„Liame Jamesi Payne, berete si zde přítomnou Skyler Adams za svou právoplatnou manželku. Slibujete, že s ní budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" ptal se kněz v kostele ve Wolverhamptonu. Střelil jsem pohledem, k princezně po mém boku. Bílé, korzetové šaty. Tmavé vlasy rozpuštěné, jemně natočené, na nich seděl sněhově bílý závoj. Tmavé oči zvýrazněné linkami a řasenkou. Třpytily se v nich slzy. „Ano, beru." Vydechl jsem a usmál se. „A vy, Skyler Adams, berete si zde přítomného Liama Jamese Paynea za svého právoplatného manžela. Slibujete, že s ním budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" „Ano, beru." Hlas se ji zachvěl, natočila ke mně hlavu a stydlivě se usmála. „Prohlašuji Vás mužem a ženou. Co Bůh spojil, člověk nerozděluj! Smíte políbit nevěstu."
„Smím?" zasmál jsem se, když jsem se k ní sklonil. Nemohl to slyšet nikdo, zacukaly ji koutky. „Musíš." Špitla mi do rtů těsně předtím, než jsem je spojil s mými v hladovém, dlouhém polibku. „Miluju Tě!" zašeptala a zlehka znovu otřela svoje rty o moje. Kostelem zazněl potlesk, smrkání, popotahování a zběsilé mačkání fotoaparátů.
Když jsme před půlnocí na tajno utíkali z restaurace, kde se konala svatební hostina, měl jsem pocit, že bych mohl chrlit oheň. Skye si odvezla Ruth, sama čekala dítě a nechtěla tam být moc dlouho a my zamířili do vedlejšího města na hotel. Noc, kterou jsem s ní zažil, jsem si vybavoval do nejmenších detailů. Blaženě jsem si povzdychl a na chvíli se vrátil ze vzpomínek do reality. Skyler se stále krčila u mého pracovního stolu a zoufale okusovala konec propisky.
Strávili jsme tam dva dny, pak jeli pro malého a společně s ním odletěli do Paříže. Byli jsme tam sotva čtrnáct dní, když mi volal Marcus, že se musím vrátit. S vyloženě nasraným obličejem jsem rozrazil dveře jeho kanclíku a neudržel nervy na uzdě. Dostal pěstí a pak došlo k výměně členů. Možná měl dostat už dřív...
Vím, že je to extrémně krátké. Ale tuto část jsem nechtěla spojovat s další... Tudíž bude ještě později další kapitolka :)
ČTEŠ
Lullaby
Fanfiction...Stál jsem tam, nad ním. Brečel a nevěděl, co dělat. Najednou to bylo vše jiné. Viděl jsem jeho tvář, stejně tmavé oči, jako měla ona. Malou pusu, pár vlásků... Když ji odvezla sanitka, nikdy by mě nenapadlo, že to může dopadnout i takto. Cítil js...
