Neuvěřitelné prázdniny

znovu a znovu

Šli jsme k Sebovi domů, pro pár věcí, které by se mu hodily na trip sebou. Bydleli jsme docela blízko od sebe, jenom jeden blok. Bydlel ve velkým hezkým baráku. Prohlížela jsem si věci, které měl na poličce. Byly tam různé poháry a fotky. Všimla jsem si obzvláště jedné konkrétní, kterou už jsem někdy viděla. Byla to fotka ze druhé třídy, když jsme byli mi dva ještě kamarádi. Bylo trochu divné, že ji tam měl, protože se o ni musel starat, aby byla v tak kvalitním stavu, ale raději to nebudu řešit. Seb si vzal nějaké věci a šli jsme zpátky ke mně.

Zanedlouho přijela Sára s Filipem. Já a Seb jsme narvali věci do jeho auta a jeli jsme druhým autem než Sára a Filip. Domluvili jsme se přesně na místo, kam pojedeme. Byla to naplánovaný na hodinovou cestu. Ještě jsem na poslední chvíli odbehla pro větší stan, který právě moje mamka dovezla z práce. Nasedli jsme do auta a vyjeli. Chvilku jsme si se Sebou povídali a nakonec jsem většinu času strávila koupáním na ig.

Zbývalo posledních deset minut, než jsem měli být na místě. Seb byl docela vystresovany celou cestu, ale nejvíc to šlo na něm vidět až teď. Držel řadící páku a mel úplně napnute ruce. Skoro mu šli vidět žilky. Už jsem nesnesla pohled na to, jak byl zdrceny. Pomalu jsem ho chytla za ruku, kterou držel tu páku a podívala se na něj, úsměvem, který by ho měl povzbudit. Seb se nejdriv nechápavě koukal, ale nakonec to pochopil a usmal se na mě. Najednou však zabocil prudce do práva k okraji lesa, který se tyčil podél cesty.

A:,,Nechceš mě snad vyhodit z auta?!" Řekla jsem s pobaveným úsměvem. Seb, ale na to nic neříkal. Docela jsem se začala bát co chce udělat. Vylezl z auta a zamířil k mým dveřím. Otevřel je, vzal mě za ruku a pomalu mi pomohl vylézt z auta.
A:,,Sebe, ja se začínám trochu bát, o co jde?" Bohužel pro me uklidnění se nic nestalo, jelikož Seb stále neodpovídal a jenom přikyvoval hlavou. Upřímně Sebovi jsem věřila, ale tohle bylo už trochu moc strašidelný, to jako přišel o hlas nebo?
A:,,Doufám, že jsem se nezamilovala do sériového vraha!" -to jsem vážně řekla nahlas. Chtěla jsem jenom v duchu. Ale když jsem se koukla na Seba, věděla jsem, že jsem to vážně řekla. Seb se snažil udržet smích ani se mu nedivím.

Po chvilce, kdy se snažil vypadat aspoň trochu seriózně, ale smích mu vůbec nepomáhal se uklidnil.
S:,,Co kdybychom se vytratili."
A:,,Jak jako vytratili?"
S:,,Pár hodin byli spolu my dva a pak bychom jeli za nimi na tu pláž."
A:,,Mohli bychom jim říct, že jsme uvízli v zácpě."
S:,,Přesně tak."
Seb se ke mně přiblížil a chtěl mě políbit, jenže jsem se mu rychle vysmykla a běžela směr k lesu, který byl hned před námi. Rychle jsem na něj ještě vyplazla jazyk jako provokaci, ale v tu chvíli se rozběhl za mnou. Chvilku jsme se honili po lese. Nebo spíš on honil mě. Zanedlouho jsem zastavila a Seb mě dohnal. Dala jsem mu rychlou a krátkou pusu, zase na poškádleni Měla jsem v plánu mu zase utéct, ale když jsem se o to pokusila rychle mě chytil za ruku a přitáhl mě zpátky k němu.

Byli jsme strašně blízko, ale zároveň strašně daleko. Láska dvou mladých teenagerů, kteří se nenáviděli, zároveň tajně milovali. Tohle nám pro teď stačí, to že se milujeme a věříme si.

Konec

Moc se vám omlouvám, tenhle příběh jsem chtěla udělat jedinečný, pak jsem na něj úplně zapomněla, z důvodu, že mě kámošky premluvily začít psát knížku Byly jsme čtyři, kterou už právě teď můžete začít číst tady na mém účtu. No nic pádem, jak už jsem řekla, zapomněla jsem ho dopsat, ale pomalu si vzpomínám, co jsem tu chtěla psát. Bohužel se mu už nedokážu věnovat, tak jsem ho takhle aspoň ukončila. Pokud vás, ale zajímá jak nakonec dopadli spolu. Párkrát se rozešli, ale pak si uvědomili  že bez sebe nemůžou žít a nakonec si i vzali konec. Jo přesně to jsem teď random vymyslela, doufám že vám to bude stačit, mám vás ráda <3333