,, Posaďte se." Rozkázal mi přísným hlasem po příchodu do kabinetu.
Opatrně jsem si sedla na židli před jeho stolem. Kabinet byl plný přísad do lektvarů, popsaných pergamenů a příjemné vůně santalového dřeva.
Profesor rychlým pohybem chytil madla ž...
Na život v Bradavicích jsem opravdu čekala celý život. Vysoké místnosti, klenby, spletité chodby, monumentální schodiště a to vše ještě s tajemnou a teplou atmosférou domova navíc. Ve velké síni vždy výborná jídla, prostory kolem školy s výhledy na hory a jezero, skvělí přátelé... Jsem zde víc než spokojená.
Navštěvujeme s mou partou všechny hodiny, které začínají být dost zajímavé, hrajem ve volném čase famfrpál, i když jsem v tom mizerná, a děláme si srandu z Nebelvírů, kteří mají neustálou potřebu být v každém předmětu nejlepší. Od první hodiny lektvarů se naše parta ucelila a ze mě, z Kate, Creeda a Mordena stala dobrá parta. Creed byl vysoký, blonďatý a podle Kate ,, idiot s pěkným zadkem''. Morden byl od něj o něco menší, temnější, tmavé oči i vlasy a svým chováním byl typický zmijozel. Většinou to vypadalo tak, že Creed řekl nějakou totální hovadinu, Kate ho vypeskovala, já se tomu začala smát a Morden obrátil oči v sloup se slovy ,,Proč se vlastně s vámi bavím?''.
Na co jsme se ale úplně všichni těšili a o čem všichni mluvili byl výlet do Prasinek. Venku už začínal být barevný, příjemný podzim a já se s ubývajícími stupni nemohla dočkat MÁSLOVÉHO LEŽÁKU! Taky doufám, že profesor Snape půjde s ostatními učiteli alespoň na chvíli ke Třem košťatům. Hrozně bych ho chtěla vidět i mimo školní hodiny. Ano, můj zájem o něj ještě nikterak neopadl, spíše mě začal ještě více zajímat... Chtěla bych zjistit kdo je Severus Snape... Jaký je jeho příběh. Co se skrývá za temnotou v jeho očích.
Jdeme po chodbě, všichni zabraní do rozhovoru, co všechno si hodláme v Prasinkách koupit a kde všude hodláme zajít.
,, V medovém ráji vykoupím všechny šumivé bzučivky a třaskavé žabky. Pak ještě čokoládu, fazolky, nugátové bomby a jo, jak bych jen mohl zapomenout na sirupové košíčky..?'' rozplýval se Creed nad svým nákupním seznamem.
,,Mordene, ty ho pak vláčíš s bolestmi břicha večer na ošetřovnu, ok?''
,,Prosím tě, Kate, mě už budete vláčet od Tří košťat, takže je to na vás holky... A být vámi, nechal bych ho na schodech před vstupní branou, aby si ho vychutnal jeho milovaný Filch.''
Creed se jen znechuceně otřepal. ,,Z toho chlapa mám husí kůži.''
---
Zelená nebesa na mé posteli mi ostře prořezávaly paprsky podzimního slunce. Nějakou dobu jsem vybírala co na sebe, poté jsem se malovala, natočila jsem si vlasy a musím říct, dnes vypadám fakt dobře. Sejdu k velké síni, kde už mě všichni čekají.
,, Jdeme na snídani?'' Koukám nechápavě po ostatních.
Creed si plácnul na čelo. ,, Jsi blázen? Ani náhodou si nenechám ujít snídaňové lívance se sirupem a dýňovou šťávou z Prasinek.''
Prošli jsme hlavní bránou, kde už čekali jednotliví ředitelé kolejí a kontrolovali podpisy nezletilých žáků. Profesor Snape nám nezaujatě zkontroloval podpisy (stihnul u toho Creeda plesknout jeho papíry s podpisem přes hlavu) a vyšli jsme. Já teda s trochu měkkými koleny...A zase se snažím zahnat myšlenky na vůni knih, zvuk brku na pergamenu, prsty přejíždícími po nažloutlé stránce a...
Procházeli jsme příjemnou vesnicí plnou kouzel na každém rohu. U jednoho domu se sama sekala polínka, jinde visely na prádelní šňůře třpytivé látky, které občas zmizely a na náměstí hrály hudební nástroje příjemnou podzimní melodii. Stihli jsme projít Medový ráj, byli jsme i u Taškáře a u Džina v láhvi a já se ještě potřebovala stavit pro malý cínový kotlík.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na chvíli jsme si dali pauzu od nákupů a šli jsme si sednout na trávu k lesu. Zasvítilo nám podzimní slunce, tak jsme se na chvíli opalovali, opření o sebe. Kluci řešili famfrpál a Kate je vytrhla z konverzace.
,,Hej. Teď všichni přísahejte, že odteď se na tomhle místě sejdeme na podzim každý rok a uděláme si přesně takovej skvělej den. Nevím jak bych to s nějakýma jinýma idiotama na téhle škole zvládla.''
Creed dělal, že si utírá slzy.
,,Samozřejmě u tvého členství v naší partě si stále nejsem jistá...'' hodila po něm nezaujatý pohled. a Creed ji na oplátku poslal pusu.
Dali jsme si všichni ještě bertíkovi fazolky tisíckrát jinak a nasmáli se, když Mordenovi narostly dlouhé blonďaté lokny a já se celá obsypala modrými puntíky. Než začalo zapadat slunce, stavili jsme se do posledního obchodu.
V potřebách na lektvary jsem si koupila teda mnohem víc věcí než jen jeden malý kotlík, ale to není to hlavní, co se zde stalo. Při prohlížení lektvarů v okrasných lahvičkách jsem si všimla na stěně plakátu oznamujícího blížící se soutěže v lektvarech. Za šest měsíců. Nenápadně jsem strhla plakát a vrazila si ho do košíku.
---
,,Čtyři ležáky!'' pronesl Creed zpěvně s úsměvem na tváři. Dnes už mu nic nemohlo zkazit náladu. Měl plnou tašku zásob z medového ráje, skvělé zážitky po celém dni a teď konečně dostane svůj zasloužený máslový ležák.
Ten večer jsme si povídali o všem možném, hráli kostky, ochutnávali další sladkosti z medového ráje a pili další a další ležáky. Přidala se k nám další zmijozelská parta kluků z čehož měla Kate nesmírnou radost a patřičně se jim celý večer věnovala.
Dan patřil k vedlejší partě kluků. Měl výrazné lícní kosti, pronikavé modré oči a tmavé vlasy. Sklonil se ke stolu, naznačil ať jdeme blíž a začal šeptat.
,, Jdeme udělat trochu bordel do skleníků. Zítra má Mrzimor hodinu hned z rána, takže na ně a profesorku Prýtovou bude čekat velice milé překvapení. Přemýšlíme nad levitujícími konvemi, přeházenými sazenicemi..-''
,,A co takhle toaleťákem ověšené čerstvě přesazené mandragory?!'' Kate jen jiskřily oči.
Všichni souhlasili, smáli se a vítězoslavně cinkli s posledními ležáky. Všichni už byli docela opilí. Dan zavelel a všichni se začali chystat na cestu plní nadšení.
,, Hned přijdu, jen si vážně potřebuju odskočit...'' zavolala jsem na ostatní, když už vstávali a oblékali se.
V zrcadle na záchodě vidím i přes tlumené světlo své růžové tváře z ležáku. Dobře, to byl dnes opravdu poslední alkohol, cítím jak mám příjemně lehké nohy a usmívám se na sebe do zrcadla. Dneska byl fakt skvělej den. Nevím, co by ho mohlo pokazit.
Vejdu zpátky do hospody a hned si všimnu, že jsou všichni kamarádi pryč. Pak mi ale hned došlo proč... Pár Bradavických učitelů stojí dole u baru oblečení k odchodu a pár z nich ještě slézá z vrchního uzavřeného salónku. Je už dávno po večerce a všichni studenti mají být ve svých postelích...Rychle jsem se přikrčila a skryla se za věšák ověšený hábity a kabáty z každé strany. Nenápadně sleduju učitele z úkrytu. Profesorka McGonagallová stojí nedočkavě u dveří, ale profesor Kratiknot a madame Hoochová se ještě stále zdržovali u baru. Po schodech teď dorazili do místnosti i profesoři Brumbál a Snape. Důkladně je všechny pozoruji a na první pohled jde vidět, že tady určitě nešli kvůli dýňové šťávy.
Nenápadně vyhlížím z úkrytu a vidím, jak Snape pečlivě pozoruje celou místnost. Zastavil se u mého úkrytu. Zavřu oči a čekám co se stane... Dveře Tří košťat se vrzavě otevíraly a zavíraly.
Všichni učitelé odešli. V rychlosti oblékám a přemýšlím nad tím, že se musím dostat do školy co nejrychleji to jde.
