Jakube?

1.

,,Dobrý den slečno Veselá, voláme vám s tím že vám chceme říct že vaše matka utrpěla vážnou nehodu, budeme rádi když se stavíte" řekl mi doktor do telefonu ,,Dobrý den dobře." Řekla jsem do telefonu a rychle jsem se začala oblékat.

Jinak abych se představila, jmenuji se Klára Veselá. Když jsem se narodila mamce tak jí bylo 13, mému tátovi bylo 14, mně je teď 15, svého tátu neznám a nikdy nepoznám protože prý umřel, no a to je asi tak všechno o mně.

,,Dobrý den mohu se zeptat na jakém pokoji je paní Liliana Veselá?" Zeptala jsem se sestřičky ,,Pokoj číslo 125, jen tam má teď návštěvu a je v umělém spánku." Řekla mile sestřička. ,,Dobře, děkuji moc." Řekla jsem a šla jsem směr mamky pokoj.

Seděl tam Nik Tendo, cože?! ,,Eee můžu se zeptat proč právě sedíš u mojí matky?" Zeptala jsem se ho, tykám mu protože vím že to moc nemají lidi v m+ rádi když jim někdo vyká. ,,Ty jsi Klára?" Zeptal se mě a já kývla. ,,Jsem tvůj otec.." takže on je můj otec, COŽE?! ON JE MŮJ OTEC NIK TENDO?! No to je v prdeli tohle to.

,,Do- teda tati, neříkali ti něco doktoři?" Zeptala jsem se ho mile, po chvilce co jsme si povídali. ,,Říkali mi že má tak 5% šanci na přežití." Řekl mi a mně se nalili slzy do očí. ,,Pojď sem holčičko" řekl a roztáhl ruce abych ho obejmula, vpadla jsem mu do objetí a byla jsem u něj v objetí třeba patnáct minut.

,,Broučku, pojedeme domu?" Zeptal se mě Dominik aka Nik aka můj táta kdyby to ještě někdo nepobral. ,,jo" řekla jsem, nemůžu protestovat protože nechci být doma sama a ani bych být doma sama nemohla déle než týden.

,,Nemáš hlad než dojedeme domu?" Zeptal se mě táta. ,,Ne" řekla jsem mu. ,,Broučku?" ,,hmh?" Zakňučela jsem když jsem měla hlavu na okýnku položenou se zavřenými oči. ,,Kdy jsi naposledy jedla? A co jsi jedla?" Zeptal se mě a já musela zapřemýšlet kdy jsem jedla naposledy, asi čtyři dny zpátky, když jsem si uvařila špagety který jsem si dala protože jsem týden hladověla. ,,ve čtvrtek, špagety" řekla jsem mu a zase jsem položila hlavu na okýnko. ,,Děláš si srandu?! Je neděle, ty jsi čtyři dny nejedla, sakra Kláro! Musíš jíst." Začal na mě táta řvát a já se ho v tu dobu strašně bála. ,,P-promiň" řekla jsem mu. ,,Broučku.. sakra.. promiň. Já jenom nevím jak se mám chovat, ještě před par hodinami jsem nevěděl že mám dceru ve věku holek co jsem před týdnem mrdal." Řekl táta. ,,víš co?" Zeptal se mě a já zakroutila hlavou že nevím. ,,objednáme domu jídlo a ty se najíš ano?" Řekl mi táta.

Snad se vám knížka bude líbit, jenom tak pro představu budu vydávat kapitoly max dvě-tři denně. Je dost možný že bude jedna za týden. Nevím, chodím na brigádu každý den takže nevím, ale mám jich par předepsaných takže by mohli vycházet pravidelně.