a u pravého ucha slyším-
,, V mých hodinách očekávám tichost a dobře odvedenou práci, nic jiného. Ptát se můžete, ale opovažte se mě ptát na zcela jasné věci, které máte už dávno vědět...Takže doufejte, že vás na bývalé škole dobře naučili...Jméno?''
,,Victorie Leverethová'' odpovím, otočím se a zvednu oči. Profesor na mě nezaujatě pohlédne od shora dolů a míří pryč.
I přes všechno napětí, které se ve mě hromadilo celou dvouhodinovku jsem byla ve svém a výrobu Posilujicího odvaru jsem vzala do svých rukou a zvládala ji levou zadní. Bylo to skvělé být zase zpátky. Udělala jsem skoro všechnu práci ve skupině, jelikož byli ostatní ve všem moc pomalí. Profesor seděl celou dobu u svého stolu a nespustil oči z pergamenu, do kterého něco zapisoval, nebo čmáral.
Do kotlíku přidávám trn Perutýna, se kterým si doteď hrála Kate, lektvar nabývá šedé barvy, párkrát probublá a je hotovo!
,,Seš fakt dobrá, doufám, že jsem aspoň ten kořen asfodelu nakrájel správně, když je to pomalu jediná věc, kterou jsem zvládl v tom tvým tempu'' prohodil Creed, kamarád z naší skupiny, se kterým hraju někdy po večerech kouzelnické šachy.
Kate ho hned usadila: ,,Prosimtě, ještě abys to podělal.''
,,A kolik si toho vlastně dnes udělala ty paní důležitá?''
,,Já čtu postup, pořád něco dělám, že?'' koukla na mě se zvednutým obočím.
,,No jasně, to je ta nejdůležitější práce'' mrknu na ni a usměju se.
,, TADY JE PONĚKUD ŽIVO...'' Za zády uslyšíme pronikavý hlas. Jak se dokáže takhle zjevovat aniž bych si toho všimla?! Kate pohotově zareagovala a řekla profesorovi, že už jsme dávno hotovi. Ten zvedl obočí a obešel stůl k lektvaru.
,,Jestli jste si tak jisti, pan Hoover ho určitě rád zkusí...''
Creed naprázdno polkl a podíval se na mě, aby se ujistil, že je lektvar v pořádku. Usměju se a kývnu na něj. Poté nabral odvar na lžíci a polkl.
,,Cítím, jak mi brní ruce energií, myslím že jsme to fakt zvládli!''
Profesor mě sledoval. ,, 5 bodů pro Zmijozel, opovažte se dělat do konce hodiny kravál.'' otočil se a vrátil se ke svému stolu.
Když jsme odcházeli z místnosti, nedalo mi to a musela jsem se ještě ohlédnout. Profesorovy oči se zvedly od pergamenu a já cítila ještě dlouhou dobu neskutečné napětí v hrudi....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zamířili jsme na oběd. Kluci ve skupině byli nadšení (Creed dvakrát tolik), že tento rok díky mě možná projdou lektvary levou zadní. U oběda všichni probírali famfrpál a nadcházející výlety do Prasinek, ale já stále ještě byla myšlenkami úplně jinde. Nedokázala jsem dostat z hlavy zvláštní pocit, který se mě držel od konce hodiny lektvarů. Nedokázala jsem volně dýchat, pořád ve mě bylo to zvláštní napětí.
,, Je ti dobře? Už od lektvarů vypadáš nějak divně a nic si nesnědla. Creed už ti čumí dobrých 5 minut do talíře.'' rýpla mě do žeber Kate.
,, Není mi nejlépe, asi se půjdu prospat''
V pokoji nebyla žádná spolužačka. Hodila jsem sebou do postele a polštářem si zakryla obličej. Jestli tyhle pocity budu muset zvládat každý týden, tak nevím. Tmavé oči se mi zase bleskly před zavřenýma očima, medový temný hlas mi zní přes celou hlavu...Je to hrozné, jak může být někdo sakra tak přitažlivý? Nechala jsem se unášet myšlenkami dál a dál...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
