UČITEL LEKTVARŮ

SVĚTLO PODZEMNÍ UČEBNY

Začátek školního týdne probíhal hladce. Většina předmětů se opravdu podobala těm, které jsem studovala na bývalé škole. Protože opakuji pátý ročník, jsem v některých předmětech napřed, jako například v dějinách čar a kouzel, v kouzelných formulích a také v bylinkářství (myslím, že si mě profesorka Prýtová fakt oblíbila). Kde mám, ale bohužel stále mezery i přes to, že už vše znám, je přeměňování. Nikdy mi nešlo a myslím, že ani nepůjde s ohledem na vražedné tempo profesorky McGonagallové. Také jsem v hodině omylem proměnila morče na opeřenou ošklivou kouli něčeho neidentifikovatelného (morče jsme měli přeměnit na holubici). A za můj skvělý výkon jsem schytala velice nemilý pohled paní profesorky. Nejspíš jsme spolu asi nezačaly nejlépe...

Ale mimo hodiny- seznámila jsem se  za krátkou dobu s velkou spoustou studentů. Moje spolubydlící Kate Bootsová, typická zmijozelská blondýna s pronikavě modrýma očima mi pomáhá první týden se vším. Navzdory jejímu nadřazenému chování vůči ostatním, se ke svým lidem, které si pustí k tělu, chová ohleduplně a mile. Právě díky ní jsem poznala chování zmijozelských a důvody proč se svým chováním tak vymykají ostatním kolejím. Je to na opravdu dlouhé povídání, ale jednoduše. Studenti zmijozelu nejsou milí studenti. Někteří jsou opravdu drsní, ale jsou to lidi, kteří ví, co chtějí a pokud si mezi nimi vytvoříte pouto, víte, že je pevné. A toho si cením. 

Na celé jiné povídání jsou chlapci ze zmijozelu a obecně ze všech kolejí. Nešlo si nevšimnout, že jsem asi typ holky po které kluci tady pokukují. Vždy jsem s tím měla trochu problém. Mé dlouhé černé vlasy, ostré rysy a zelené oči mi už zničily tolik přátelství, že bych nejraději chodila v pytli. Samozřejmě jsem ráda za to, jak vypadám, ale občas mám pocit, že mi to za to nestojí. Kate má ovšem obrovskou radost z toho, že je v častém obklopení kluků, a proto se ani nikoho nesnažím odehnat. Kdyby jen věděli, že jsou úplně to poslední, co mě na téhle škole zajímá. 

Dnes mě čekají starodávné runy, dvouhodinovka lektvarů a později odpoledne jasnovidectví. A to je přesně to, co mě zajímá. V lektvarech jsem byla už od prváku nejlepší z ročníku, konečně se můžu ukázat v něčem, v čem opravdu vynikám.  Jasnovidectví mi jde po babičce taky samo od sebe. Takže hurá na konečně zajímavé předměty.

---

,, Proč jsme se vůbec zapisovaly na starodávné runy? Můžeš mi to laskavě připomenout?'' Kate se ještě otřepávala z hodiny, která se zdála nekonečná.

Jdeme po chodbě a zahneme k atriu na trochu čerstvého vzduchu. Opodál sedí pár studentů z mrzimoru, kteří při pohledu na rozzuřenou Kate raději odešli. Sedly jsme si opodál fontány na místo, ze kterého byl výhled na okolí hradu.

,, Říkala jsi, že to minulý rok nebylo tak hrozné.'' mrkla jsem na ni. Vítr ji lehce nadnášel pramínky světlých vlasů, které ji teď kontrastovaly s barvou obličeje.

,,To mi říkal Adam, měla jsem si uvědomit, že  od šprta si nemám nechávat radit s předměty. Hhh, Idiot jeden. No, bude mi dělat do run všechny úkoly, co se dá dělat.'' na chvíli se odmlčela a poté pokračovala: 

,,Pff,  prý, že bych nepoznala ani kdybych četla runy obráceně... Já ji dám té mrše učitelce, měla jsem na ni použít Levicorpus.''

Podívaly jsme se na sebe a při té představě jsem se daly do smíchu. Z tváří už se ji pomalu vytrácel vztek a narůžovělá barva se vracela do porcelánově bílé.  Za pár minut nás přepadla parta zmijozelů, prohodili jsme pár vět a šli jsme všichni spolu na hodinu lektvarů. Dnes nás bude učit ředitel zmijozelské koleje Severus Snape, o kterém nekolují žádné dobré zvěsti. Minulý rok prý vyhodil studenta z hodiny jen protože se na něj student ,,blbě'' díval místo toho, aby se staral o svůj kotlík. Na své studenty sice prý není tak přísný, ale stále  o důvod navíc se předvést...

Sešli jsme po kamenných schodech do učebny, která je částečně v podzemí. V učebně byly velké stoly a všude u zdí police s bylinkami jako kozlík, rulík, šalamounek, také jsem zahlédla nádoby s ropušími jazyky a něco jako drcený roh jednorožce. Z oken prosvítalo do místnosti žlutozelené světlo a ve vzduchu šlo cítit dřevo. Miluju zkoumat místnosti, které vás pohltí svou atmosférou. Už teď je mi jasné, že tady budu chtít trávit spoustu času. 

V učebně už zaujmulo své místo pár studentů Nebelvíru. Takže máme dvouhodinovku spolu. Cítím lehké žďuchnutí do ramene. Zezadu se vynoří Louise a poprvé od rozřazování studentů semnou promluví. 

,,Jak to jde? Říkal jsem si kdy budeme mít konečně hodinu spolu.''

Podívala jsem se něj překvapeně. Uvědomila jsem si jak pozitivně Louis se svými kudrlinami vyhlíží a já vedle něj musím vypadat jak postava z filmů Tima Burtona. Kate si na druhou stranu neodpustila znechucený úšklebek našim směrem. Opravdu nemusela lidi z Nebelvíru, prý ji přijdou ,, Přehnaně důležití a trapní tím, jak jsou správní a féroví...''

 ,, Ehm, ale dá se to. Seznamuju se.'' - nejsem moc výřečná. 

,,Jasně. Jsem rád, že to nějak zvládáš. Nechci se chlubit, ale kdybys něco potřebovala, v lektvarech mi to docela jde. Takže kdyby-''

Než jsem ho stihla slušně odpálkovat, rozrazily se dveře. Do místnosti vrazil vysoký muž, celý v černém. Nastalo naprosté ticho. Muž rázně přešel dopředu místnosti, otočil se na podpadku a já si uvědomila na koho se dívám. Temné oči, které se mi zjevovaly před spaním byly zase zde. Jen jsem si ho mohla lépe prohlédnout. Přesně střižený elegantní hábit, havraní vlasy, které mu vlály kolem obličeje, křivý nos, výrazné zkřivené rty a známý pronikavý pohled. TEN pohled.