,, Posaďte se." Rozkázal mi přísným hlasem po příchodu do kabinetu.
Opatrně jsem si sedla na židli před jeho stolem. Kabinet byl plný přísad do lektvarů, popsaných pergamenů a příjemné vůně santalového dřeva.
Profesor rychlým pohybem chytil madla ž...
Běžím okolní cestou ke škole. Prasinky stojí na kopci, takže se snažím běžet směrem dolů ke škole přes balvany a mýtiny, ale cesta je o dost delší, takže úž mi docházejí síly. Nohy se mi jakš takš pletou a dost na sobě cítím účinky skvělého, ale ve větším množství silného ležáku. Běžím a cítím jak se do tmy usmívám. Tohle je ta chvíle, kdy se v životě zastavíte a užíváte si mládí. No, zastavíte... Konečně vidím před sebou kousek rovné mýtiny osvětlenou měsícem. Doběhnu a mé tělo jako na povel žuchne do příjemně vlhké trávy. Je odtud nádherný výhled na hrad a tak jen chvíli sedím odpočívám a kochám se.
Lehnu si na trávu už celá. Vidím na obloze zářit hvězdy opravdu jasně. Na tvářích cítím jemný vánek večerního větru a slyším šustění trávy... Počkat. Šustění trávy?
Výhled na hvězdy se mi najednou zatemnil. Dívala se na mě ze shora něčí hlava...
Byl to Severus Snape.
,,Ty vole, tak to je fakt jak scéna z nějakýho filmu...'' Ano, velice jsem se bavila.
---
,, Posaďte se.'' Rozkázal mi přísným hlasem po příchodu do kabinetu.
Opatrně jsem si sedla na židli před jeho stolem. Kabinet byl plný přísad do lektvarů, popsaných pergamenů a příjemné vůně santalového dřeva.
Profesor rychlým pohybem chytil madla židle na které jsem seděla, přisunul ji a naklonil se ke mně.
,, Víte, co přijde, když porušíte školní řád slečno Leverethová? Můžete mi vysvětlit jak to, že se potulujete po školních pozemcích takovou dobu po večerce?! Víte jak to může být nebezpečné?... Není tomu tak dávno, co se okolo Prasinek potulovala bestie ze zapovězeného lesa...''
Pramen černých vlasů mu spadl do obličeje. Byl tak blízko, že jsem cítila, jak mě obklopuje jeho vůně. Cítila jsem, jak mi zase růžoví tváře.
,, Vyloučíte mě? Nebo přijde školní trest..'' Mrkla jsem vzhůru k jeho očím.
,, Ano... Takové chování žáka nekončí bez trestu. Ale pokud mi pomůžete... poradíte další jména...tak vám můžu trest zmírnit. Jste jedna lepších studentek, věřte, že u vás si trest tak neužívám...Kdo byl s vámi?''
,, Byla jsem sama. Odpojila jsem se odpoledne od ostatních a procházela se a pak-''
,,LŽETE. Pochybuji, že kdybyste plánovala být sama na večerní procházce, oblékla byste se takhle...A ležáky u Tří košťat taky nebudete pít sama, co?''
Sjel svýma očima do mého výstřihu a lehce pozvedl obočí.
,, Ukazovat se spolužákům je to poslední co mě zajímá, ale máte pravdu, u t-tří košťat jsou docela milí starší páni.'' opřela jsem se o židli a zeširoka se na něj usmála.
Profesor Snape se na sekundu zarazil, otočil se ke svému stolu a usednul.
,, Po příští hodině lektvarů probereme váš školní trest. Pokud byste si přece vzpomněla na další jména, víte, kde mě najdete. A doufám, že vám nemusím opakovat to, že pokud vás ještě jednou nachytám někde po večerce, bude to řešit Profesor Brumbál.''
,, Dobře.'' Zvedla jsem se ze židle ale najednou se mi rozdvojil obraz a černá tma mi postupně zatemnila vidění.
---
Probrala jsem se. Nevěděla jsem kolik je hodin. Když jsem párkrát promrkala, poznávala jsem učebnu lektvarů. Pomalu jsem se posadila a zjistila, že je profesor Snape těsně u mě a připravuje nějaký lektvar. Pomalu jsem natáhla ruku ke staré knize, ze které četl postup přípravy lektvaru a najednou...
Cítím jak mi pevně chytil ruku ještě ve vzduchu a upřeně se mi podíval do očí.
Přecedil přes své zuby: ,,Victorie... Kolik... bylo těch ležáků?!'' Pustil mi ruku a zadíval se do lektvaru. ,,Nemohl jsem vás dovést ani na ošetřovnu, protože chodit do školních prostor pod vlivem je vážný přestupek...''
Ještě pořád jsem se vzpamatovávala z jeho pevného sevření. Cítila jsem, že jsem pořád opilá a že na něj občas zírám trochu víc než bych měla.
Vzal do ruky menší kotlík a já zblízka viděla, že tam není lektvar, ale spíše něco, co připomínalo zvláštní hmotu. Nabral hmotu na prsty a podíval se mi na krk a dekolt. Seděla jsem jako opařená.
,,To vám musím říkat abyste si dala vlasy stranou...? Přísahám bohu, že tohle je naposledy, co někomu pomáhám... Příště neznám slitování a jdu rovnou za ředitelem...Trochu alkoholu a hned...'' krátce se mi podíval do očí.
S námahou jsem si dala vlasy do drdolu pomocí gumičky kolem zápěstí. Profesor natáhl ruku se zvláštní hmotou a dotkl se mé klíční kosti. Prsty projel od jedné klíční kosti k druhé.
Úplně jsem ztuhla. Nemohla jsem z něj spustit oči. Namočil prsty do zbytku hmoty a podíval se na mě zkoumavým pohledem a jedním přizvednutým obočím. Zase se jeho prsty dotkly mého dekoltu. Jedním tahem vytvořil druhou vrstvu. Měla jsem pocit, že musí přece cítit jak šíleně mi buší srdce. Málem mi vyskočilo z hrudi, to přece musel cítit. Začala se mi zvedat husí kůže. Ach bože, on si toho určitě všiml...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zvedl svou hůlku a špičku mi přiložil na dekolt. Z hůlky začalo vycházet modré jiskření a jemné vibrace. Najednou jsem cítila ohromný chlad na celé hrudi. Musela jsem se nadechnout, protože jsem se cítila, jako bych spořádala celé balení mentolek naráz. Příjemný chlad se mi šířil z hrudi do celého těla. Okamžitě jsem vystřízlivěla a nabrala ohromnou sílu. Sundala jsem si drdol, položila gumičku na stůl a seskočila z něj.
,,Moc Vám-''
,,Teď běžte do věže. A opovažte se komukoliv zmínit, co se dnes stalo.'' zíral na místo, kde jsem seděla.
Mlčky jsem k němu přistoupila a vyštrachala pomačkaný plakát o soutěži v lektvarech. ,,Vím, že není správná příležitost... Moc se omlouvám, jestli jsem dnes řekla nějakou hloupost...Ale nevíte co by to pro mě znamenalo zúčastnit se soutěže takového formátu,.. Nezklamala bych Vás, jen bych potřebovala nejspíš nějaké soukromé hodiny, mám... nějaké mezery...''
