Potom, co Tae usnul, neměl Jungkook co dělat. Nechtěl Taeho nechávat samotného a někam odcházet. Otevřel tedy knihu o vílách. Znovu narazil na pasáž, která píše o tom, jak je železo pro víly nebezpečné. To poslední, co by princ chtěl, by bylo, aby se Taemu něco stalo. A tak se zvedl a šel vyklidit všechno železo z celé ložnice, později ho vyklidí odevšad.
Když už to měl skoro hotové, zakopl a omylem shodil vázu. Pořezal se o ní do ruky a celkem ho to bolelo. Sykl bolestí, ale zvedl se a šel to uklidit.
Taeho probudila rána. Trhl sebou a otevřel oči. Tae uslyšel Jungkooka, jak sykl bolestí. Lekl se, že se Jungkookovi něco stalo. Chtěl vstát z postele, ale jeho nohy byly celkem vratké a podlomily se mu. Asi by spadl, kdyby se nechytil postele. Na podruhé se mu podařilo vstát a vratkým krokem na rozklepaných nohách se vydal směrem, odkud slyšel Kooka.
I když se opíral o zeď, těch pár kroků se zdálo jako neskutečná dálka. Když Tae konečně došel do vedlejší komnaty, viděl Kooka, jak ze země sbírá střepy a dává je zpět na okno. Když Jungkook uviděl Taeho, jak sotva stojí na nohou a opírá se o zeď, zvedl se a přispěchal k němu. ,,Co blázníš Taehyungie?" řekl Jungkook a vzal Taeho do náruče. ,,J-já slyšel ránu." odpověděl Tae. ,,Ježiš já emm, promiň že jsem tě vzbudil." omluvil se Kook.
Jungkook posadil Taeho na postel a chtěl se vydat zpátky a uklidit ty střepy. Tae si ale všiml Kookovo pořezané ruky. Chytil ho za zdravou ruku a zastavil ho. Ukázal rukou na místo vedle něho a Jungkook se tam posadil. Tae opatrně položil Kookovu zraněnou ruku do své a druhou svojí rukou Kookovu ruku přikryl. Zavřel oči a začal se soustředit. Po chvilce se na Jungkookovo ruce objevila modrá záře. Jungkook překvapeně vykulil oči. Řezné rány na Kookovo ruce se začali zacelovat a mizet. Vyjeveně se podíval na Taeho, který měl ještě stále zavřené oči.
,,Děkuju" řekl po chvíli ticha Jungkook. Tae se mu podíval do očí. Čekal, že tam uvidí znechucení nebo strach, které by nejspíš viděl u ostatních lidí, kteří by se dozvěděli o jeho schopnostech. V Jungkookových očích ale byl vidět jen vděk a úžas.
Jungkook si všiml, jak se mu Tae vyděšeně dívá do očí. ,,Copak je?" zeptal se Jungkook. ,,T-tobě n-nevadí, že j-jsem z-zrůda?" zeptal se Tae a snažil se zadržet vzlyky. ,,Tae" vydechl Jungkook a objal ho. Po chvíli se odtáhl a vzal si Taeho tváře do dlaní. ,,Teď mě poslouchej, ano? Ty nejsi žádná zrůda Tae. To, že jsi víla a máš magické schopnosti, neznamená, že jsi zrůda. Není to nic, za co by ses měl stydět, spíš je to úžasné. A jak už jsem ti jednou řekl, nikdo by tě neměl soudit za tvůj původ nebo za orientaci." řekl Jungkook a znovu Taeho objal. ,,D-děkuju." špitl Tae. Ještě chvíli seděli v objetí, ale po chvíli Taeho stisk povolil, a Jungkookovi bylo jasné, že zase usnul. A tak položil Taeho do postele a přikryl ho peřinou.
Tak, dneska ještě jedna kratší kapitola.
Jo a otázečka, váš nejoblíbenější ship?
U mě je to samozřejmě Taekook🫶
ČTEŠ
The Fairytale of Taekook
FanfictionVe světě, kterému vládnou lidé, není pro nikoho z rodu víl bezpečno. Lidé víly loví, zabíjí nebo s nimi obchodují. Víly nenávidí lidi a lidé nenávidí víly. Někdo ale musí být výjimkou, že? Moje první ff na Taekook! Nic moc nečekej, nepravidelné vydá...
