,, Posaďte se." Rozkázal mi přísným hlasem po příchodu do kabinetu.
Opatrně jsem si sedla na židli před jeho stolem. Kabinet byl plný přísad do lektvarů, popsaných pergamenů a příjemné vůně santalového dřeva.
Profesor rychlým pohybem chytil madla ž...
Další den u snídaně vypadal Morden mnohem lépe. Potřeboval si o tom jen s někým promluvit. Usmíval se na mě s vděčným výrazem typu ,,Alespoň ty už mě konečně chápeš.''
Přes velké okna ve velké síni jde vidět, že už začal padat první sníh a jí si v tu chvíli vzpomněla, že Morden není jediný, kdo nechce jet na vánoční prázdniny domů. Bradavice jsou můj domov a i když se mi stýská po babičce, nechce se mi nikam odjíždět. A zcela upřímně, na vlastní rodiče jsem si ani nevzpomněla. Jako na zavolanou se ozvala Kate.
,, Doufám, že stihneme ještě jeden víkend v Prasinkách, potřebuju nakoupit nějaké dárky. Sobě a možná, že i pár dárků koupím našim...''
Ozvu se: ,,Já dárky nakoupit nepotřebuju, rozhodla jsem se, že domů nepojedu. Stejně mi už naši nenapsali ani nepamatuju a já se těším na bradavické cukroví, na vůni jehličnatých stromů ve velké síni, na poletující světélka na chodbě a-''
,, Někdy nevím jestli mluvíš s námi nebo se přepneš do nějakýho alternativního světa, kde si hlavní postava románu s velice dlouhýma monologama.'' zívl Creed a dal kousek croissantu malé modré kluběnce, která mu z ramene koukala zvědavě do talíře.
,,Kéž by. To by mí nejbližší kamarádi aspoň mohli být na stejné intelektuální úrovni jako já.''
Na to kvapně zareagoval Morden: ,,Hele, to nám můžeš ukázat dneska na přeměňování, o kolik si tedy tak strašně chytřejší. Rád se pokochám zlato.''
Spiklenecky se na mě ušklíbl a Kate zvědavě zvedla obočí. Tenhle nový Morden se mi líbil. Je hezký, vtipný, občas se chová povýšeně, ale to mě přitahuje. Bohužel mě to přitahuje u někoho jinýho.
Hodina přeměňování probíhala zase jako vždy. Nezvládala jsem s Kate a Creedem tempo a Morden nás na konci hodiny zachránil rychlým pohybem hůlky tak, aby to paní profesorka neviděla.
Po obědové pauze jdeme do skleníků přezimovat dýmějové hlízy kvůli nastávajícím mrazíkům. Ve sklenících se nám nad hlavami vznášejí plamínky ohně, od kterých jde příjemné teplo a které odrážejí své mihotavé světlo v zamlžených sklech kolem. Profesorka Prýtová nám sděluje, že je toto kvůli mrazíkům poslední hodina bylinkářství v tomto roce a zase budeme začínat až po prázdninách.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Psst, Leverethová.''
Otočím se a vidím Louise, jak si odhrnuje kudrnu hnědých vlasů z obličeje.
,,Můžeš na chvilku?''
,,Noo, asi jo. Jasně.''
,,Hele, napadlo mě, jestli bys náhodou při další návštěvě Prasinek... Však víš, nechtěla zajít třeba na ležák, nebo mrknout na nové zboží do lektvarů.''
Pozvedla jsem obočí a zamyšleně se na něj podívala. ,,Ty hele Louisi, já...''
,,Přísahám, že to nebude divný. Jen jsem chtěl probrat lektvary, pozoruju tě a vidím, že jsi v tom fakt dobrá. Taky jsem byl několikrát v knihovně a většinu knih o lektvarech máš vypůjčených ty, takže mi to docela dlužíš. Povyprávíš mi o lektvarech aspoň to, co si kvůli tobě nemůžu přečíst.''
,,Stejně v nich nebudeš lepší.'' chtěla jsem něco namítnout, ale Louise se zeširoka usmál.
,,Beru to jako ano.''
Jen se otočím, vidím znechucený obličej Kate. ,,S ním snad nikam nepůjdeš ne?''
,,Kate, klídek. Víš, že mi je Louise úplně někde... A stejně i kdybych šla na ležák s kýmkoliv jako například-''
,,Se Snapem?''
,, Co Creede? pff, proč zrovna s ním?'' Snažila jsem se skrýt červené tváře.
,,Nevím, bylo by to hustý kdyby šel Snape se svou milovanou studentkou na ležák. Náramně by jste si to užili- mohli byste se bavit o rakvích, o smrti, o tom jak rádi šikanujete lidi kolem sebe, o tom, kdo z vás umíchá lepší odvar živoucí smrti a komu ho dáte zkusit.''
,,No bylo by to mnohem lepší, než dávat na tebe pozor, ať se nezadusíš čokoládovýma žabkama jako to dělám v Prasinkách pravidelně.''
Všichni se začali smát až na Mordena, který byl už nějakou chvíli potichu. Achjo, tohle mi tak zbývalo, aby Morden bezdůvodně žárlil, aby dolízal Louise a aby si mí nejbližší dělali srandu z nejcitlivějšího tématu- z učitele lektvarů.
Další dny se táhly, slunce zapadalo čím dál rychleji a na školních chodbách hvízdal studený vítr čím dál hlasitěji. Na hodinu lektvarů čekám celý týden a odpočítávám dny, kdy už ho zase konečně uvidím. Havraní vlasy, temné oči do kterých se vpíjím, když mě drží za vlasy a... dost. Přestaň na to zas myslet. Tak, jako na něj myslíš, když chodíš po nocích do knihovny jen kvůli toho, abys slyšela, jak píše na pergamen. A prsty hledá po stránce ten správný řádek. A tím stejným prstem mi přejíždí přes rty a... Koušu se do rtů a vracím se do reality. Stojíme v učebně lektvarů a profesor má přijít každou chvíli.
Zase se rozletěly dveře a hodina probíhala tak, jako vždy. Jen s jedním rozdílem.
,,Leverethová.''
Přijdu k učitelskému stolu.
,,Nadouvací lektvar je pro vás příliš primitivní. Do konce roku nebudeme dělat pro vás nic zvláštního... Proto se vaše doučování přesune do mých hodin...Stejně teď mám jinou práci.''
*Au*
,,Nicméně... Budete pracovat zde v místnosti s přísadami. Lektvary, které budete míchat potřebují plnou soustředěnost... A zde je až moc lidí, kteří vás neustále vyrušují od práce... Blackwelle, strhávám 5 bodů za vaši neskutečnou neznalost v opracovávání rohu z jednorožce, dejte to někomu schopnějšímu!''
Nepříčetně štěkl ke stolu, kde pracuje naše skupina. Já si toho ale nevšímala. Byla jsem zklamaná z toho, že mi bere čas s ním. Ale počkat. Najednou se pocity změnily v něco hodně zvědavého a nadšeného. Měl na stole mou gumičku. Tu gumičku, kterou jsem si dávala do vlasů, když mě zachránil. Zachytil můj pohled a poslal mě, ať jdu do místnosti s přísadami.
Když jsem dodělala svůj lektvar, přišla jsem k jeho stolu a gumička už tam nebyla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
