Lullaby

~12~

„Cítím čokoládu." „Cítíš dobře," odtáhl jsem se od ní, a vidličkou s napíchnutým kusem jahody jsem zamíchal v čokoládě. „Mňam!" vydechla mi nad ramenem...

Po noci naplněné milováním, mazlením a šeptáním si sladkých slov, jsme unaveně leželi a oknem pozorovali blížící se ráno. „Miluju tě." Zamumlala mi do hrudi a vytáhla se nad úroveň mého obličeje. „Já tebe taky, uděláš pro mě něco?" „Cokoliv." „Myslím, že tímto sis podepsala rozsudek." „Rozsudek?" „Hm." Zabručel jsem a stáhl ji pod sebe, zatímco jsem zaměstnával její ústa, rukou šátral v nočním stolku a hledal červenou krabičku ve tvaru srdce. Konečně moje prsty nahmataly, co jsem potřeboval. „Jaký rozsudek?" odmítala se spokojit s mým „Hm." „Ten, že se staneš mou ženou." „Co-cože?" obočí ji vylétlo a rty se začaly třást.

„Vezmeš si mě?" než mi stačila odpovědět, políbil jsem ji a doufajíc, že mi prstýnek nevypadne z rozechvělých prstů, jsem ji jej navlékl. Odtáhl se a dal ji prostor k tomu, aby mohla zvednout ruku a prohlédnout si stříbrný kroužek na prsteníčku. V očích se ji leskly slzičky a točila dlaní. Trpělivě jsem čekal, po tom všem jsem doufal v kladnou odpověď. Přece by mi neřekla „ne"...

„Nechceš?" ticho začalo být neúnosné. Hlavou mi jely představy o tom, co bude, pokud řekne ne. A hlavně, jaký by byl důvod odmítnutí.

„Liame?" „Ano?" Hlas se ji třásl. „Ano." Musel jsem vypadat jak postavička z animovaných pohádek; v očích hvězdičky a kolem hlavy poletující srdíčka. „Ano! Ano!" skočila mi kolem krku, omezila mi na pár sekund přísun vzduchu, ale nechal bych se klidně dusit mnohem déle. „Bál jsem se, že řekneš ne." Horlivě zavrtěla v záporu hlavou. „Já se bála, že se rozbrečím, když promluvím." Plaše se usmála a skousla si ret. „Skyler Payne." Zaculil jsem se spokojeně a stáhl ji do peřin.

Jo.... Tak takhle proběhlo naše zasnoubení. V posteli, kolem se válela láhev od sektu, skleničky, mísa se zbytkem jahod a čokoládou... Zaculil jsem se a pohlédl ke dveřím od terasy. Vracela se s kávou, zastavila se však v půli kroku a otočila se. Sky se ukázal ve dveřích. Culil se jako měsíček a něco povídal.

„Mrknu na záznam." Kývla a Sky se mi rozběhl k nohám. „Co ty syčáku, jak nám pořád utíkáš?" „Nežeknu." „Běž si hrát, nebo za maminkou. Máš hlad? Chceš piškotky?" S kýváním odběhl za Skyler a já se s piškoty a kamerou připojil po chvilce. On si hrál kousek od nás na dece a zobal piškoty, zatímco já se prokousával nahrávkou.

„Pojď se podívat." Sky se přitulila a společně jsme se dívali, jak Sky s vyplazeným jazykem chytá závěs a šplhá po něm. Jak měl nohy na ohrádce, došlápl jednou na parapet, otlapkával okno a pak seskočil do sedacího pytle. Zatleskal si a spokojeně se rozběhl ke dveřím.

„Přestěhujeme to. Nebudu čekat na to, až si něco udělá." Střelila Sky po Skyovi pohledem. „Syčák. Celej tatínek." „Jistě maminko, tys byla svatá, viď." „Já byla ta nejhodnější." Smála se, a zatímco si malej hrál, přehodili jsme pokojík, což se ve výsledku neobešlo bez řevu.

„V klidu! Pak tě vyzvedneme a pojedeme to někam oslavit." „Jestli bude co..." převlékala se, už asi po desátý. „Nemám tě hodit?" „Ne, projdu se. Je to kousek..." Dala mi pusu a odešla, jak řekla, na popravu. Byla středa a dnes měla obhajobu práce.

Ukrytý pod kapucí, stejně jako Sky, jsem přešlapoval před školou. Sněžilo a Sky jako tradičně chytal vločky do pusy. Na pár chvil jsem se otočil. Na záda mi vzápětí někdo skočil. „Mám to!" „Jo!" drtil jsem ji v náručí a ona brečela radostí.

„Nemám zavolat doktora?" „Eee." Opět se sklonila s hlavou do záchodu. Zhruba měsíc po tom, co jsem se vrátil se ji udělalo zle. Od začátku týdne každé ráno zvracela a sem tam i přes den. „Nelíbí se mi to! Půjdeš k doktorovi." „Jsem objednaná, na zítřek..." položila se k prckovi na pohovku a sledovala s ním nějakou pohádku. Já se zhostil rolí kuchaře, obsluhy, stál u prkna a žehlil a pak zalehl k nim.

„Sky ještě spí?" „Jo, spi taky. Tak do desíti budu doma." „Hodím tě, je náledí." „Spi prosím tě, za chvilku budu doma." „Proč nechceš?" Jen se zaculila, dala mi pusu a než jsem se vymotal z peřin, byla pryč.

Usnul jsem a vzbudil se až když mě zastudila, ledovými dlaněmi na holé hrudi. „To je teda probuzení..." Škodolibě se zaculila, dala mi pusu a se slovy, že jde udělat snídani zmizela. Sky k našemu překvapení stále spal a já se plazil do kuchyně. Na stole už byla káva a sladká snídaně.

„Lásko?" „Hm?" objal jsem ji kolem boků a políbil na rameno. „Něco pro tebe mám." „A co?" obrátila se mi v náručí. „Zavři oči." Poslušně jsem je zavřel, na chvíli mě pustila a pak uchopila za ruce.

„Bříško." Usmál jsem se, její tělo i pokožku jsem znal dokonale. „Jen bříško?" „Co jiného?" „Jsi si jistý?" „Jistě." „Není to jen bříško." „Nechápu." Otevřel jsem oči. „Něco... Něco v něm je. A je to tvoje."