UČITEL LEKTVARŮ

JASNOVIDECTVÍ

Probudí mě chladný vánek. . Zamrkám na polootevřené okno a vidím, že se pomalu sklání slunce. Krásná krajina zalitá světlem. Počkat. Kolik je?!

Vystřelím z postele tak rychle, že se zamotávám do peřin a klopýtám k zrcadlu. Rychle se upravím, seberu tašku a letím na hodinu. Běžím skrz lidu prázdné chodby hradu, točité schodiště beru skokem po dvou a už před sebou vidím žebřík do učebny. Šplhám do tmavé místnosti plné těžké nasládlé vůně a rychle usedám na podsedák ke Creedovi. Vypadá to, že si mě učitelka ve velkých kulatých brýlích ověšená šálami vůbec nevšimla. Rychle tedy sahám po tarotových kartách na stole a snažím se napodobovat studenty kolem. 

Míchám podle Creeda karty a po jedné vykládám zadní sranou na stůl. Najednou mě přaští sladká vůně přímo do obličeje a uvědomuju si, že se hlava profesorky Trelawneyové nachází v těsné blízkosti té mé. 

,, No tak, zlatíčko. Otáčej karty se správným úmyslem. Ptej se osudu na budoucnost, na vše co tě může v nejbližší době čekat. Na vše na co si máš dát pozor, nebo co předvídat. A při příští návštěvě Prasinek si nezapomeň koupit budík. Šup šup, otáčej''

Ve třídě šlo slyšet, jak se pár lidí uchechtlo a můj spolusedící jen koukal upřeně do karet, aby náhodou nešla profesorka i za ním. Otáčím postupně karty. 

KOČÁR. VISELEC. SMRT. ĎÁBEL.

Neobratně začnu hledat ve své knize definice. Kočár- odhodlání zvítězit za každou cenu, risk, vláda nad city a myšlenkami. Viselec- nezbytná oběť, změna priorit,zoufalství. Smrt- Konec starého a začátek nového, přijetí nevyhnutelného. Ďábel- Touha, otroctví, posedlost. 

Zírám na karty s otevřenými ústy. Profesorka má očividně stejnou reakci. Cítím její ruku na rameni. 

Tichým hlasem ke mně promluví: ,,Mladá dámo, čekají vás velké věci, které vám změní život. Buďte ale silná, protože s velkým štěstím bude přicházet i velká bolest.''

Vyházeli jsme z učebny a Creedovi bylo zase do řeči. ,,Hele já si vytáhl přesně to, co se fakt stalo. Měl jsem snad ve všech kartách štěstí a energii a ráno jsem měl posilující odvar, což je čistá energie a štěstí! To je šílený, jak je to přesný.''

,,Hmm-''

,,Takže už neslintáš do polštáře a stihla jsi jasnovidectví, jo?''

,,Jo, Kate, děkuji že jsi mě vzbudila. Jsi moc milá kámoška.'' usmála jsem se na ni ironicky.

Po zbytek večera jsme ve společenské místnosti psali úkoly a já se šla projít ještě před spaním do knihovny. Vysoké dřevěné police plné všelijakých knih, starých, nových, barevných, tmavých a zašlých,... Knihovna s vysokými okny byla plná jejich vůní. 

Procházela jsem regály, hladila knihy po hřbetech a jen tak jsem bloudila s neustálým proudem myšlenek v hlavě. Potřebovala jsem být na chvíli sama. Najdu si pár starých knih přípravy lektvarů a jdu se posadit k vysokému oknu. Hledím do tmavého jezera od kterého se odrážejí světla školy. 

Zničehonic uslyším přetočení stránky knihy. Myslela jsem, že jsem tady sama. Zahledím se mezi regály a nikde nikdo. Procházím skoro až nakonec knihovny, ale velice potichu, protože si vůbec nejsem jistá časem a doufám, že ještě není večerka. Postavím se za regál, který působí poloprázdně a zahledím se do zadní části knihovny. U stolu v rohu někdo sedí. 

Sedí tam Severus Snape. Sedí tam a čte a píše. Opřu se o regál a pozoruju ho. Pohyby rukou, jak si přidržuje knihu a hledá prstem řádek, který čte. Namočí si brk a píše dále. Škrábání na pergamen se rozléhá knihovnou a je to vše tak příjemně uklidňující, že bych vydržela takhle zírat klidně celou noc.

,,Severusi, omlouvám se, ale musím už tady zavřít.'' rozezní se knihovnou.

To mě vytrhne z pozorování a já si uvědomuji, že tady stojím už dost dlouhou dobu. Dokud je knihovnice otočená, rozběhnu se a mířím rychle do podzemí. 

Zadýchaná se sesunu na křeslo ve společenské místnosti a všímám si, že už jsou opravdu všichni v postelích. Na chvíli se zahledím do ohně a snažím se zahnat myšlenky. Z praskání ohně mi začínají padat oči a... Vidím v knihovně Severuse Snapea, jak sedí u knihy, kterou horlivě čte. Přistoupím k němu a snažím se mu podívat přes rameno, ale nic nevidím. Poté se zvedne, podívá se na mě a pokyne mi, ať se posadím. Sednu si na jeho místo, položí mi ruku na rameno a já se zahledím do stránek. Vidím v knize znamení ďábla, smrti, viselce a kočáru. Ďábel se mi vysmívá,  zvětšuje se a já cítím jak mě vtahuje a padám...