UČITEL LEKTVARŮ

VÁNOČNÍ POKUŠENÍ

Bradavice byly každým dnem prázdnější a prázdnější. Studenti si postupně balili kufry s nejrůznějšími dárky a odjížděli za rodinami na prázdniny. V hradních chodbách začala být neúprosná ozvěna vašich osamocených kroků. Konečně. Všichni mi odjeli. Kate, Creed a dokonce Morden i přes svou nechuť musel odjet. Takže jsme si zbyli jen já a mé myšlenky. Už jsem měla dost toho, jak si mě všichni kolem začínali všímat. Nechci, aby se na mě dívaly Louisovi rozzářené ani Mordenovi zkoumavé oči. A ani oči žádných kluků, kteří do mě nenápadně vráží na chodbě a snaží se semnou navázat kontakt. 

Nezajímá mě nikdo. 

Až na jednoho... Jednoho jediného, toho, koho nikdy nemůžu mít. Toho, co mě probodává očima, toho, co mě jediným pohledem dokáže otevřít jako knihu. Toho, jehož přítomnost v místnosti mi dokáže pozvedat husí kůži na celém těle. Toho, jehož temnota mě pronásleduje pokaždé, když v noci zavřu oči. Severuse Snapea.

Je den před Vánocemi a já sedím večer v knihovně. Poslouchám škrábání brku na pergamen a přemýšlím nad tarotovými kartami. Pokaždé, co jsem se snažila vytáhnout si karty, opakovaly se. Snažím se hledat v knihách odpovědi. Nalistuju v knize na kapitolu jménem Kočár.

Karta Kočár znamená silnou energii, kterou je nutné zvládnout. Pokud to dokážeme, poslouží nám, v opačném případě způsobí komplikace. Zasahuje do všech oblastí života. Pokud energii chceme zvládnout, musíme použít pevné vůle. Jeden z klasických výkladů této karty říká, že pokud se rozhodneme pro konkrétní cestu, neměňme její směr v půli a dojeďme až k jejímu konci.

Hmm... 

Na nažloutlé staré straně knihy se mi objeví před očima ruka, která  prsty přejíždí po stránce a já ucítím vůni, která mi zatají dech.

,, Kočár vám vnese do života  něco temného a silného... jen málokdo se s tím umí poprat... Pokud, to ale dokážete... Přinese vám to... Ovoce.''

Prudce sebou škubnu, zaklapnu knihu a otočím se. Kvůli hloubání nad významem karet jsem docela přeslechla to, že škrábání brku ustalo. 

,,...Nevěděl jsem, že jste fanouškem Jasnovidectví slečno Leverthová...'' 

,,Já nejsem, jen.. mi myšlenky nedávají spát.''

Na chvíli zavládlo ticho.

,,Odjelo vám osazenstvo mužů... Takže budete mít konečně čistou hlavu na poslední doučování lektvarů v tomto roce... Nabízím vám hodinu...zítra v noci.''

Zarazila jsem se. ,,Ale nevadí že jsou zítra-''

,,Žádná hodina být nemusí.''

,,Ne, určitě, souhlasím. Moc Vám děkuji. V kolik hodin a kde?''

,,Po vánočních oslavách u mě v kabinetu.''

Odchází a já se ještě dlouho dívám na místo, kde mizí. Cítím, jak se mi rozlévá teplo po celém těle. Nakonec doopravdy dostanu svůj vánoční dárek. 

---

Den je od začátku jako malovaný. Za okny hustě padá sníh a v pokoji, kde jsem zůstala sama je úplné ticho a šero. Nedostatečné světlo v místnosti doplňují světélka, která visí ze stropu. Celým hradem se ozývá zpěv vánočních koled. Rytířská brnění v každém zákoutí zpívají melodie tak, že se nikde nenastane úplné ticho. Ve své honosné koleji sedím celé dopoledne u krbu, poslouchám praskání ohně, čtu knihy, nebo projdu k oknu a pozoruji jezerní život.

,,Nazdar, veselé Vánoce.''

Vidím, jak si ke mně sedá kluk ze staršího ročníku.

,,Jo, tobě taky.'' zvedám se a odcházím do pokoje. Jsem ráda, že jsem se všech zbavila a ty mi to fakt nenarušíš. 

Převalování se v posteli, jezení cukroví, čtení knih a příjemné nic nedělání s nádechem napětí z večera tvoří opravdu skvělý den. Za chvíli má začít slavnostní večeře. Sedím u stolu a dotahuju poslední tahy rtěnkou. Dnes si vezmu to, co chci. Napiju se vína, které mi Kate potají poslala se vzkazem ,,Krásný Vánoce bejby, tady máš něco, ať ti ten nudnej večer uteče rychleji.'' Prohrábnu si dlouhé černé lokny, naposledy se podívám do zrcadla a pozoruju své šaty s výstřihem. Ještě, že mě dnes nevidí babička. Poslala by mě hned převléct. 

Vcházím do velké síně. Jako vždy je naprosto dechberoucí. Spousta nazdobených vánočních stromů, světélka, svíčky, sníh, který padá ze stropu, ale nestudí. Létám očima po místnosti a všimnu si, že jsou jinak uspořádané stoly. Vlastně nejsou jinak uspořádané. nejsou nikde. zbyl jen obrovský stůl na vyvýšeném podiu. Ten učitelský. Vypadá to, že u učitelského stolu seděli už všichni. 

Kolem mě se nashromáždili další studenti, kteří vypadali stejně nervózně a zdráhavě jako já. Najednou se kolem nás trochu ztišily koledy a velkou síní se rozezněl hlas ředitele Albuse Brumbála.

,,Vítám vás všechny na slavnostní vánoční hostině. Jsem velice rád, že tento den můžu trávit ve společnosti skvělých učitelů a ještě skvělejších studentů. Tedy z toho mála, které nám tady zbylo, že ano.'' pousmál se, změřil si nás přes půl měsícové brýle a pokračoval: ,,Jak jste si mohli povšimnout, vzhledem ke skromnému počtu účastníku jsem si dovolil prostřít jen jeden stůl. Bude to příjemné vidět vás takto všechny pospolu.  Nebojte, já nekoušu a myslím, že ani žádný vyučující vás nebude známkovat za to, jestli spořádáte celou večeři. Takže se nebojte a přisedněte, prosím.''

Trochu nervózně jsme zasedli k učitelskému stolu naproti vyučujícím. Atmosféra se ale uvolnila hned, jakmile se zase rozezněly síní koledy a na stolech se začaly objevovat první dýňové šťávy a medoviny. Hledám očima to jediné, co mě dnes zajímá a nemůžu to nikde najít. Nenechá na sebe ale dlouho čekat. Jako poslední přichází ke stolu Severus Snape a sedá si na volné místo kousek dál naproti mně. Jakmile zasedne, okamžitě zachytím jeho přísný pohled. Stalo se, ale něco nezvyklého. Jeho oči mi klouzavě projely po krku až dolů do výstřihu k mým pevným, křídovým ňadrům. Nespustila jsem z něj pohled. Po chvíli uhnul očima a já měla pocit, že ví, že jsou jen pro něj. Že ví, že takhle vypadám dnes jen a jen kvůli němu. 

Večer pokračoval s příjemnou atmosférou a s velkým napětím. Snape se na mě nedíval. Já tak strašně chtěla ať se na mě dívá. Ať mě pozoruje, ať mě svléká pohledem a hladí mi očima celé tělo. 

Ubíhala minuta po minutě a učitelé začali být čím dál přívětivější. Tomuto nejspíš pomáhaly sklenice medoviny, které se po každém usrknutí nenápadně plnily do původní hladiny. Profesorka Prýtová začínala být v obličeji brunátná, profesor Kratiknot začal skákat na své židli pokaždé, co vyprávěl někomu z učitelů nějaký zajímavý příběh. Všichni si mezi sebou povídali až na profesora Snapea. Ten občas prohodil pár slov s ředitelem. Od jeho pozorování mě neustále rušili ostatní studenti, kteří si mezi sebou horlivě povídali a snažili se mě zapojit do konverzace.

Po úžasném vystoupení sněhových víl Brumbál jedním švihem hůlky vyprázdnil celou velkou síň od větších vánočních stromů a zavázejících ozdob a vytvořil prostor pro tanec. Vyzval profesorku McGonagallovou v krásných smaragdových šatech a všichni se k nim začali postupně přidávat. Když už se celý stůl vylidnil, v zásahu chabé naděje se podívám na místo, kde seděl profesor Snape. Hledám ho očima po celé velké síni. 

Vychází z hlavních dveří a zachytím jen kousek jeho pláště, jak zahnul doleva  a vytratil se pryč. 

Je to tady. Tohle považuje profesor asi za konec vánočních oslav. Dopiju svou sklenici medoviny, zvedám se a pomalu, ale jistě vyrážím do podzemí.