Otvíral jsem pusu jako kapr na suchu, neschopný dostat ze sebe jednu jedinou hlásku. V hlavě mi však vybuchly ohňostroje. Jako zaseklá gramofonová deska mi hlavou projíždělo jedno slovo „miminko." „Liame? Nejsi... Rád?" zašeptala, hlas se ji zadrhl a nejistě mi pohlédla do očí. Prudce jsem vrtěl hlavou a držel její tvář v dlaních. „Blázínku! Jsem rád! Strašně..." skoro násilně jsem ji začal líbat, ona se vytáhla na špičky, omotala mi ruce kolem krku a já si ji vyzvedl do vzduchu. Omotala mi nohy kolem boků a nechala se odnést do ložnice. Sjel jsem mezi její nohy a sundal ji tričko. Prohlížel jsem si zatím ploché bříško, které se bude zvětšovat... Ukazováčkem jsem kreslil různé tvary a ona se usmívala, tak, jak to uměla jen ona. Nevinný pohled, který nepůsobil na nikoho jiného tak jak na mě. Dokázala mě svádět, zlobit, přemlouvat, prosit, uměla se dívat tak nevinně, že i kdyby zabila, tak ji odpustíte. Teď však měla v očích i něco jiného, ukrytý strach.
„Čeho se bojíš?" „Bojím?" „Poznám to." Povzdechne se, vytáhnu se nad ní a slabě zavrním, když mi prsty cuchá vlasy. „Co když se něco stane...?" Sophie... Dlouho jsme o ní nemluvili, ale byli jsme rozhodnutí Skyovi říct, až bude větší, pravdu. A ačkoliv jsme o ni spolu nemluvili, oba jsme o ni v určitých situacích přemýšleli... Mohl bych přísahat, že jsem několikrát zahlédl v pokojíku malého bílý stín. Zjevoval se po půlnoci a měl kolem sebe něco jako auru. Slabě svítil a malému seděl ve tváři spokojený, šťastný úsměv...
„Nic se nestane, co by se mělo stát?" „Všechno je možný... Můžu potratit, může se miminko narodit nemocné... Můžu umřít." Zvedne oči a tvrdě mi pohlédne do očí. „Sky, to se nestane! Nic z toho, co jsi řekla, se nestane!" „Jsem podobná Soph, co když jsem s ní spojená i takhle?" „Jsi ji podobná, ale... Tvůj osud je jiný! Já vím, že nás všechny Sophie chrání a nedovolí, abych tě ztratil! Sky, ty NEJSI Sophie. Už jsem ti několikrát řekl, že nejsi její kopií ale originálem, který mi zachránil život, dal mi ho do kupy a udělal mi ho nádherným. Tak se neboj, ano?" Váhavě kývne, koutek úst naznačí náznak úsměvu...
Kousínek, neukamenujte mě ♥ Minimum času a když už nějaký je, chybí nápad :/
ČTEŠ
Lullaby
Fanfiction...Stál jsem tam, nad ním. Brečel a nevěděl, co dělat. Najednou to bylo vše jiné. Viděl jsem jeho tvář, stejně tmavé oči, jako měla ona. Malou pusu, pár vlásků... Když ji odvezla sanitka, nikdy by mě nenapadlo, že to může dopadnout i takto. Cítil js...
