Jakube?

17.

KLÁRY POHLED:
Ráno mě vzbudil telefon který mi oznamoval že mi někdo volá, byl to táta. Zvedla jsem to. ,,Dobrý den slečno Cittová, nemocnice Pardubice, voláme vám že váš otec utrpěl silnou autonehodu, je v komatu, bližší informace vám řekneme v nemocnici. Dostavte se" ,,Dobrý den, dobře hned tam jsem" řekla jsem do telefonu a típla jsem to. ,,Kubo!!" Zařvala jsem a furt se nic neozývalo. Takže jsem běžela za ním na balkón.

JAKUBOVO POHLED:
Teď jsem na balkoně a kouřím, najednou mi strašnou střelou vletí na balkón Klára. ,,Copak?" Zeptal jsem se jí ustaraně. ,,Jakube! Já tě volala do píče." Zařvala na mě. ,,A příště si nech aspoň otevřené dveře kurva!" Doplnila. ,,Neřvi na mě do prdele, a co se děje?" Zeptal jsem se jí celkem netrpělivě a ustaraně. ,,Můj táta je v nemocnici, dělej!" Zařvala na mě a vletěla k sobě do pokoje kde si vzala svoje věci.

,,Jedem" řekla po pěti minutách a já si nazul boty.

,,Co je?" Zeptal jsem se jí protože se mnou celou cestu nemluví a ještě třeba deset minut pojedeme. Sralo mě to ticho. ,,Nic" odsekla nepříjemně. ,,Klari?" Zeptal jsem se ji znova s povzdychem. ,,Kubo prosím, já nechci být hnusná. Prostě se mě neptej, jo?" Řekla a uculila se na mě. ,,Dobře, za chvíli tam budeme" řekl jsem jí, dal jsem jí ruku na stehno a ona si na moji ruku dala tu svojí, já si s ní propletl prsty a do konce cesty jsme si nic neřekli.

KLÁRY POHLED:
Když jsme dojeli do nemocnice tak jsem čekala na nějakého doktora který pro mě přijde do čekárny. ,,Slečna Cittová?" Zavolal moje jméno a já s Jakubem jsem se postavila. ,,Dobrý den, jsem tu kvůli mému otci." Řekla jsem mu ,,Ano ano, já vím. Váš otec měl autonehodu, před půl hodinou ho ještě operovali" řekl mi doktor a já kývla. ,,Dobře a mohu jít za ním?" Zeptala jsem se ho, a chytla jsem Jakuba za ruku a on mi jí zmáčkl aby mě uklidnil. ,,Ano ale jen na chvilku" řekl mi doktor ,,Mohu jít taky?" Zeptal se Jakub. ,,Obávám se že to nepůjde." Řekl ošetřující doktor mého otce. ,,prosím" řekla jsem mu ,,A je to někdo blízký? Rodina?" Zeptal se mě. ,,Je to mého táty nejlepší kamarád, jsou jako bráchové a.. je to můj přítel" řekla jsem doktorovi a Jakub mě obejmul zezadu a položil si hlavu na moje rameno, doktor se na nás podíval nechutným pohledem, to dělá asi ten věkový rozdíl. Ale nejradši bych mu jednu nakouřila abych řekla pravdu, já vlastně ani nevím jak to mezi námi je. ,,Tak dobře ale jen na chvíli" odsekl hnusně a zavedl nás na pokoj. Já jsem na to nemohla koukat tak jsem šla zase zpátky na chodbu z pokoje a zůstal tam jen Jakub.

JAKUBOVO POHLED:
Když jsme vešly do pokoje k Domčovi tak Klárka se mě pustila a šla na chodbu, chápu jí. ,,Čus brácho, vím že mě slyšíš tak ti chci říct že jsem se asi zamiloval do tvojí dcery, promiň brácho. Já vím že jsem ti sliboval než jsi pro ní jel že si s ní nic nezačnu. Domčo ona je báječná, krásná, strašně sexy a hlavně strašně hodná holka, umí se chovat. Musel jsi postřehnout že tolik nechlastám a už ani nehulím, brácho já se o ní bojím víc jak o tebe a to že se o tebe bojím jako svině. Ty jsi tatar tyvole, ona je z tebe v píči. No nic Domi, já musím jít za Klárkou, je sama na chodbě protože to nemůže vidět. Ničí ji to. Tak čau a zítra si snad už zase normálně pokecáme." Řekl jsem Dominikovi který spal, a šel jsem za Klárkou na chodbu.

,,Klárko, nechceš se stavit na McDonald?" Zeptal jsem se jí když jsme projížděli kolem mcdonaldu. ,,Jo" řekla a dala její ruku na moje stehno, já jsem si vzal její ruku a dal jsem jí na dlaň pusu a pak jsem si s ní propletl prsty. ,,Objednáš mi prosím Cheesburger?" Zeptala se mě. ,,Jasný, určitě. Chceš ještě něco?" Zeptal jsem se jí a pohladil jsem jí po ruce. ,,Ne" řekla a usmála se na mě, konečně. Zase upřímný úsměv, konečně se zase směje.

KLÁRY POHLED:
Když jsme jeli z nemocnice tak jsme se ještě stavili v mcdonaldu pro jídlo a teď doma chillujeme u televize, mazlíme se a děláme píčoviny.

,,Klárko?!" Zavolal mě k sobě Jakub, je 18:52. ,,Ano?" Zeptala jsem se když jsem vylezla z kuchyně do obýváku za ním. ,,Volali mi z nemocnice." Řekl mi, neměli by volat mě? ,,Ano a co říkali?" Zeptala jsem se ho. ,,Domča už se probudil." Řekl mi ,,Máš mu zavolat." doplnil a já šla do kuchyně a vytočila jsem tátovo číslo. ,,Ahoj tati" pozdravila jsem ho když to zvedl. ,,Ahoj kočko moje, jak pak ti je?" ,,Jo dobrý, jenom jsi mě vystrašil, jak je tobě? Je ti dobře?" Zeptala jsem se ho když jsem mu odpověděla na jeho otázku. ,,Ano je mi lépe, jenom mě bolí to břicho po operaci ale bude to dobrý, stavíte se zítra?" Zeptal se mě. ,,Jasně že stavíme." Řekla jsem mu s úsměvem který ale nemohl vidět. ,,dobře, musím končit beruško, zítra se uvidíme." ,,Dobře, ahoj" řekla jsem mu a on to típl.

JAKUBOVO POHLED:
Když se probral Dominik tak mi volali z nemocnice, že se probral a řekli mi ať mu zavolá Klára. Když dotelefonovala tak vařila večeři a já čuměl do telefonu. Psal mi Dominik.

Čau bro, zdál se mi sen že jsi mi říkal něco o tom že cítíš něco ke Klárce.

Já to věděl že vnímá, vypadal tak.

Čau Domíno, hele on to sen úplně nebyl, stalo se. Neboj dávám na ní pozor.

Trošku se bojím co odpoví, sice je o tři roky mladší ale je to jelito, nikdy nevím co kdy provede. ,,Pojď na večeři Kubo!" Zakřičela na mě Klárka, já jsem vstal z gauče a šle jsem si pro jídlo, vzal jsem jídlo i Klárce, ona vzala jen příbory a pití.

Po chvilce co jsme jedli, tak mi napsal znova Dominik, řekl jsem si že se na to podívám potom protože jsem chtěl odnést nádobí a umýt ho aby všechno nedělala Klárka. Takže jsem všechno pobral do rukou a šel jsem. ,,Kubí! Psal ti můj táta!" Zavolala na mě do kuchyně, snad se mi nepodívá co psal. Ale heslo neví tak snad dobrý. ,,A co psal?!" Zařval jsem na ní z kuchyně, Klára za mnou přiběhla.

KLÁRY POHLED:
Po chvilce co šel Jakub umýt nádobí mu přišlo upozornění že mu psal můj táta. ,,A co psal?!" Zakřičel na mě z kuchyně a já šla za ním abych nemusela křičet přes celý byt. ,,Napsal, opovaž se Kláře něco udělat nebo tě zabiju." Řekla jsem zaskočeně, co mu o mně psal? ,,Co jsi mu o mě psal Jakube?" Zeptala jsem se ho a podala jsem mu telefon aby mohl odepsat. ,,Nic, řeknu ti to jindy. Až bude pravý čas." Na co potřebuje pravý čas? Na to aby mě zabil? Nebo co? Nevím, ale začínám se celkem bát.

,,Klári?" Řekl Jakub moje jméno když za mnou přišel na balkón. ,,Ano?" Zeptala jsem se ho s úsměvem co potřebuje. ,,Pojedeme dneska na chvíli do studia? A pak za tvým tátou?" Zeptal se mě s úsměvem, moc se mi teda do studia nechce abych řekla pravdu. ,,Do studia se mi moc nechce Kubo." Řekla jsem mu upřímně a típla jsem cigaretu.

To je v hajzlu, dala jsem tam hodněkrát střídání pohledů. Snad nevadí, nedošlo mi to trošku. Dneska možná bude ještě jedna kapitola protože jsem doma, takže mám napsané asi pět kapitol tak je dneska postupně naházím.