Osamělý stín

První ochutnání

Nemusel se jí dívat do hlavy aby věděl co si myslí, upřímně to co se stalo v jeho malém kabinetu nebylo nijak plánovaný. A i když to nechtěl svádět jen na ní, byla to částečně její chyba, jen ona ho dokázala tak silně rozpálit a zbavit všech smyslů.

Její drzost neznala mezí, a on nemohl dál ignorovat to jisté sexuální napětí mezi nimi.
Konečně udělal to co chtěl už nějakou dobu, zavřel tu její malou drzou pusu, neočekával žádný odpor, věděl už dávno jak ho viděla a vnímala ve svých myšlenkách. Přesto se ale neubránil lehkému napětí, čekal že couvne nebo se odtáhne už jen protože byla jeho studentka, ale nestalo se tak.

Líbání pro něho byl jenom začátek, malý předkrm před hlavním chodem, i když on sám to osobně považoval za dezert. Její rty byli sladké jako lesní jahody, nepřipravené na jeho žhavé vniknutí. Chtěl prozkoumat každou část jejích úst, a tak jí nedal ani možnost se nadechnout.
Proti jeho naléhavým rtům a žhavým polibkům toho moc nezmohla, bylo znát že není tak zkušená, což mu samozřejmě dělalo radost.
Jak se ale ukázalo už několikrát před tím, slečna Grangerová se dokázala velice rychle učit, netrvalo dlouho a její rty byli stejně naléhavé a náruživé jako ty jeho.

Kdyby byl silný muž zastavil by její drobnou ruku která zabloudila do jeho kalhot, už jen to že byli spolu zavřený v takhle málem prostoru bylo mimo pravidla a trestné.
Bohužel nebo bohudík pro něho silný nebyl, jeho morálka byla už dávno zapomenuta, vystřídala jí jenom čistá touha a chtivost.
Nechal jí aby prozkoumala jeho spodní část těla, pobaveně ale přesto vzrušeně se zasmál, když její dlaň přejela přes celou délku jeho napůl tvrdého penisu, v šoku se na něho zadívala.
"Ano slečno Grangerová, bude se do vás vejít toho se nemusíte bát." Odpověděl na její nevyřčenou otázku, a rty zase napadl ty její když začala rudnout. Srdce mu bilo jako splašené, připadal si jakoby se měl každou chvíli snad rozpadnout na milion malých kousků a roztát.
Začínalo být mezi nimi stále větší horko, a místnost kolem nich se snad začala i zmenšovat. Během chvíli se ocitli v jeho vlastních komnatách, překvapeně se na něho podívala když ji teď už trochu něžněji políbil na rty, a položil na černý huňatý koberec před krbem.
Jeho temné oči přejeli přes její postavu, ležela na koberci celá zadýchaná, vlasy rozevláté kolem její hlavy, připravená jen pro něho jako to nejlepší jídlo na stříbrném podnose.

Jeho trpělivost pro oblečení byla ta tam, zbavil se ho rychlostí blesku bez magie i s její pomocí.
Její mladé nahé tělo na něho doslova křičelo, chtělo aby se jí dotýkal, aby jí líbal a on nemohl udělat nic jiného než poslechnout.
"Já vám věřím..." Byla její poslední slova když ji v né moc pohodlné poloze připravil o panenství. Samozřejmě věděl že je to ještě panna, sledoval ji dost dlouho na to aby věděl že se o muže nijak nezajímala, alespoň ne do teď v tomhle směru. Byla zvídavá to ano, ne jednou zabloudil ke koupelně prefektů, zvlášť když zjistil v jaký čas se chodívala koupat.
Nedokázal si představit že by si jí vzal někdo jiný, ty mladistvý by jí nikdy nedokázali uspokojit tak jako on, i kdyby si chtěla své panenství schovat pro někoho jiného, tím jiným samozřejmě myslel toho ubožáka Weasleyho, byla by nakonec velice zklamaná.

Přeci by nemohl dovolit aby si jí vzal nějaký nezkušený ubožák z Nebelvíru někde na louce, a byl s ní hotový během dvou minut? To by byla až moc veliká ztráta, slečna Grangerová byla jako květina která začala krásně rozkvétat, a teď se o ní musí co nejlépe pečovat.
Zasloužila si víc než dvě promarněné minuty bez uspokojení, a on jí to dá, dá jí vše co on bude chtít a jí nezbyde nic jiného než to přijmout.
Neunikl mu její výraz, červené tváře a oči které zářili, byla pyšná na ten okamžik co s ním prožila. Připadala si teď už jako skutečná žena, a ten fakt že jeho napůl nahé tělo nedokázala vyhnat z hlavy byla pro něho dobrá zpráva.
Vděčně si vzala lahvičku s lektvarem proti bolesti, byl trochu tvrdší než původně plánoval, možná se nechal unést víc než by měl, upřímně si takhle sex ještě neužil, zvlášť když ona byla jeho první panna.

"Tohle se nesmí opakovat je vám to jasné, jsem váš profesor a vy má studentka, musíme zůstat profesionální." Zadíval se jí do očí když to řekl, minulo se v nich milion emocí během chvíle, upřímně měl dojem že ho snad ani neposlouchala.
V prstech držela teď už prázdnou lahvičku po lektvaru, na sobě měla jeho košili která jí byla až moc velká, a spadala na ramena, sledovala ho jako by v něm viděla boha a zároveň byla úplně mimo.

Koutky mu potěšeně zacukali, vypadala tak rozkošně a nevinně, že měl chuť si ji vzít znovu a znovu. Ale ne, bude si muset chvíli počkat, dal jí ochutnat první dávku sladké rozkoše, a už podle jejího výrazu věděl, že nebude muset čekat dlouho na to kdy za ním ona sama přileze.
Zamrkala jakoby se najednou probrala z transu, a vážně přikývla na souhlas, postavila se na nohy, její stehna se lehce třásla.
Sama došla ke kupičce svého prádla které dal zase dohromady, a tiše beze slova se převlékla.
Po očku jí sledoval, usmívala se jako měsíček na hnoji, cítil jak byla upřímně spokojená a díky tomu se cítil hrdý a spokojený sám se sebou.
Dal si na čas se zapínáním své košile a kabátu, když zamumlala rychlé sbohem a během chvíle byla pryč.

Jelikož škola teprve začala skončili vyučování celkem brzy, to znamenalo že si svůj 'trest' odpykala během odpoledne, a byl akorát ten pravý čas vyrazit na večeři.
Nijak mu to nevadilo, celkem mu po tom všem co se stalo vyhládlo, spokojeně se zadíval na svůj odraz v zrcadle, sám sebe vůbec nepoznával, něco se na něm změnilo.
Moc dobře věděl že si bude muset dávat pozor, pokud nechce aby si toho všiml i někdo jiný, zvlášť před Brumbálem.
Ještě že léta praxe ho naučili se výborně přetvařovat, kdyby v tom byla soutěž on by zaručeně vyhrál první místo tím si byl jistý.

Naposledy se zkontroloval ze všech stran, když si v zrcadle všiml něčeho malého, růžového, a částečně strčeného pod kobercem.
Nakrčel čelo a zamyšleně došel k onomu předmětu, v očích se mu zalesklo když mu došlo co je to za předmět.
Ukazováčkem zvedl tu jemnou látku, byli to ty provokativní světle růžové kalhotky, ty samé kalhotky které on sám stáhl dolů z jejího klína svýma zubama. 
Stále byli lehce vlhké a voněli přesně jako ona, zhluboka se nadechl aby se uklidnil, prsty se mu lehce rozklepaly když si uvědomil jednu věc.

Ona je pod tou školní sukní úplně nahá, zorničky se mu rozšířili a ze rtů mu uniklo tiché nebezpečné zavrčení, dokázal si živě představit její nevinný výraz, nechala mu je tady schválně.
Strčil tu jemnou látku do kapsy svého pláště, a se smrtonosným výrazem vyšel ze svých komnat, pružným krokem se vydal do velké síně, za tohle mu ještě zaplatí.