Osamělý stín

Pod povrchem

Severus zamyšleně sledoval plameny olizující čerstvé poleno které do krbu přidal, mezi prsty si otáčel brož kterou v nich už několik hodin držel.
Jemné zamumlání ze spaní, ho donutilo se krátce zadívat na otevřené dveře vedoucí do jejich ložnice.
Ano jejich ložnice, nebylo těžké ji přemluvit aby strávila Vánoce v jeho společnosti. Malá lež z její strany ne jen jejím rodičům, ale i Weasleyovým, a on jí měl konečně na několik dnů celou jenom pro sebe.
Hrad byl poloprázdný a Severus toho hodlal využít, stejně tak jako svého zaslouženého volna, bohužel jeho plány nevyšli tak jak by chtěl, alespoň ne tu předchozí noc.

Nechtěl přiznat že byla úplně první žena které kdy dal nějaký dárek, kromě svého dětství s matkou nikdy Vánoce neslavil. Ale teď to bylo jiné, a jemu se líbilo probouzet se s ní po svém boku. Z knihy s pokročilou obranou proti černé magii měla radost, za to z brože s rubínem kterou ji dal už tolik ne.
Na čele se jí utvořila malá vráska, mezi zuby si zkousla ret, a on jen na chvíli zapochyboval jestli náhodou nevycítila kouzlo které v ní bylo skryto.

"Nelíbí se ti?" Promluvil tiše když se nedočkal žádné reakce, vzhlédla k němu těma svýma velkýma očima, a jen na chvíli v nich uviděl čisté zmatení.

"Líbí je nádherná jen, já ...viděla jsem úplně stejnou na tvém pracovním plášti." Pobaveně cukl koutky když to řekla, bylo trochu vtipné že jeho smrtijedské záležitosti nazývala prací.
"Já jsem ti jí ale nikdy neukázal." Prstem si zamyšleně přejel po rtu, maličko zrudla po jeho poznámce, a v jejích očích byl vidět stud.

"Narazila jsem na ní když jsem nám uklízela ložnici, vím že jsi radši když se o to starají domácí skřítci, ale když jsem tu já mohu to dělat. Zvlášť když jsem tu sama a nemám co na práci." Řekla na svoji obranu skoro až vyčítavě, div si ještě nedala ruce v bok.
"Nezlobím se na tebe za to že jsi tu šmejdila, i když jsi se mě mohla nejdřív zeptat."
Pozvedl ruku aby jí zarazil když už chtěla otevřít pusu, a něco říct na svojí obranu, pomalu vstal a klekl si před ní, její drobné ruce vzal do svých a ucítil jak ho chladný rubín zastuděl v dlani.

"Ale to není to na co jsi se chtěla zeptat že ne?" Přesně jak předpovídal, v jejích očích se mihla velice krátká emoce, jakoby se snad i bála se zeptat, ovšem její jazyk byl rychlejší než její mysl.

"Není to dárek od tebe, ale je od něho že ano?" Vyhrkla ze sebe rychle, nemusela ani jmenovat bylo mu jasné o kom mluví, klidně se jí zadíval do očí a konejšivě se usmál.
"Je to dárek který tě ochrání, a já chci aby jsi ho měla neustále u sebe." Nebyla to přímá odpověď na její otázku, ale to jí muselo stačit, znovu se posadil do svého křesla, brož kterou přendal do její ruky znovu zmateně sledovala. 
"Když zaručí svému nositeli bezpečí, proč ji nedáš Harrymu?" Ta posedlost jejím malým kamarádem mu lezla na nervy, ten malý usmrkánek byl ten poslední koho by chtěl ochránit.

"Protože mi je budoucnost pana Pottera ukradená." Řekl narovinu, a možná chladněji než měl v úmyslu, sklenku s ohnivou whiskey zvedl ke rtům, a celou ji vypil aby se uklidnil.
"Tohle nemůžeš myslet vážně, na něm závisí všechno a ty to víš! Bez něho tuhle válku nevyhrajeme!" Zvedla se rychle ze země jakoby měla její výška dodat jejím slovům nějakou váhu, v tuhle chvíli mu až moc připomněla Brumbála. Byla velice dopálená, a kdyby neviděl jak vážně to myslela, zasmál by se tomu všemu, ach ta nebelvírská divokost. 

"Ale no tak Mionet..." Použití přezdívky kterou jí dal na ní mělo už několikrát účinek, a nebylo tomu jinak ani teď, věnoval jí vážný pohled.
"Moc dobře víš že Potter je jeden z nejvíce chráněných lidí, má za sebou nejen Brumbála ale i ostatní silné čaroděje, já chci ochránit hlavně tebe." Upřímně mu šlo jenom o ní, neměl nijak v plánu tuhle válku vyhrát, na ničem nezáleželo jen na ní a ta brož se o to postará.
Ne nejenom že je to znamení pro ostatní smrtijedy aby viděli na jakém postavení je, a nikdo se jí tím pádem nesmí dotknout, ale on si jí vždy podle toho najde.

"Harry je důležitější než já, proč by ti jí pro mě Temný Pán dával? Neměla bych být první na jeho seznamu koho využije aby se k Harrymu dostal? Aby mu nějak ublížil?" Zarazila se když to řekla a on se jí ani nemusel dívat do hlavy, aby zjistil na co v tu chvíli myslela.
Otočila se směrem k němu, obličej měla až moc bledý, a v tu chvíli nevypadala vůbec zdravě.

"Nebo snad poslal jednoho ze svých věrných mužů aby to udělali za něho?" Opravdu byla až moc chytrá, tohle bylo to co si i Temný Pán myslel, oba dva se ale mýlili. Severus byl jen sobecký bastard který ji chtěl pro sebe, který chtěl vidět Pottera mrtvého, a který si konečně zaslouží to nejlepší postavení a uznání, ať to stojí co to stojí.

"Temný Pán mi žádný úkol nedal, sám jsem mu to navrhl když při jednom setkání viděl tvoji tvář v mých vzpomínkách." Zůstala před ním stát jako solný sloup, jen když vstal aby došel pomalu k ní od něho začala couvat.
"Ať už to zní jakkoliv perverzně myslím na tebe už od konce tvého pátého ročníku, moc dobře ví kdo jsi a myslí si že má díky tomu navrch, hraju nebezpečnou hru Hermiono. Teď mě má za svého oblíbence, kdybych ale udělal jedinou chybu nebo by vycítil jakékoliv obavy, a že se mi nedá věřit, a věř mi bylo a je mezi smrtijedy mnoho dalších co by se mě rádi zbavili, a co se i snažili aby začal moji loajalitu zpochybňovat, bez lítosti mě zabije." Byla to jedna velká lež, moc dobře si ale uvědomoval jak dobře tuhle hru musí hrát, a díky bohu jeho poslední slova měli ten největší účinek.

"Nechci aby se ti něco stalo." Její mysl to na něho doslova křičela, a on měl co dělat aby se nezačal spokojeně usmívat, byla chytrá a vnímavá to ano, nikdy by si nedovolil říct opak. Ale o ovládání lidí a jejich myslí, a pocitů nevěděla vůbec nic, a to mu hrálo do karet.
"Mělo mě napadnout že to je jen přetvářka aby ti věřil, omlouvám se neměla jsem tak reagovat, a neměla jsem ti ani lést do osobních věcí, příště nechám skřítky aby dělali svojí práci tak jak jsou zvyklý." Zamumlala tiše jako malé pokárané dítě, musel se tomu zasmát, natáhl ruce a přitáhl si ji k sobě na hruď a do objetí.

"Nemáš se za co omlouvat, vím že jsi to nemyslela špatně, můžeš si v mých komnatách dělat cokoliv budeš chtít, jsou teď i tvé ano?"Pramen vlasů který se jí uvolnil z copu jí dal za ucho, zaklonila hlavu aby jí mohl políbit na rty, a on ani na vteřinu neváhal.
Stáli takhle jen tak v objetí několik minut, dokud neucítil jak její tělo více a více relaxuje, jemně jí pohladil po zádech a políbil na temeno hlavy.

"Co kdyby jsi si šla lehnout? Já si dám ještě skleničku a přijdu hned za tebou."  Zašeptal tiše, věnovala mu malý úsměv a přikývla, tohle se mu na ní líbilo nejvíce, jak dokázala být poslušná a ta její občasná naivita byla roztomilá. Sedl si zpět do svého křesla, teď už mnohem klidnější, nalil si plnou skleničku a přidal do krbu, neměl v plánu jít brzy spát ba naopak, to ale ona vědět nemusela.

Bylo kolem třetí ráno kdy poslední poleno v krbu dohořelo, kolem byla tma avšak fotku kterou ona měla ve své knize jako záložku viděl až moc jasně, zuby měl vyceněné jako nějaké hladové zvíře.
Byla to fotka ze čtvrtého ročníku, jedna z plesu na které byla jen ona a slavný Potter, držel si jí až moc blízko u sebe, a ten pohled kterým jí tehdy sledoval se mu ani trochu nelíbil.

Byl přesně jako jeho otec, odporný spratek který by mu chtěl vzít všechno, jeho otci se to možná povedlo ale jemu určitě ne, bude mrtvý dřív než stihne vytáhnout svojí hůlku, tím si byl naprosto jistý, sám tomu totiž pomůže.