27.

529 19 1
                                    

JAKUBOVO POHLED:
Je 5:30 a Klárka spí, mě vzbudil randál z venku, takže jsem šel na balkón si dát ranní cígo. Nevím v kolik Klárce zvoní budík na odjezd, snad nějak brzo aby mohla ještě chvíli se mnou ležet.

,,Kubo" zavolala mě Klárka k sobě do pokoje. ,,Ano" přišel jsem za ní co potřebuje. ,,Zavážeš mi vzadu ten topík prosím?" Zeptala se mě a já tak udělal. ,,Děkuju" poděkovala sladce a dál se věnovala odepisování na telefonu. ,,Kdo ti píše?" Zeptal jsem se jí zvědavě, každý je zvědaví ne? ,,Lidi z Ústí, jestli je pravda že jestli je Nik fakt můj táta, neodpovídám na to." Řekla mi a já ji dal jemnou pusu na čelo.


,,Kubo my už pojedeme tak čau!" Prohlásil Dominik a Klára šla hned za ním do auta. Já jsem se vydal do studia kde budu dalších osm hodin nahrávat.


KLÁRY POHLED:
Už jsme na cestě do Ústí, máme před sebou ještě půl hodiny cesty a já začínám mít hlad. ,,Tati, já mám hlad" řekla jsem mu nevině. ,,Dobře, tak až potkáme něco otevřeného tak zajedem na snídani jo?" Řekl mi táta a já kývla.


,,Serus bro" pozdravil ho Cetti když jsme přijeli k němu, nevím v kolik jedeme na focení, nic. Jediný co vím je, že teď půjdu spát i kdyby se jim to sebevíc nelíbilo. ,,Ahoj Klári" pozdravil mě a já ho jako pozdrav obejmula. ,,Ahoj Domí" pozdravila jsem ho v objetí, když mě pustil tak jsme šly k němu do obýváku, já se tam rozplácla na tátu. ,,Kláro, notak!" Řekl když jsem na něm už ležela. ,,Jsem unavená" řekla jsem a vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Vyhrála jsi ale moc si na to nezvykej" řekl mi se smíchem a hladil mě po zádech, haha já mu dám takový moc si na to nezvykej až si z toho týden nesedne.


,,Klárko, vstávej. Musíme na to focení." S těmito slovy mě táta budil, pomalu jsem z něj vstala a šla jsem se jen upravit. ,,Tak můžem" řekla jsem mu a šly jsme směr auto.

Focení bylo strašně pěkný, užila jsem si hodně srandy, pak přiběhl i Dominik do pozadí takže máme i vtipné fotky s Dominikem, příště bude prý focení merche, budu jejich modelka věcí pro holky. Chtěla bych s tátou na focení i na moje šestnáctiny, což jsou v srpnu a táta má o dva týdny a pár dní později narozeniny tak bych mu chtěla udělat hrneček s naší fotkou nebo něco, ale nevím zda focení vyjde, chtěla bych tam donutit na to focení celé Milion+ mohla by to být hezká vzpomínka, ale ještě uvidíme.

,,Tati můžu jít pak ven?" Zeptala jsem se ho ,,Když se vrátíš v čas tak ano." Řekl mi ,,Neboj, od Dominika to místo mám asi jen dvacet minut cesty pěšky." Řekla jsme mu ,,Dobře, takže budeš v centru?" Zeptal se mě a dal si sousto do pusy. ,,Ano, nepojedu nikam, to se vždycky domlouváme s partou den předem." Řekla jsem mu a také jsem si dala svoje poslední sousto do úst. Dominik jel za jeho holkou a pak se potkáme u něj.



DOMINIKOVO POHLED:
Když jsem Klárce svolil jít ven s jejíma kámoši tak mě trošku popadl strach, ne že bych nevěřil Klárce, ale nevěřím lidem. Zároveň vím že jí od sebe nebudu mít daleko a že když nasednu do auta tak jsem u ní doslova za minutu.

,,Tak já půjdu tati" řekla mi když šla do předsíně, jsem trošku nervózní, je to o kejhák, protože lidem dochází to že je moje dcera, bojím se aby jí někdo něco neudělal, i když máme navzájem nasdílenou polohu tak se furt bojím. ,,Tati, neboj se. Polohu máš, zavolat umím, budu v osm tady. Fakt se o mě neboj, na Dominika číslo jsi mi dal, prostě vám zavolám kdyby se něco dělo ano?" Ujistila mě a já jen kývl, Dominik se vedle mě smál jak sjetej. Ta jeho se mi taky smála.




KLÁRY POHLED:
,,No kde jsi takovou dobu?" Zaječel na mě Ráďa, běžel mě obejmout a ostatní taky. ,,Kde je Ondra?" Zeptala jsem se ho protože tu jediný scházel. ,,Ondra se šel projít s jeho novým objevem jménem Sabča" řekla mi Anežka. ,,Aha, takže si vyslechnu to jak je zamilovaný?" Řekla jsem a odfrkla jsem. ,,Jo" řekla Klára. ,,No to je super" řekla jsem a všichni se začali smát. ,,To mi chybělo" řekla jsem.


,,Ahoj Klárí" pozdravil mě Ondra když přišel z té procházky ale bez Sabči, chtěla jsem jí poznat, no co nadělám. ,,Ahoj Ondro" pozdravila jsem ho a obejmula jsem ho. Btw Ondra je v partě nejstarší, za tři dny mu bude třiadvacet.

,,Klárko můžu s tebou mluvit?" Zeptal se mě Zbyšek když za mnou přišel. ,,Ano?" Zeptala jsem se ho když si mě odtáhl. ,,Je pravda že je Citta tvůj táta?" Zeptal se mě. ,,Uhm, jo, prosím nikomu to ještě neříkej." Řekla jsem mu a on kývl. ,,Neboj se, já to nikomu neřeknu, nechávám to čistě na tobě a Nikovi" řekl mi a šel zpátky do davu lidí, byla tu i Maky, Tomáš, Nikča, Pája, Barunka, Barča, Milan a spoustu dalších lidí.



Je 19:36 a já už se musím začít loučit s kamarády. ,,Lidi já už musím jít, zítra se stavím" řekla jsem a všechny jsem je obejmula a šla jsem směr k Dominikovi. Ještě jsem napsala tátovi.

Už jdu a jsem v pořádku<3

Když se mu zpráva odepsala tak jsem si dala sluchátka do uší aby mi ta cesta šla rychleji. Když mi hrála písnička od Jakuba tak jsem si vzpomněla na to že zítra přijede, budu mu muset říct že jsem domluvená s lidmi z party že půjdeme ven. Může klidně s námi ale jsou tam převážně puberťáci co mého tátu a Jakuba poslouchají tak bych mu to nedoporučovala.


,,Jsem tu, ahoj všichni" pozdravila jsem je a zaplula jsem do mého táty pokoje kde budu s tátou přespávat. Je to malý pokoj ale na další dny jsme si prý pronajali byt, co je někde tady.


,,Tati zítra půjdu zase s partou ven, nevadí?" Zeptala jsem se ho když jsme už leželi ve velké posteli. ,,Ne, ale má přijet Jakub, ocenil bych kdyby jsi šla dříve ven a vrátila se třeba v šest aby jsme mohli trávit čas někde venku spolu." Řekl mi ,,Jo dobře" odpověděla jsem mu a během sekundy jsem usnula a ani nevím jak.







Tak jsem jí dneska přeci jenom stihla, kecám. Psala jsem jí včera v noci, jen dopisuji dnešní popisek. Jenom bych se chtěla zeptat na váš názor, a i na všechno okolo, buďte zcela upřímný, klidně nějaký nápad co bych do knihy mohla udělat nebo tak, klidně i jestli by byl zájem o druhý díl knihy. Jo přemýšlím že udělám časem i druhý díl, ale ještě nejsme ani v půlce téhle knihy, takže se toho hodně změní než se rozhodnu úplně pro dvojku. Jinak už mám přes 3k přečtení, moc vám děkuju! Přesvědčuje mě to v tom že bych měla pokračovat!

Jakube?Kde žijí příběhy. Začni objevovat