Osamělý stín

Spokojenosti není dosti

Poznámka autora
Po dlouhé době nová kapitolka, omlouvám se za tak dlouhou odmlku, ale měla jsem toho moc, a zároveň jsem ani mentálně na tom nebyla nejlépe. Brzy se objeví kapitolka i u mé druhé povídky
"Kdo Jsem?"  Tak prosím čekejte na nový update, děkuji všem co jsou tu semnou, a stále čtou moje povídky. 🖤

- Lucy

Severus věděl že by neměl být tak spokojený když se ten večer vrátil domů, stále měl před očima její zmatenou tvář, a bolest nad ztrátou svých rodičů kterou nedokázala vstřebat. Ale ten pocit mít ji konečně u sebe bez možnosti jen tak odejít, byl uspokojující více než by čekal.
Bylo mu jasné, že ji nemůže držet pod vlivem doušku živé smrti moc dlouho, a až se vzpamatuje předvede mu menší scénu, přeci jenom je to slavná Hermiona Grangerová,
velký mozek zlatého tria bez kterého byl ten nafoukaný spratek Potter ztracený.
I když musel se nad tím na chvíli pousmát, Grangerová už ne moc dlouho, přeci jenom Snapeová znělo jeho uším mnohem lépe, nehodlal nějak lpět na minulosti ba právě naopak, myslel na budoucnost kterou pro ně on sám vytvořil.
Tiše jako duch vešel do svého bývalého pokoje, poslední svíčka jen jemně plála a na stole bylo netknuté jídlo, počítal že už bude touhle dobou vzhůru, ale když se k ní sehnul stále spala jako zabitá. Nebo to bylo alespoň to co si myslel, než stihl jakkoliv zareagovat její koleno se střetlo s jeho rozkrokem, a pěst s jeho nosem. Díky bohu se neozvalo žádné křupnutí, ale i tak to neskutečně bolelo, doslova zavyl jako pes, a na chvíli ztratil balanc když se chytl za rozkrok.

"Kurva!" Mohl čekat z její strany nějaký útok, ale
nečekal ho zrovna takhle brzy, kor po té dávce na spaní kterou ji dal. Byla to jen malinká ztráta pozornosti, a ji ta chvíle stačila k tomu aby vyskočila na nohy, a vyběhla ven ze dveří které nechal otevřené, věděl však že se nedostane moc daleko, ale i tak ji neměl v plánu nahánět po celém domě, se zaúpěním se zvednul zpátky na nohy.
Ta holka mu musí i doma dělat problémy, ze spodu zaslechl zuřivé cloumání s klikou od dveří, a následné alohomora, pobaveně cuknul koutky, i kdyby použila bombarda s těmi dveřmi by to ani nehlo, jeho dům a pozemek chránila silná magie aby se jen tak někdo nedostal dovnitř, ale i ven.
Hlasité dupání mu naznačilo, že běžela do kuchyně zkusit zadní dveře, přemístil se tam dřív než ona, a musel se zašklebit když obličejem narazila do jeho hrudi.
Pevně jí chytl za ramena, a odtáhl na délku svých paží aby ji viděl do obličeje, vztek s ním zacloumal když mu beze studu plivla do tváře.
Na vteřinu zavřel oči, stisk na jejích ramenech zesílil, a donutil jí tak bolestí zakňučet, kdyby to byl kdokoliv jiný, dostal by facku ze které by si sedl na zadek.
Ale Severus nemlátil ženy, bylo mu to proti srsti, jeho vlastní otec který si ani nezasloužil být takhle nazýván, tohle praktikoval na jeho vlastní matce která byla bita pomalu za vše, ta kreatura v něm vzbudila nechuť k tomuhle typu násilí zvlášť na ženách. Vždycky na ní zvýšil hlas, nebo jí chytl tak aby způsobil menší bolest nebo modřinu jako varování, ale nikdy by jí nepraštil takový zvíře jako jeho otec nebyl.

"Měla by jsi se uklidnit, jinak tě uspím na mnohem delší dobu než je pár hodin." Byl to slib který by nikdy nesplnil, ale to ona sama nemohla vědět, kupodivu to mělo větší účinek než si myslel, a ona se na něho s uslzenýma očima podívala jako malá nevinná srnka.

"Nemůžeš mě tady držet proti mé vůli! Tohle nejsi ty Severusi prosím! Musím pomoc Harrymu musíme vyhrát válku!" Musel se tomu zasmát, sám věděl jaké to je když se někomu smějete do tváře, ale nemohl si pomoci, pustil její ramena a s klidem si nalil sklenku vína co měl na stole, zatímco ho ona zmateně ale nasupeně sledovala.

"Má sladká Hermiono, opravdu se omlouvám vážně občas zapomínám jak mladá a naivní ve skutečnosti jsi, ty víš jaký jsem?" Zavrtěl pro sebe hlavou pobaveně, zatímco vyprázdnil celou skleničku na jeden lok, hedvábným kapesníkem si z tváře setřel pozůstatek jejího předchozího jednání, než znovu promluvil.
"Omyl má milá, ty víš jenom to co jsem chtěl aby jsi věděla, stejně jako sis ze mě udělala to co jsi ty sama chtěla, svého staršího milence." Vážně se jí zadíval do očí, neušlo mu jak sebou strachy maličko trhla, ten nevzdávající oheň který chtěl uhasit, byl ale v jejích očích nadále.