Lullaby

~9~

„Nad čím dumáš?" Bylo skoro k půlnoci, Skye jsem uspal stěží. Nadšený že jsem doma pořád mlel a únava na něm nebyla žádná. Skyler využila chvíle, kdy jsem tady a na víc, jak dvě hodiny se naložila do vany - přesně tak dlouho, jsem Skye uspával. Teď, zabalená v osušce, s perličkami vody na těle mi vlezla na klín. „Vzpomínám na naši svatbu." Široce se usmála a zlehka mi přitiskla svoje rtíky na ty moje. „Nikdy na ni nezapomenu." „Mmm." Broukl jsem a rozvázal ji osušku. „Nadrženost?" zasmála se a nazvedla se. Osuška odletěla někam do prostoru. Nenasytně jsem ji přejel dlaněmi po nahém těle. „Ani netušíš, jak veliká!" zaúpěl jsem. „Netuším?" vzdychla, zatímco mi chtěla odpovědět, zakousl jsem se ji do krku. „Chyběl jsem ti?" provokoval jsem ji a rukou ji přejížděl po páteři. „Zeptej se rovnou, jestli mi chyběl sex s tebou." Tiše se rozesmála a rozepínala mi košili. „Takže sex ano, já ne?" „A co ty?" výhružně přimhouřila oči. „Chyběla jsem ti já, nebo jen moje tělo pro sex?" Posunul jsem se, a pomohl ji stáhnout si košili. Rozepínala mi pásek a v očích svítil chtíč. „Co myslíš?" culil jsem se a s ní omotanou kolem boků se přesouval do ložnice. „Sex." trhla nezaujatě rameny a kousala si ret. „Chybělas mi celá, celičká. Sex je dokonalou třešničkou na sladkém dortu." Položil jsem ji do postele, její ruce vystřelily a stáhly mi džíny, následně boxerky. Mlsně si přejela jazykem po rtech, zvrátil jsem hlavu a začal se pohybovat. Klečela mi u nohou a tišila můj hlad po sexu. Držel jsem ji ve vlasech a zlehka přirážel. Vytáhl jsem ji po chvíli na nohy, obrátil ji zády k sobě. Zaměřil jsem svou pozornost na její klín a přitom ji líbal na šíji, po chvilce se ji začala podlamovat kolena, sténala, kňourala, prosila... S tichým mumláním sladkých slov jsem ji povalil do postele a něžně do ní pronikl. Prohnula se jako tětiva luku, sevřela víčka, řasy se ji lehce chvěly a z úst unikal jeden sten za druhým. Sám jsem tlumil svoje steny do jejího krku.

„Promiň." Svalil jsem se vedle jejího, zpoceného těla. „Za co?" políbila mě na rameno a zapřel se mi o hruď. „Že jsem dýl nevydržel?" „Blázínku... Nevadí mi to. Nebo, chystáš se jít hned spát? To by mi to pak vadilo." „Kdepak! Jen mi dej chvilku..."

„Tatí!!" skákal mi Sky ráno u hlavy, div mi na ni nedu- „Jau!" mnul jsem si nos a oddělával jeho nožku z mého obličeje. „Plomiň." Šišlal a hladil mě ve vlasech. „Já si chci hlát!" „Ježiši! Pojď za mnou a spinkej! Ještě je brzo." „Nený! Já si chci hlát. Ploším!" Rozespale jsem mžoural na budík, na kterém svítil čas. Půl paté a on... „Skyi, pšt. Vzbudíš maminku." „Maminka už vzbuzená je. Skyi," přetočila se mi v náručí a položila hlavu na holou hruď. „Pojď ještě spinkat. Všechno ještě spinká." „Maminkóóó, já necu." Založil ruce v bok. Nechápal jsem, jak může mít ve dvou letech tolik návyků dospělých. Počkat, není druhý rok dětska obdobím vzdoru? Je... No potěš koště. „Nezlob." „Nežlobím." „Nevím co s ním je, normálně spává do těch sedmi... Tatínku, zvykej si. Pravděpodobně chce s tebou trávit maximum času." Culila se Skyler. „To já s ním taky, jen ne v půl patý." Zapištěl, stáhl jsem ho k nám pod peřinu. „Ty si nahý?" vydechl. Skyler buchla smíchy. „Ploč si nahulatý?" Pootevřenou pusu a s údivem znovu zvedl peřinu. Skyler už regulérně brečela. Ona sama se musela v noci obléct, když jsem usnul. Měla na sobě moje triko a kalhotky. „Jdu si pro pití, jak mu tohle vysvětlíš?" utírala si slzy. Sky se se mnou začal o peřinu přetahovat.

S peřinou, kolem boků jsem mu utekl do koupelny. Na sušáku viselo oblečení, urychleně jsem se oblíkal. „Taky budu mít to? Maminka to nemá." Sky stál ve dveřích, s rozepnutou plínkou a prohlížel se. Z ložnice se ozval další výbuch smíchu. „Ploč se maminka směje?" „Plotože - fix! - protože se dobře baví." Vzal jsem ho do náruče a zacpal mu pusu flaškou s čajem. „Abys nezačal šišlat. Já s tím občas bojuji." „Abys nedostala na holou, za ten škodolibej smích." „Holou?" vytáhl si flašku Sky z pusy. „Je celý ty, co říkala mamka." Křenila se Skyler dál. „Pódivej! Jak venku chumelí." Začal jsem zkoušet psychologickou stránku věci, nereagujíc na její poznámku. Co mi říkali doma, byl jsem úchyl a... Ne, nebudu se vyjadřovat. „Dopoledne půjdeme zase ven, jo?" „Teď?" „Ne, teď ještě děti spinkají." „Ale já neců spinkat."

„Skyi?" „Ano maminko?" podíval se na ni s naději v očích. „Pojď se pomazlit." Skočil mi z náruče do postele a vlezl za ní pod peřinu. Začala tiše povídat nějakou pohádku a Sky, i přes jeho „necu, necu" usnul. „Řekneš mi taky pohádku?" Jen co jsme měli jistotu, že spí tvrdě, odnesl jsem ho k němu. „Já jen nechápu, jak vylezl z tý postýlky...?" „Byla zvednutá zábrana?" „Právě že jo. On v postýlce jinak nespal?" „Spal tady." Zamyšleně si kousala ret. „Jakou pohádku?" zamumlala mi do rtů, když jsem se ji polibky pokoušel vytrhnout z přemýšlení, jak nám synátor mizí z pelechu. „Nějakou neslušnou?" „Myslela jsem, že chceš spát." Zahákla mi konečky prstů do boxerek. „Na tvým těle." Jedno číslo a opět jsme usnuli.

„Tatí, vstávej. Já mám hlááád." Než jsem odpověděl, mrkl jsem na hodiny. Sláva, čtvrt na deset. „Pšt, už jdu." Na zemi, u nějakého dětského pořadu se cpal chlebem s marmeládou a já zamířil do jeho pokoje. No nepřišel jsem na nic, vyhrabal jsem v obyváku kameru a položil ji na poličku. Musím ji pak zapnout, až půjde odpoledne spát, určitě zas nějak vyleze.

„Ven! Ven! Ven!" skákal po předsíni tak dlouho, až spadl. Capal mezi námi a se smíchem chytal vločky do pusy...

Po obědě usnul, jako když ho do vody hodí. Kamera nahrávala, Skyler dopisovala práci do školy - přešla na dálkové studium - a já se vypleskl s cigaretou na zastřešené terase.