Osamělý stín

Vzpomínáte?

Přesně jak předpovídal, nebylo ani osm když uslyšel tiché zaklepání na dveře.
Mávnutím ruky je otevřel, možná víc prudce než měl. Pobaveně zvedl koutky svých rtů když uviděl její výraz, bez jakéhokoliv slova vešla dovnitř, a nezapomněla za sebou prásknout dveřma.
Kotlíky a baňky které bylo potřeba ručně vyčistit na ní už čekali. Moc dobře věděl, že by bylo snazší použít magii než vlastní ruce, ale nebylo nic více ponižujícího než to udělat ručně, jako to dělají mudlové. Navíc jí to zabere spoustu času, nemluvě o tom že jí rád sledoval když takhle pracovala.
Rukávy košile vyhrnuté nad lokty, prameny vlasů spadající do jejího obličeje. Kapičky potu stékající po čele, nepatrně sebou trhl když se pohnula, a věnovala mu krátký nic neříkající pohled.
Tiše se vydala ke kotlíkům, sundala si svůj hábit a vlasy stáhla do jednoduchého uzlu.
Líbilo se mu jak věděla co má dělat, a nemusel jí dávat žádné instrukce.

S klidem se posadil zpět za svůj stůl, nohu si dal přes druhou a pohodlně se opřel.
Kdyby to šlo, nalil by si i sklenku ohnivé whiskey, ale bohužel si to zrovna teď nemohl dovolit. Stále pro ostatní byla jeho studentka, a on momentálně její profesor.
"Když jsem ti říkal, aby jsi více projevovala své názory, nemyslel jsem zrovna při mých hodinách." Ani sebou necukla když promluvil, zadívala se na něho ze spod svých řas. Kdyby mohl a chtěl ji víc naštvat, zasmál by se jejímu výrazu, ale proč by měl tu malou lvici dál trápit? Koneckonců tohle ještě může být zábava, na chvíli se zadíval do testů čtvrtého ročníku. Nečekal z její strany odpověď, ale přesto přišla.
"Nebyl jste zrovna konkrétní v jaké situaci bych měla více mluvit, pane Profesore."
Zadíval se na ní ve stejnou chvíli jako ona na něho, ani si nevšiml kdy si rozdělala dva knoflíčky u košile. Na chvíli zavřel oči, než mu koutky pobaveně zacukali.
"Zvláštní, že se mě ptáte právě na tohle, není to tak dávno co jste mluvila až moc slečno Grangerová." Palcem si přejel po rtu, mezitím co její tváře začali nabírat čím dál tím tmavší odstín červené.
"Nebo jste opravdu vypila tolik máslového ležáku, že se vám druhý den vypařilo vše z hlavy?  Dokonce i to jak jste tiskla svůj obličej skoro až do mého klína pod stolem, když semnou mluvila ředitelka vaší koleje?" Skleněná baňka co držela v ruce jí spadla na zem, mávnutí ruky ji dal zase dohromady a postavil na stůl vedle ní.
Severus nikdy nebyl ten typ člověka co by se smál, ale s ní to bylo tak lehké, a odvázané.
Jeho pobavený smích se táhl přes celou učebnu, zatímco si ona schovávala obličej do dlaní.
"Ale, ale copak slečno Grangerová? Došla vám slova a nebo by jste chtěla abych vám donesl pintu nebo dvě? Třeba by vám máslový ležák rozvázal jazyk." Znovu se zasmál když se na něho podívala, až moc se snažila nedat na sobě nic znát, ale momentálně byla jako otevřená kniha.

"Prosím pane profesore...já chci to dokončit." Rozklepanou rukou vzala houbu do ruky, a se sklopeným pohledem, a stále rudými tvářemi se dala znovu do práce.

"Máte opravdu pěkné řasy." Dvě velké hnědé oči ho sledovali, už když si začal myslet že si z něho opravdu utahuje, zavanul mu do tváře její dech.
Nechtěl ani vědět kolik máslového ležáku musela vypít, zavrtěl hlavou když se mu zachichotala do ucha. Byla až moc blízko, blíž než by měla být, dokázal Nebelvíru srazit 120 bodů když mu vpadla do jeho soukromé pracovny, a pomalu se mu tam plazila po zemi. Opravdu by chtěl být u toho až bude ne jen celé své koleji vysvětlovat, jak je možné že přišli o tolik bodů během pár hodin.

"Slečno Grangerová, vaše chování není vhodné, měl bych ho nahlásit ředitelce vaší koleje." Zadíval se na ní vážně, stálo ho to dost velké úsilí když ho sledovala tím svým fascinovaným výrazem, opravdu řekla že má pěkné řasy? Zadívala se mu na rty a na chvíli si myslel, že snad přišla o rozum jen ho soustředěně sledovala, až to začalo být nepříjemné. 
"To nesmíte, ona by se hodně zlobila." Zasmála se najednou, a rukou zakryla pusu, ale ne svoji ale tu jeho, párkrát zamrkal aby se ujistil, že se mu to doopravdy nezdá.
Nestačil ani nic říct když někdo další prošel jeho ochranou, a pak zaslechl zaklepání na dveře.
"Severusi, mohu dál?" Jistě my o vlku, a vlk za humny, zakoulel pro sebe očima.
Během chvíle ji strčil pod stůl, jednu dlaň měl položenou na její hlavě, aby jí tam udržel.
"Buďte zticha!" Zavrčel na ní než se dal opět dokupy, a nasadil svůj dost otrávený výraz.
"Pojď dál Minervo." Vzhlédl na oko otráveně když vešla dovnitř, takhle ve večerním čepečku a nočním hábitu na spaní, vypadala ještě více děsivě než normálně.

"Děkuji, mám pro tebe ten seznam nových ingrediencí, a zásob co jsme dnes obdrželi." Podala mu dlouhý svitek papíru, vzal si ho do ruky, a na místě ztuhnul když ho dotyčná schovaná pod stolem začala hladit po stehně.
Na sucho polknul, jestli Minerva zjistí že u sebe má schovanou studentku, ještě k tomu tuhle studentku. Udělá z něho cedník do školní kuchyně, položil svitek zase na stůl a krátce přikývl.
"Dobře, vše si to projdu později, potřebuješ ještě něco Minervo?" Nechtěl být hrubý a nezdvořilí, možná trochu chtěl ale na tom nesešlo, šlo o to že se tvář Grangerové začala otírat o vnitřní stranu jeho stehna, a on cítil jak byl napjatý, hlavně tam dole, to nebylo vůbec dobré.
"Ne to je vše, měl by jsi si odpočinout nevypadáš moc dobře." Zkoumavě ho sledovala, než se rozhlédla kolem a vydala ke dveřím.
"Dobrou noc, Severusi." Řekla bez jediného pohledu, a vydala se pryč. Počkal pár vteřin, kdyby náhodou měla v plánu se vrátit, a když zjistil že je vzduch čistý, vytáhl smějící se Grangerovou za vlasy nahoru.

"Zbláznila jste se?!" Zavrčel ji do tváře, až sebou konečně trochu cukla, a projevila menší známku strachu.
"Teď odsud vypadnete, dáte si sprchu a půjdete spát! Ráno vás chci vidět na snídani, po té na své hodině kde očekávám vaše nejlepší výsledky, a večer slečno Grangerová." Zavrčel jí do tváře, s každým jeho slovem jakoby začínala být střízlivější.
"Chci abyste se hlásila u mě! Máte školní trest až do konce tohohle roku." Chytil ji za ruku a táhl ke dveřím, které se otevřeli dřív než k nim došel. Vyhodil ji ven jako nic, nestihla ani odpovědět než zavřel dveře, a celým tělem se o ně opřel. Jednou rukou si zakryl tvář, a párkrát se zhluboka nadechl aby se uklidnil.
Stáhnul ji ze své tváře, krev mu vřela v žilách, zaúpěl když si všiml stanu který se mu tam dole udělal, bude si muset dát pěkně studenou sprchu.

Dodělala práci kterou ji zadal rychleji než čekal, nebylo ještě ani deset když mu tichým hlasem oznámila že má hotovo. Moc dobře věděl, že jí nemůže u sebe držet déle, alespoň ne dnes, měl ještě jiné věci na práci.
Přes její protesty jí vyprovodil až ke dveřím, celou dobu mlčela, jen její tělo a stále roztomile růžové tváře jí prozradily.
"Přeji vám krásnou dobrou noc, slečno Grangerová." Pramen vlasů který se jí během práce uvolnil z uzlu jí dal za ucho, a potěšeně se usmál když se celá zachvěla.

"Sladké sny." Zašeptal jí tiše do ucha, kdyby nestál tak blízko ani by neslyšel, že mu popřála to samé. Během chvíle byla z učebny pryč, a on sledoval jen její vzdalující se postavu.