Lullaby

~11~

„Chceš kafe?" „Pojď ke mně." Probral jsem se z myšlenek. Vypadala zoufale a unaveně. „Asi to nezvládnu." „Nevidím důvod, proč by ne. Vše máš hotový, jen si obhájit tu práci." „No právě, mám dojem, že je tam toho málo." „Sedíš nad tím pořád, víc jak sto stran a je toho málo?" Jen cosi zamumlala a šla udělat to kafe. Využil jsem těch několik minut, pro další vzpomínky. Byli jsme svoji něco přes rok a já měl pocit, jako by to byl celý život. Oceán vzpomínek a ani jedna nebyla špatná.

„Tati? Myslíš, že když budeš v Londýně, mohl by sis vzít Skye?" Volala jsem tátovi jedno ráno, cestou do studia. „Chcete si užít čas jen se Skyler?" „No. Ale pokud to nejde, zkusím zavolat Jay." „Neblázni, jde to. Vyzvednu si ho kolem poledne, jo? Skyler je doma, ne?" „Ne, já jsem s malým na cestě do studia. Má nějakou zkoušku..." „Dobře, tak ve dvanáct u tebe?" Div jsem radostí za volantem neposkočil. „Pojedeš k babičce a dědovi." Střelil jsem pohledem do zpětného zrcátka. Sky ukázal několik zoubků v širokém úsměvu. Na tohle slyšel dobře, táta s ním dělal hovadiny a mamka mu koupila každou blbost, na kterou ukázal. Až ho ty hračky přestanou bavit, tak si můžeme otevřít hračkářství.

Na zemi ve zkušebně, mlátil jedním ze starých mikrofonů do země, nebo do něj hulákal. Kluci kolem něj poskakovali a já opět nabýval na dojmu, že není můj a Skyler, ale jejich. „Co ho začlenit do tý nový písničky? Dost tam řveme." Smál se Harry, ale Louis s Niallem se toho chytili. „Děláte si prdel?" vydechli jsme s Harrym zaráz, když se s ním Louis stoupl k mikrofonu. „My? Nikdy!"

„Za tohle mi asi nepoděkuje." Brečel jsem smíchy, když jsme ten den písničku dokončili a byl v ní i scream Skye. „Náhodou, tohle bude pecka! Fans Skye milují!" utíral si oči Hazz a zvukař se nezvedal ze stolu. Ležel na něm a ramena se mu jen třásla. Že měl Harry pravdu, se ukázalo do týdne, co písnička vyšla na světlo. Zbořila hitparády a to jen díky řevu malého dětska, které bylo zcela mimo notu i rytmus. Všichni rodinní příslušníci měli u prvního poslechu záchvat smíchu, nečekaně.

Jen co jsem se vrátil domů, s úlevou jsem zjistil, že mám ještě skoro dvě hodiny, než se Skyler vrátí. Šla po zkoušce na kafe s Gemmou a někam na nákupy. Říkala, že dojde kolem šestý a já nepochyboval, že to nedodrží, vždy to dodržela. Šaškoval jsem u linky a připravoval večeři. V kbelíku s ledem se chladil sekt, skleničky jsem hodil na chvíli do lednice, vedle mísy jahod. Na lince se válelo několik tabulek hořké čokolády, čekajíc na rozpuštění.

Večeře byla připravená, o půl šesté jsem zmizel ve sprše. S ručníkem kolem boků jsem běhal po ložnici a poklízel ji. Vše musí být dokonalé. Kam jsem dohlídl, všude se válely hračky.

„Co tu šaškuješ?" nadskočil jsem. Malé ruce se mi omotali kolem boků a něčí rty mě líbly na lopatku. „Chodíš jak duch!" zamračil jsem se a doufal, že ještě nebyla v kuchyni. „Přece nebudu dupat, tohle se jen tak nevidí." Se smíchem mi rozvazovala ručník. „Co?" hlesl jsem, když mi ho stáhla a zamířila do koupelny. „Je můj." Smích utichl a slyšel jsem téct vodu. Nakoukl jsem, stála ve sprše a splachovala ze sebe únavu. Spokojeně jsem zamnul dlaněmi, nasoukal se do boxerek a džínů a sprintem doběhl do kuchyně. Přihřát jídlo, nahodit atmošku...

„Proč si nerozsvítíš a co to tu voní?" Skočil jsem po ní dřív, než stačila nahmatat vypínač. Byla zabalená jen v ručníku, pousmál jsem se spokojeností. „Protože mám překvapení." Vypískla, vzal jsem ji do náruče a odnesl ke stolu, na který nebylo ze vstupu do obyváku vidět. V kuchyni svítilo malé světlo. Zapalovačem jsem rozsvítil svíce, které jsem umístil všude tam, kde nemohlo nic chytnout.

„Co to má být?" vydechla překvapeně a z neznámého důvodu si přitiskla ruku na místě, kde se ručník spojoval. „Večeře?" přitáhl jsem si ji k sobě a odvedl ke sporáku. Na kterém byla připravená omáčka na špagety. „Hm?" vyfoukal jsem obsah na lžičce a přiložil ji k jejím rtům. „Mňam." Šeptla a přitiskla se ke mně. „Kde je Sky?" „U našich." Sevřel jsem v dlani ten malej zadek, ukrytý pod ručníkem. „Proč?" šeptla mi do rtů a rozhlédla se kolem. „Chtěl jsem nám udělat krásný večer." „Půjdu se převléct, dej mi minutku." „Ne." „Cože?" „Nemusíš se převlékat, tak se mi líbíš nejvíc. Nahá jen zabalená v ručníku..." Tiše se mi smála do rtů, ale poslechla. Postavil jsem před ni talíř s porcí špaget a omáčky. Hladově se do nich pustila.

Skládal jsem nádobí do dřezu, když se mi přitiskla na záda. „Jsi dokonalý." Dlaněmi klouzala po mém břiše a nezapomněla mi zahrnovat záda něžnými polibky. „Jdi do ložnice." „Proč?" svůdně se mi zavrtěla v náruči. „Uvidíš, hned přijdu." „Nechce se mi." Provokovala a užívala si to. „Nechce? Tak ti pomůžu." Se zapištěním a mým smíchem jsem ji odnášel do ložnice, s hrozbou, že jestli se vrátí, tak ji pak zamknu.

Nevrátila se. Usnula... S náručí rozpuštěné čokolády, mísou jahod, skleničkami a sektem jsem tiše chodil po ložnici. Vyhovovalo mi to, však já si ji vzbudím. Když bylo vše na snadno dosažitelných místech, vlezl jsem za ní. „Promiň." Zamumlala, když se rozespale pousmála. „Nezlobím se, spíš naopak. Vlastně mi to i docela vyhovovalo." „Vždy upřímný." Zahákla mi ruce za krkem a zoufale žadonila o polibek.