The Fairytale of Taekook

/2/

Jungkook se ráno probudil, oblékl se na vyjížďku na koni a vydal se za Jiminem. Ten na něj čekal u stájí. ,,Můžeme vyrazit?" zeptal se Jimin, když už oba seděli na svých koních.

Byl konec podzimu a venku se začínalo ochlazovat. ,,Můžem." řekl Jungkook a oba vyrazili jejich obvyklou cestou, která vede na odlehlou lesní mýtinu. ,,Dáme závod?" zeptal se Park. ,,To si piš!" odpověděl princ a vyrazil na koni bleskovou rychlostí k mýtině.

Jungkook měl víc než půlku cesty náskok, potom ho ale Jimin předehnal. Kook tedy pobídl koně a těsně před mýtinou Jimina překonal. Když princ dojel k mýtině, zastavil koně a rozhlédl se kolem. Když Kooka dojel Jimin, zarazil ho Kookův upřený pohled na druhý konec mýtiny.

Jungkook pobídl koně a rychle se rozjel na druhý konec mýtiny.
Na zemi ležel zvláštní chlapec. Jungkook poznal, že chlapec před ním patří k vílám.

Jungkook seskočil z koně a klekl si k chlapci. Jeho tvář byla mimořádně nádherná. Kook se pokusil chlapce probudit lehkým zatřesením, ale ten se neprobudil. Princ poznal, že chlapec bude nejspíše v bezvědomí a taky podchlazený, protože měl promodralé rty.

Jungkook si sundal kabát a zabalil do něj chlapce. Mezitím k princi dojel Jimin. Kook vzal do náruče chlapce. ,,Pomoz mi s ním." řekl Kook a předal chlapce do náruče Jiminovi, který seskočil z koně. Jungkook vyskočil na koně a Jimin mu do náručí podal lehkého chlapce. ,,Musíme s ním do paláce, tady venku nepřežije." řekl Kook. Jimin přikývl a pobídl koně k pohybu. Jungkook vyrazil za ním, jednou rukou držel koňskou ohlávku a druhou rukou držel vílího chlapce před sebou.

,,Už máš plán jak se s ním dostaneme do hradu?" zeptal se Park. ,,Ne." řekl Kook. ,,Znám jednu starou dobrou tajnou chodbu." řekl Jimin. ,,Jak to že, ty víš o nějaké chodbě a já o ní nevím?" ,,Kouzlo malých lidí, my objevíme všechno."  ,,Dobře, kde je začátek té chodby?" ,,V zarostlém sadu." ,,Tak jo, za chvíli budeme u paláce, takže jeď napřed a zkontroluj, ať tam nikdo není." nařídil Jungkook Jiminovi.

Jungkook donutil koně zpomalit a zastavit. Podíval se na chlapcovu nádhernou tvář. Rty měl pořád celkem promodralé od chladu. Jeho vlasy měly nádhernou modrou barvu. Okraje jeho čela a tváří zdobily světle modré ornamenty a čáry. Jungkook nikdy neviděl někoho, kdo by byl hezčí, než chlapec v jeho náručí. Jungkook byl naprosto fascinován tváří vílího chlapce a nemohl od něj odtrhnout oči.

,,Přestaneš na něj zírat a půjdeš, nebo tu budeš stát navždycky?" zeptal se sarkasticky Jimin. Jungkook po něm hodil vražedný pohled a rozjel se do zarostlého sadu. Do půlky toho sadu se ještě na koni dostal, ale pak už musel Jimin seskočit z koně, podržet chlapce v náručí a předat ho Kookovi, který mezitím uvázal oba koně ke stromu. Jimin se mlčky vydal sadem s Jungkookem v patách. Po necelých pěti minutách došli ke zdi paláce. Zeď byla porostlá břečťanem a jinými popínavými rostlinami. Jimin v jednom místě odhrnul ty rostliny, které zakrývaly vchod do tajné chodby. Jungkook bez váhání vstoupil do chodby, Jimin vchod zase zakryl a následoval Kooka.

,,Kde tahle chodba vlastně končí?" zeptal se po chvíli chůze Jungkook. ,,U tebe v knihovně." ,,Cože?! Chceš mi říct, že do mých komnat je nestřežená chodba?!" Jungkookův překvapený výraz Jimina rozesmál. ,,Nesměj se." řekl klidněji Jungkook.

,,Ty, Kooku, došlo ti, že si právě do paláce neseš chlapce z rodu víl, který všichni loví, prodávají a nenávidí?" zeptal se po chvilce ticha Jimin. ,,Jo, nebude to lehký, ale nelituji toho, vždyť by tam venku zemřel." Kookův výraz byl dost ustaraný a zamyšlený. ,,A hodlám ho před tímhle vším ochránit." řekl odhodlaně Jungkook. ,,Nechápu, proč lidi ubližují tak krásným a nevinným bytostem, jako jsou víly." ,,Já to taky nechápu." řekl na to Jimin.

Chodba se ochladila a začala stoupat. ,,Kooku?" znovu promluvil Jimin po chvíli ticha. ,,Hm?" ,,Neopustíš ho, že ne?" zeptal se Jimin. ,, Samozřejmě že ne. Proč se mě na to ptáš?" nechápavě se zeptal Jungkook. ,,Protože teď kromě tebe a mě nebude mít nikoho jiného. Lidé víly nenávidí a víly nenávidí lidi, takže když jsme si ho vzali musíme si ho nechat." řekl vážně Jimin. ,,Jak už jsem řekl, necháme si ho."

Chodba přestávala být chladná a Jungkook poznal, že už se blíží k východu. Když chodba zatočila, uviděli dřevěné dveře. Jimin předešel Jungkooka a otevřel dveře. Jimin a Jungkook s vílím chlapcem v náruči dveřmi prošli a objevili se v princovo soukromé knihovně. 

Kook zamířil do své ložnice. Chlapce položil do své postele a přikryl ho tlustou peřinou. Svůj kabát mu pro jistotu ještě nechal. Jungkook chlapci sáhl na tvář a zděsil se, jak byla studená. 

Pak si Kook uvědomil, že i celá místnost je celkem studená. Boha jeho, já jsem nezapálil krb a divím se, že je tu zima. Přešel tedy ke krbu a zapálil jej.