Loki jednodílovky

Krutý pán

Byla jsem povolána pánem Lokim. Sloužím něco, jako jeho osobní prostitutka. Je to nedobrovolné, jelikož mě unesl, ale to je jedno. Bála jsem se, co přijde tentokrát, minule mě nutil, abych hodiny klečela a líbala mu nohy, potom si mě hrubě vzal a málem mě při tom uškrtil. Noc předtím se se mnou oddával tvrdému sexu a já byla opřená o zeď u toho Loki rozbil vázu a pak mě postavil na střepy. Opravdu jsem se vála, ale věděla jsem, že když udělám vše, co chce, tak odejdu živá. Měla jsem ale neblahé tušení, že to bude dnes jiné, než obvykle. Šla jsem po chodbě, směr Lokiho místnost na sex...Ano, opravdu má celou místnost určenou na jeho sexuální hrátky. Přišla jsem a zaklepala.

„Tak pojď, hračičko," zavolal mě, bylo to jeho obvyklé oslovení, proto jsem se tomu nedivila.  

„Pane..," řekla jsem a čekala na jeho pokyny. 

„Svléknout do naha," řekl lhostejným hlasem a já začala plnit jeho přání. Kalhoty jsem si svlékla naráz s kalhotkami, chvilku jsem zápolila s podprsenkou a během chvíle jsem tam stála celá odhalená. Koukal na mě s animální touhou v očích, skoro spalující. Cítila jsem jeho pohled na celém jeho těle. Začala jsem se jemně třást a očekávala jeho další krutý pokyn. 

Vzal si do ruky důtky a  řekl mi: „Sto ran, budeš počítat a pokud vydáš nějaký zvuk, tak ti přidám dalších deset ran. Stoupni si tak, abys měla rozkročené nohy."

Čekala jsem něco krutého, bič na mě Loki již používal, ale nedostala jsem sto ran. Bála jsem se, že to nevydržím. Náhle jsem pocítila ránu na vnitřním stehně. Ucukla jsem.

„Jedna." 

Další rána přistála pod zadek a ta následující Doprostřed zad. Vydrž to, nevydej zvuk, opakovala jsem si v duchu. Osm, devět, deset. Všechny rány šly na záda, zadek a nohy zezadu, mému předku se zatím nevěnoval. rány pokračovaly, pomalu stupňoval i svou sílu, cítila jsem brnění po celém těle, ale on nepřestával. Devatenáct, dvacet. Bolest neustupovala, byla nesnesitelná, a to jsem nebyla ani v půlce, bála jsem se, že zapomenu, kolik ran jsem již přežila. Dvacet devět, třicet. Loki mi zasadil jednu ránu přes krk a slzy se mi po tvářích začali kutálet ještě více. Vzlykla jsem, bohužel nahlas. 

„Jaká smůla, hračičko, deset ran navíc..."

Další rána mi šlehla přímo mezi nohy, musela jsem se kousnout do rtu, tak moc, až jsem v puse ucítila kovovou pachuť kovu, abych nevykřikla. Třicet devět, čtyřicet,  Bolest mi pulzovala celým tělem, ale nemohla jsem si dovolit něco namítat, nejhorší bylo, že Loki se stále věnoval mému tělu stále pouze zezadu. Třásla jsem se jako osika a snažila se nekřičet, spatně se mi dýchalo a čekala jsem, že každou sekundou omdlím. Nohy se mi bolestí podlamovali. Padesát čtyři, padesát pět. Byla jsem v půlce...a už teď jsem to nezvládala. Chtěla jsem na něj křičet nadávky, ale to by znamenaly rány navíc. Loki na chvíli položil důtky a spokojeně zamručel, jako kdyby byl spokojený svoji prací. Musel být, protože je to magor. Celá záda, zadek a nohy jsem musela mýt pokrytý červenými podlitinami. Znovu vzal do ruce důtky a udělal pár kroků, tak aby stál přede mnou. Napřáhl se a přistála mi rána přímo na levý prs. Opakovala jsem si v hlavě, že to zvládnu, jsem přece za půlkou. Co mu kdo udělal, že mě takto trestá... Padesát devět, šedesát. 

„Netřes se tolik, hračko. Pak si to neužiji," řekl Loki autoritativním tónem. 

Jeho oči byly temné. skoro jako půlnoční obloha. Šedesát devět, sedmdesát. Další rána přes můj rozkrok, štiplavá rána přes mé břicho. Sledovala jsem, jak se díky Lokiho krutosti zbarvují místa, kde mě udeřil zbarvují nejdřív na červenou a když použil větší sílu, tak se zbarvila do temně fialové. Z  některých ran mi tekla krev a sytě rudé kačky stékaly na bílou podlahu...kravina mít v takovéhle místnosti bílou podlahu. Loki prostě potřebuje být extravagantní. Devětasedmdesát, osmdesát. S každou další ránou jsem se snažila nepadnout, protože vím, že bych se pak už sama nezvedla. Loki stále pokračoval a sledoval, jak na to reaguji. Již jsem neronila slzy, neměla jsem jaké, bolest byla tak ohlušující, že mé tělo již bolest tlumilo, přesto jsem ji cítila a připadala mi stále stejná. Osmdesát devět, devadesát. Jsem skoro u konce, pomyslela jsem si. Celé mé tělo křičelo na protest a já si už byla jistá, že mě z místnosti budou muset odnést. Nebudu schopná chodit. Cítila jsem se jako otrok... Začalo se mi stýskat po tvrdém sexu, byl stokrát lepší, než toto utrpení. Devadesát devět, sto. Už jen deset ran... Nohy se mi podlamovali a tupě jsem zírala do zdi. Pohled jsem stočila na Lokiho, který se sadisticky usmíval , měla jsem již problém mluvit  jazyk se mi pletl. Byla jsem jako duše, uvězněná ve vlastním nefungujícím těle. 

„Sto deset..," jakmile jsem to dořekla, tak jsem se skácela a propukla v pláč, vzlykala jsem tak nahlas, jako nikdy. V puse jsem cítila krev, jak jsem si při krutých ránách skousla ret, abych neřvala. Prostě jsem krev vyflusla. Stěží jsem dýchala, pokud Loki chce v tuhle chvíli chce sex, tak mu nebudu shopna ho dát, pomyslela jsem si. Naštěstí jen zavolal služebnou se kterou vešli i dva postarší muži a ti mě odnesli. Žena mi v mém pokoji namazala všechny rány a ty krvácející mi jemně otřela žínkou. Já jsem to ale nevnímala, mast sice částečně utlumila bolest, ale ne úplně. Musela jsem požádat o léky na bolest. I přez prášek jsem bolest cítila, ale nebyla tak ostrá. Jakmile byla žena hotová, tak do pokoje vešel Loki. Nikdy u mě nebyl. Bylo to zvláštní. Bála jsem se, že po mě bude chtít sex, ale místo toho počkal, než služebná odejde a strčil do mě dva prsty a přivedl mě k prudkému orgasmu.  Políbil mi pár rak, které způsobil a něco tiše zašeptal, myslela jsem, že to bylo kouzlo, ale vlastně nevím. chvíli si prohlížel mé Rány na těle a přes pár z nich přejel prstem, vypadal skoro, jako kdyby litoval toho, co mi provedl. 

„Byla jsi statečná, hračičko. Jsem na tebe velice pyšný," řekl a odešel.