Jakube?

12.

KLÁRY POHLED:
Ráno jsem se vzbudila a zase tu Kuba nebyl, asi je na balkoně, ano klasicky, jasně že tam byl. ,,Kubí, ahoj" pozdravila jsem ho a šla jsem ho obejmout. ,,Ahoj lásko" pozdravil mě Kuba a objetí prodloužil. Když jsme se odtáhli tak řekl větu kterou jsem nečekala. ,,Já furt čekám na tu PUSU" řekl Kuba a slovo pusa zvýraznil. Když viděl že jsem ztuhla jak kámen tak se začal přibližovat a dal mi tu pusu on, já jsem jí ale prodloužila, začali jsme se líbat, bylo to hezký a strašně příjemný, jenom mi naskočila husina tak se Kuba odtáhl. ,,Je ti zima?" Zeptal se mě a já jsem kývla, on mě vzal za ruku a šly jsme k němu do pokoje kde jsem si lehli na postel a on pustil televizi.

Popravdě chci jenom aby jsme se dneska mazlili a nic nedělali, nevím zda jsme spolu nebo něco, ani nemám v plánu se ho na to ptát, ještě by mě poslal do prdele. ,,Lásko?" Zašeptala jsem na Kubu. ,,Ano?" Zeptal se mě roztomile. ,,Co kdybychom šly dneska na oběd někam? Protože pak mě nikam nevytáhneš, chci se jenom mazlit." Řekla jsem mu. ,,Něco objednáme" řekl a já kývla, zase jsem se k němu přitulila.

,,Ty jsi moje koťátko viď?" Zeptal se mě, počkat?! Řekl že jsem jeho koťátko? To by se mi líbilo. ,,Jo" řekla jsem a dál jsem se k němu tulila, pak jsem se rozhodla mu pusinkovat obličej. On se jenom smál a koukal mi do očí. ,,Lásko moje milovaná." Všechny tyhle slova jsem hltala a co nejvíc jsem si je zaryla do paměti. Usmívala jsem se na něj. ,,Ty jsi trdýlko moje." Řekl mi, už to dělá naschvál, líbí se mu to. Seru to, nalepila jsem se mu na rty a líbal mě tak něžně a pomalu, šla z toho cítit ta láska.

Po chvilce co jsme dojedli tak Jakubovi někdo volal. ,,Ano.. dobře.. hned tam budu i s jeho dcerou.. dobře nashle" řekl a típl telefonát.

JAKUBA POHLED:
Volali mi z nemocnice, Dominik měl autonehodu, s osobákem. Naštěstí mu není nic vážného jen má  slabí otřes mozku jinak by měl být v pohodě. ,,Lásko? Kdo ti volal?" Zeptala se mě zvědavě kráska co ležela v mém objetí. ,,Volali mi z nemocnice." Řekl jsem jí a ona zpozorněla. ,,Co je tátovi Kubo?" Zeptala se, bála se. ,,Bouračka." Řekl jsem a ona seskočila z gauče a já hned za ní. Daly jsme si boty a vyrazili jsme směr pardubická nemocnice.

,,Je to vážný Kubí?" Zeptala se mě láska, dal jsem jí ruku na stehno kterou ihned chytla a propletla si se mnou prsty. ,,Má nějaký otřes mozku." Řekl jsem jí a celkem dost se zklidnila. ,,Dobře, jsem ráda že to není něco fakt vážného."

KLÁRY POHLED:
Když jsme dojeli do nemocnice tak jsme šly ruku v ruce na recepci kde jsme se zeptali kde leží můj táta, pokoj 159.

,,Vy jste slečna Cittová?" Zeptal se mě táty ošetřující doktor, má cenu říkat že nemám v papírech že jsem Cittová? Asi ne. ,,Ano" odpověděla jsem mu a čekala jsem co z něho vyleze. ,,Váš otec má slabší otřes mozku, ale radši si ho tu necháme na pozorování ještě pár dní" řekl mi doktor a já jen kývla. ,,Můžeme jít za ním na pokoj?" Zeptal se ho Jakub který mě držel za ruku a měli jsme propletlé prsty. ,,Ano ale jen na chvíli." Řekl, my jsme poděkovali a šly jsme za tátou na jeho pokoj.

Jsem ve škole ale i tak vám sem hodím kapitolu, večer bude další.