UČITEL LEKTVARŮ

KOČÁR.VISELEC.SMRT.ĎÁBEL.

Čas v Bradavicích letěl neúprosně. Na chodbách začaly poletovat světélka, na různých místech kvetlo jmelí, ve velké síni už stálo množství obrovských jehličnatých stromů ověšených baňkami a veškerá atmosféra byla ještě kouzelnější než obvykle. 

V hodinách už učitelé přestávali tolik tlačit na pilu a dokonce i s profesorkou McGonagallovou jsme přeměňovali předměty na nejrůznější vánoční ozdoby. V lektvarech to teď vypadalo pořád stejně- Já pracovala ve vedlejší místnosti a profesor mě chodil kontrolovat a pečlivě pomalu pozoroval každý můj pohyb rukou. Někdy jsem měla pocit, jakoby se mi očima vpíjel do celého těla a měl mě přečtenou jako knihu. Jakoby věděl, jak se mi rozbuší srdce pokaždé, co vejde do místnosti. Několikrát, když mě pozoroval, byl už zezadu tak blízko u mě, že jsem cítila jeho dech na krku. Jakoby si užíval mou bezmoc a to, že nemůžu udělat to, o čem sním, kdykoli ho vidím. 

Přišel den výletu do Prasinek. Všichni jsme se pořádně navlékli do kabátů a šli nakupovat vánoční dárky, cukroví a taky jsme se těšili na pořádné zahřátí ležákem. Při hlídání Creeda v Medovém ráji jsem se neudržela a musila si koupit zpívající perníčky a extra skořicové rolky. No a protože jsme jako malí, nakoupili jsme si všichni vánoční čepice a chodili po Prasinkách jako parta malých puberťáků. 

,,Nechápu, že s ním nakonec fakt jdeš. Vždyť je to úplnej idiot. Myslí si, že když je prefekt, tak že si může dělat co chce. A pak tahá hezký holky na ležák. Holky, kterým nesahá ani po paty bože. Měl se zeptat mě, já bych mu dala pravou zmijozelskou odpověď, ale slova bych u toho fakt nepoužívala.''

,,Chce si jen pokecat o lektvarech, má dobrý vkus když ví, kdo je v tom nejlepší K.''

 Stojíme s partou před Třemi košťaty a Kate stále nemůže překousnout to, že jdu s Nebelvírem na jeden ležák. 

,,Hele, jdu dovnitř. A nechci aby jste mě nikdo očumoval. Jasný?''

Vejdu do mírně osvětlené hospody. Hned si odložím kabát, jelikož je zde příjemně teplo a vidím u stolu kudrnáče, který na mě právě čeká. 

,,Tyjo nečekal jsem, že fakt příjdeš.''

,,Já taky ne.''

Dále se naše konverzace ubírala hlavně k lektvarům, protože Louise viděl, že když se pokusil změnit téma, tak ztratil mou pozornost. Po nějaké době si všímám, že Kate, Creed a Morden na mě nepřetržitě koukají od několika stolů opodál. 

,,Hele, já už asi půjdu, protože moji bodyguardi mi nedají ani na chvíli pokoj.''

Vyšla sem z hospody a slyším za sebou kroky. Byl to Morden. 

,,Odprovodím tě.''

Jdeme přes Prasinky a najednou mě chytí za ruku. 

,,Co?!''

,,Jej, promiň, jen jsem chtěl abys zastavila. Hele. Když jsem dneska chodil po všelijakých obchodech, narazil jsem na něco nezvyklýho. A když jsem to viděl, cítil jsem hroznou potřebu ti to koupit k Vánocům.''

,,Hele vždyť jsme si jasně řekli, že k si nic nebudeme dávat Mordene.''

,,Vem si to a uvidíš.'' Podal mi do rukou malý balíček a zamyšleně mě sleduje.

Otevřu ho a vidím inkoustově černé tarotové karty s tmavě zelenými šlahounovými květinami, které byly ve tvaru V. Cítím se zvláštně.

,,Chci abys věděla, že se normálně nesvěřuju nikomu... Jsi pro mě speciální.''

---

Po příchodu z Prasinek jdu rovnou do pokoje. Zatáhnu si kolem postele nebesa a vytáhnu balíček karet. Mám neskutečnou potřebu si vytáhnout pár karet a nevnímám ani to, že do pokoje už vešla i Kate. Míchám karty a vytahuju první. Kočár. 

Co?

Vytahuju další- Viselec.

 To není možné.

Další a další- smrt, ďábel. 

,,Kate!!''

Rychle jsem rozhrnula nebesa a Kate si skočila ke mně do postele. Když jsem ji popsala situaci, zarazila se.

,,Počkej to je jako na hodině jasnovidectví. Nemůžeš si přece dvakrát po sobě vytáhnout úplně identické karty. Dej mi to.''

Kate míchala balíček dlouhou dobu a poté mi ho podala, ať si vyberu karty. Pokládala jsem karty na peřiny a s Kate jsme se na sebe znepokojeně podívaly. 

Z postele se na nás usmívaly obrázky kočáru, viselce, smrti a ďábla.