Osamělý stín

Prokletý lektvar lásky

Poznámka autora
Moji milý čtenáři / čtenářky,
Nový akademický rok mi akorát začal, a tak bych chtěla oznámit, že budu kapitoly přidávat jak jen to půjde, a podle volného času který budu mít k dispozici.
S prací a ještě vysokou školou to budu mít náročnější, než jsem měla teď během léta a prázdnin. Nechci se ani na jednu povídku vykašlat nebo přestat psát, už tak nějak vím jak povídky zakončím a mám v plánu je dopsat, a začít další! 😂
Jen vás všechny prosím o strpení, budu se snažit nedělat moc vysoké mezery, a stále vám všem dopřávat kvalitní čtení. 🖤
- Vaše Lucy

Hermiona si nervózně okusovala nehet na právem palci, malý zlozvyk který jí zůstal od dětství. Mlčky sledovala svojí kamarádku zamyšleně přecházet po pokoji, každou vteřinou vypadala snad víc a víc naštvanější, a ona nechápala proč.

Ginny věděla o jejím milenci, a i když si tajně přála aby to byl její bratr, čemuž se musela Hermiona upřímně zasmát, nakonec nebyla zklamaná když se dozvěděla o koho jde.
Ginny nebyla hloupá a ani slepá, i ona si všimla jak šarmantní profesor Snape dokáže být, byl to silný muž ze kterého dominance přímo křičela, a jelikož chápala jak nebezpečné by to pro Hermionu mohlo být, uzavřeli spolu neporušitelný slib.

Ginny se nesmí do dne kdy jí sama Hermiona nedá svolení nikomu zmínit o jejím vztahu se Snapem, a na oplátku Hermiona nikdy Harrymu neřekne, o jejím malé podvodu s Michaelem Cornerem.
Tenhle velice divný kluk z Havraspáru, který vzhledem vypadal jako hodně levná a ošklivá verze jejího milence jí děsil.
Nikdy upřímně nepochopila proč s ním Ginny chodila, jejich vztah neměl dlouhé trvání než ho vyměnila za Seamuse, a toho nakonec za Harryho kterého chtěla už od začátku.
Proč ho ale podvedla s někým jako byl Michael už nechápala, byla to pro ní menší záhada, zvlášť když Ginny konečně dostala to co chtěla.
Koneckonců na tom asi nezáleželo, co bylo nejvíce důležité byl fakt, že se nikdo nikdy nesmí dozvědět jejich vzájemná tajemství.
Bylo naprosto přirozené že si budou mezi sebou o jejich vztazích povídat vše, dokonce si i navzájem radili.
Díky Severusovi byla Hermiona celkem dost zkušená co se jejich postele týkalo, a to Ginny hrálo do karet, díky jejím radám měla svůj vztah s Harrym velice zajímavý, a možná to bylo to co potřebovala aby ho přestala podvádět.

Hermiona se za svůj vztah se Severusem nestyděla, kdyby mohla chodila by po jeho boku dnem i nocí, ale to byl luxus který si momentálně nemohla dovolit.
Bylo to dost nebezpečné z mnoha důvodů, a poslední co teď chtěla bylo, aby se někdo dozvěděl o jejím vztahu s jejím profesorem, zvlášť když je stále jeho studentka.
Její city k němu byli velice silné, jen události ze včerejšího večera jí nedali spát, a tak je bez pár přebytečných detailů přelíčila Ginny aby si trochu ulevila, nepočítala ale s tím jak to její nejlepší kamarádka vezme.

"Mám ti znovu připomenout, že jsi to byl ty kdo nám nařídil připravit lektvar lásky?" Pobaveně cukla koutky, zatímco se vrásky na jeho čele prohloubily, jeho oči jí nedali možnost se nadechnout, maličko se pousmál. Z tohohle jeho výrazu se jí vždycky podlomila kolena, stále na ní měl ten samí účinek.

"To jim nedalo žádné právo na tebe pomalu slintat, chovali se jako smečka nadržených puberťáků, házeli by po tobě i svoje oblečení kdyby mohli." Odplivl si znechuceně.
"A přísahám Merlinovi, že jestli se někdo z nich k tobě znovu jen přiblíží, nebo ho snad napadne se tě nějak dotknout, skončí u Svatého Munga!"
Hermiona se posadila na kraj jeho stolu, a naklonila se k němu trochu blíž, snažil se opravovat práce třetích ročníků, a upřímně bylo vidět že mu to nejde, žilka na čele mu pulzovala a čelist měl semknutou k sobě, pohledem připomínal rozzuřeného býka.

"Severusi, ty snad žárlíš?"

"Cože? Ne!" Řekl rozhořčeně, a další práce nebohého třeťáka skončila za pět, nervózně se kousla do spodního rtu.

"Žárlivost je cit, který se rodí z touhy po tom, co má někdo jiný. Já jsem teritoriální a majetnický vůči tomu, co už moje je. V tom je velký rozdíl!"

"Jsem snad tvoje?"

"Ano!" Vyhrkl rychle jakoby to byla samozřejmost, znovu si zkousla ret, a podívala se na něho těma svýma velkýma očima, tváře jí začali nabírat rudý odstín. Když se na ní ale podíval, v žaludku ucítila nepříjemný pocit, jeho oči byli jako vždy temné ale teď velice nebezpečné a chladné.

Věděla že žárlí, už tenkrát její první lekce s ním v koupelně prefektů, to dala jasně najevo.
Sama se cítila podobně když občas zaslechla Levanduli jak o něm mluví, Hermiona nebyla jediná kdo vnímal jeho sametový hlas, velice temnou auru, a ladnou chůzi.
Tohle ale bylo jiné, byli na pokraji války, ona sama netušila na které straně bojiště on sám stojí, a přivlastňovat si jí jako nějakou věc která mu patřila, a nikdo se jí nesmí ani dotknout, jí upřímně celkem děsila.

"Teď už by jsi ale měla jít, právě začala večerka, dneska máš službu chodeb na starosti ty, a já tu mám ještě spoustu práce." Znovu se zadíval do svých papírů, musela se k němu sehnout aby ho donutila se na ní podívat, dostala krátký polibek na rty, který stále poukazoval na to jak naštvaný byl. Za normálních okolností by ho prosila aby se mohla po službě vrátit k němu do postele, ale tentokrát zmizela z jeho pracovny během chvíle. A upřímně za to byla ráda, nebude na škodu si obejít svoje povinnosti a spát ve svojí posteli, ten zvláštní pocit v žaludku jí nepřešel, ani když se později ten večer ukládala ke spánku.

"Neber mi to za zlé, je hezké vidět že mu na tobě záleží když takhle žárlí, jen je to trochu přehnané, nikdo tě nemůže vlastnit nejsi ničí majetek." Vytrhla jí ze vzpomínky, a maličko se lekla jak blízko u ní Ginny stála, mezi zuby si zkousla spodní ret, a raději se podívala někam jinam.
Stále si nechtěla připustit že by jí Severus bral jako svojí hračku, nebo věc kterou může vlastnit, vždycky jí dal na vybranou a mohla se rozhodnout podle sebe.
Možná bylo unáhlené aby o tom takhle otevřeně s někým mluvila, bylo toho na něho hodně, a ona to věděla, tak proč nedokázala udržet svůj jazyk na uzdě?
Určitě se jen bál aby o ní nepřišel, občas měl tyhle svoje nálady kdy o sobě pochyboval, i on byl přeci jenom člověk. Musela se pro sebe usmát, to bylo přesně ono, kdyby se po něm pomalu začali plazit jeho studentky během hodiny, sama by měla co dělat aby jim neublížila.

"Já vím Ginny, ale asi jsem to jen špatně pochopila, přeci jen všude kolem jsou čarodějové mladší než on, pohledný a bohatý. Určitě si jen nebyl jistý sám sebou, neřekla bych že mě nijak využívá, jen má strach." Uzavřela to rychle, byla hloupá že si jen na chvíli dovolila myslet něco jiného, Severus by jí nikdy neublížil, záleželo mu na ní to pro to jí dal tu brož, nevědomky po ní přejela prsty.

"A opravdu si myslíš, že ti tohle dal na ochranu a ne k tomu aby tě mohl sledovat?" Kývla k té broži znechuceně hlavou, skoro až zklamaně si jí měřila pohledem.

"Mám tě ráda Herm, ale dokážeš být občas dost naivní, jak můžeš vůbec vědět o co mu skutečně jde? Dokáže být dost manipulativní, to víme všichni." Rychle vstala z postele, jak lvice pomalu připravená k boji, už toho slyšela dost a nechtěla takové hlouposti vůbec poslouchat.

"To je směšné, a ty to moc dobře víš, já jsem opatrná a vím co dělám Ginny, ty si hlavně hlídej komu lezeš do postele jasný? Harrymu na tobě dost záleží." Jen na chvíli litovala toho co řekla, když si všimla slz které se objevily v její očích, nechtěla ale brát svá slova zpět, zvlášť když to myslela smrtelně vážně.

"Uvidíme se na večeři, musím si jít vyvětrat hlavu." Zamručela napruzeně spíš pro sebe než pro ni, ze svého pokoje vyběhla skoro až nadlidskou rychlostí.