Neuvěřitelné prázdniny

spolu

Ráno na mě začalo svítit sluníčko a já se probudila. Moc jsem si z večera nepamatovala, takže když jsem viděla Sebastiana jak sedí na kresle a kouká do mobilu v mém pokoji, dost mě to dostalo.
A:,,Co tady děláš?"
S:,,Dobré ráno neexistuje?"
A:,,Dobré úplně není, ze včerejška si pamatuji jenom zy růže a pak ten tanec, co se stalo potom?"
S:,,Počkat ty si vážně nic nepamatuješ?"
A:,,Stalo se něco?"
S:,,Nene nestalo."
A:,,A co tady sakra děláš?"
S:,,Nevím, prostě je to tu zajímavější než u mě"
A:,,Aha, aha a teď vypadni."
S:,,To jako proč?"
A:,,Chci se prevleknout."
S:,,To tady klidně můžu zůstat."
A:,,Ne! Nemůžeš!"
S:,,Jen klídek."

Seb odešel na chodbu. Já si na sebe dala riflové kraťasy, světle modré tričko a košili přes to. Sedla jsem si ke stolu a začala si dělat make-up. Sebastian zase přišel zpět za mnou.
A:,,Co tady zase děláš?"
S:,,Už se neprevlíkaš, takže tu snad můžu být?"
A:,,Proč se prostě nejdes nasnídat?"
S:,,No proste nechci tam jít sám, mám z toho špatný pocit, že se něco stane."
A:,,Jebe."
S:,,Ne jen mám tušení."
A:,,Tak počkej minutku a půjdeme, ok?"
S:,,Jop."

Dodelala jsem si druhou linku, dala si řasenku a mohli jsme jít. Šli jsme dolů po schodech a uviděli jak na nás všichni koukají. Oba jsem si vzali misku s müslim a usadili se ke stolu, všichni na nás pořád divně koukali.
A:,,Děje se něco?"
(Ma-Máma Abi, Ms-Mama Sebastiana)
Ma:,,Vlastně jo."
S:,,A co?"
Ms:,,Prostě jednoduše budete spolu muset spát v jedné posteli."
A:,,To si děláš p-"
Ma:,,Abi!"
A:,,Sorry a proč?"
Ms:,,Majitelův syn tady s námi stráví pár dnů."
S:,,Jak se jmenuje?"
Ma:,,,Myslím, že Tyler."
S:,,Tak to mě raději rovnou zabijte, S nim já v jednom domě nebudu."
A:,,Se mnou si to vydržel tak klid."
S:,,Jo jenže tebe miluji!" Najednou všichni zmlkli, asi pet minut bylo hrobové ticho. Už jsem to nezvládla a odvedla si Seba do jiné místnosti.
A:,,Co to bylo?"
S:,,Em no to jsem nechtěl říct."
A:,,Co si chtěl říct?"
S:,,No ze jsi milu-milionkrat lepší."
A:,,Takže to co si řekl, nemám brát osobně?"
S:,,Jo, bude to tak lepší."
A:,,Teď se tam vrátíme, budeme dělat, že se nic nestalo a budeme moc hodní na Tylera."
S:,,Ja jen chci dodat, ze jsem věděl, že se něco stane."
A:,,Víš co, to už nemá ani cenu tam chodit, já jdu do svého pokoje."
S:,,Nezapomen, že to už, není tvůj pokoj."
A:,,Ještě pár hodin je."

Odesla jsem do svého pokoje a náhle se rozbrecela. Nevím jestli to bylo štěstím nebo strachy. Jako byla jsem docela ráda, že ty Seb bude, třeba se víc zblízime. Na druhou stranu měl Seb pravdu ani dva dny s Tylerem nebudeme schopni vydržet, je tak otravný.

Asi po půl hodině přišel do mého, teda našeho pokoje Seb. A nesl si nějaké věci.
A:,,Ještě chvilku to nepocka?"
S:,,Bohužel, Tyler je to za deset minut."
A:,,A nechceš s ním být ty v jednom pokoji?"
S:,,To by do tří minut jeden z nás dvou mrtvý." Pořád jsem měla trochu zaslzené očí, snažila jsem to nějak přehrát, ale nepovedlo se.
S:,,Abi děje se něco?"
A:,,Co by se mělo dít?"
S:,,To mi řekni spíš ty."
A:,,Ja jsem v pohodě."
S:,,Bohužel ti dneska musím věřit, protože bych ti ani nebyl nijak schopný pomoc i kdybych chtěl, což samozřejmě chci."
A:,,Jsi milý."

Asi po dalších deseti minutách přišel Tyler. Když viděl, že já se Sebem jsme spolu v pokoji, nebyl z toho úplně nadšený. Zbytek dne jsem strávila na houpačce, uprostřed louky.