Jakube?

3.

,,Děkuju" poděkovala jsem tátovi když mi podával jídlo, hned jsem se do toho pustila. Ale jak říkám tak mi stačili dvě lžičky a už se mi to jídlo začalo zase znechucovat. ,,Ta-" zrovna když jsem chtěla něco říct tak přišel pán Jakub. ,,Tyvole mňam, doufám že mi pán Citta něco taky objednal." Řekl Jakub a táta mu ukázal na tašku kde měl ve svojí krabičce taky jídlo, sedl si vedle mě a začal jíst.

,,Tati já už nemůžu." Řekla jsem tátovi po asi patnácti minutách co to už oni snědli. ,,Však jsi měla sotva dvě lžičky a teď se v tom jídle patláš" řekl táta celkem naštvaně a Jakub se na mě podíval a asi mu to došlo, báječný, teď předpokládám že mě bude taky nutit do jídla. ,,Promiň Tati" omluvila jsem se mu provinile a šla jsem pro peněženku ze který jsem vytáhla 200,- ,,Klári, mně nejde o žádný peníze nebo něco, mně jde o to aby z tebe nebyla anorektička víš." Řekl mi táta a já kývla hlavou, chápu ho, ale prostě nejde mi se najíst. Ale tak ještě trošku něco zkusím sníst.

,,Jakube dohlídneš na ní? Prosím? Ať jí pořádně?" Zeptal se šeptem táta Jakuba, já jsem spala takže jsem zaznamenala jen tohle. ,,Jo" řekl Jakub otráveně. ,,Tak hele, jestli ti je na obtíž tak si ji vezmu sebou." Řekl táta trošku nasraně. ,,Není, jen nevím jak ji donutím do jídla." Řekl Jakub a nevím co táta odpověděl panč jsem usla.

Probudilo mě když si mě někdo bral do náruče. Když jsem se na danou osobu podívala tak jsem zaznamenala že je to Jakub. ,,Kubo?" řekla jsem ospale. ,,Spi dál, jenom tě potřebuju přenést k tobě do pokoje." Řekl Jakub ale já zakroutila hlavou. ,,Kde je táta?" Zeptala jsem se ho. ,,Musel na pár dní odjet kvůli jeho rodičům, prý se pro tebe pak staví aby jste se mohli seznámit, ale nejdřív se musíš naučit jist normálně." Řekl mi Jakub a já kývla, pak mě položil do postele a začal odcházet. ,,Jakube?" Otočil se na mě ,,Nechci být sama" řekla jsem provinile. ,,Klari."

Hahah tak co se asi stane? Se dozvíte zítra.