Osamělý stín

Půlnoční návštěva

Ženy mu vždycky přišly jako dost jednoduché bytosti, které byli až moc zahleděné jen do sebe. Vždy jim šlo o jedno a to samé, být krásné, bohaté, využívat všech okolo v jejich prospěch. Ovšem v jejím případě to bylo jiné, dokázal v lidech číst a u ní tomu nebylo jinak.
Ale na rozdíl od těch ostatních, Hermioně Grangerové nešlo o její vzhled, či kolik peněz může utratit v Prasinkách, nebo co má zrovna na sobě, a jaký odstín rtěnky se hodí k jejímu hábitu.
Šlo jí o něco úplně jiného a hlubokého, něco smyslného a významného. Její mladé tělo toužilo po uspokojení, chtěla zažít vzrušení a nebezpečí. Ne jednou zůstal fascinovaně zírat na její osobu, když jí nahlédl do hlavy.
Její fantazie se meze nekladly, chvíli měl strach že se snad i po tom útoku na ministerstvu zbláznila, ale bylo tomu naopak.

Uvědomila si že chce víc než jen knížky a výborné známky, její logické uvažování a schopnost rychle jednat byli výhodou, ale sama věděla že pokud má ve válce přijít o život, chce něco i zažít a ničeho nelitovat. Dovolila si být na chvíli sobecká, a strhnout trochu té pozornosti i na sebe, a v tom bylo něco naprosto přitažlivého.
Něco co ho donutilo vidět jí jinými očima, a co probudilo jeho vnitřní zvíře.
Upřímně by lhal, kdyby řekl že nebyl překvapený když zahlédl svojí tvář v její mysli.
Netušil jestli to bylo tím jak se o ní na ministerstvu postaral, dotýkal se jí, nebo projevil celkovou náklonnost k její osobě, ale myslela na něj častěji než by měla.
Z nevinných myšlenek se stávali čím dál tím více hříšnější a tajemnější, také byl takový když byl mladý, tolik toužil někoho mít u sebe, někoho se dotýkat, zžíralo ho to zvlášť když věděl že dívka kterou chtěl nechtěla jeho.
Zlepšilo se to když si u Jemné Nožky našel svojí stávající milenku, byla o dost starší než on, ale vycházeli si vstříc. On se toho mnoho nejen naučil, ale zároveň uspokojil všechny své touhy, zatímco ona si vydělala to co chtěla, a měla stálého zákazníka a stálý příjem.

Tiché zamumlání ho vyrušilo z jeho myšlenek, zadíval se na postel ve které se dotyčná zavrtěla. Už si ani nevzpomínal kdy jí začal takhle sledovat, bylo to špatné a jako její profesor by si odnesl veliké následky. Ale nemohl si pomoci, něco na ní bylo tak fascinujícího, zvlášť když byla tak bezmocná a nevinná když spala.
Přesunul se blíž k její posteli, prsty jemně odtáhl pramen vlasů zakrývající její tvář, a zastrčil ho za její ucho.
Jakoby vycítila jeho blízkost, tváří se otřela o jeho dlaň, a zhluboka se nadechla aby nasála jeho vůni. Na sucho polkl když jí uslyšel zašeptat jeho jméno, srdce mu hlasitě tlouklo až v uších, dech se zkrátil a zrychlil, byl šťastný a naštvaný zároveň jen nevěděl na koho víc.

Úplně prvním plánem jeho Pána bylo postupně zabít všechny Potterovi přátele a blízké, až mu nezbyde nikdo a on sám vzdá celé své bytí.
Upřímně to byla opravdu lákavá myšlenka, zvlášť zbavit se slečny všechno vím a všechno znám.
V hlavě měl několik různých scénářů jak by to mohl udělat, ale jak šel čas nedokázal pomyslet ani na jeden, ne nechtěl jí zabít ale ani zachránit, chtěl jí vlastnit.
Začal si více všímat jejího myšlení, její síly a krásy a s tím si toho všiml i Temný Pán, který se rozhodl být natolik štědrý a využít jí nakonec úplně jinak.

"Rozkoš Severusi, to je to co každá mladá dívka chce, a jakmile to zažije bude jako nadržená fena bez řetězu poslouchat svého pána!.
Získej si její důvěru, řekne ti vše a udělá vše aby tě uspokojila, pomůže tím i naší věci když budeš její zachránce, milenec a někdo komu může naivně věřit." V rudých očích se zalesklo, a on hluboko v sobě cítil, že tohle je přesně to co chce.

Ať už to bylo jakkoliv špatné nebo zvrácené, on byl ponižovaný celý svůj život! Tím zatraceným Potterem! Otcem toho malého bastarda na kterého on sám musel dohlížet, tak proč si nevzít za ty roky tvrdé práce taky něco zpět?
Měl na to přeci právo, větší než kdokoliv jiný.
Možná že vize Temného Pána nebyli nejlepší, a on sám si neužíval mučení, a zabíjení jako ty ostatní. Ale alespoň ho dokázali ocenit, a vidět v něm potenciál, co dokázal za ty léta Brumbál?!
Pevně semkl čelist k sobě až ho zuby zaboleli, vzdal tenhle vnitřní boj, od teď bude dělat to co on bude chtít, a jen ve svůj vlastní prospěch.
Jemně se pousmál, a palcem přejel přes její drobný nos a plné rty, které ho přímo sváděly.
Ladně se k ní sehnul, byla to jen malá chvilička když své rty otřel o její.
Připadal si jako malý zamilovaný kluk, když se mu v břiše rozvířilo hejno motýlů.

"Už brzy slečno Grangerová, vás budu mít ve své moci, nemohu se dočkat až budete v mé ložnici křičet mé jméno." Zašeptal jí smyslně do ucha, na její drobné tváři se objevil úsměv, ať už si myslela že se jí to jen zdá nebo ne, líbilo se jí to co řekl. "Budete patřit mě, a nikomu jinému, nemohu se dočkat." Nadšeně a vzrušeně sjel celou její figuru očima, měl by jít spát, blížilo se ráno a on musel začít přemýšlet jak jí dostane.
Zacouval zpět do temného kouta jejího pokoje, a stejně rychle jako přišel, tak i splynul se tmou kolem a tiše odešel.

Celé jeho tělo se chvělo vzrušením z toho co má přijít, konečně přijde i jeho chvíle na štěstí, po těch dlouhých letech sebepohrdání, nenávisti a strachu, se i on dočká šťastného konce.
Tedy alespoň pro něho ano, ostatní kolem ho nijak nezajímali, konečně je čas na změnu kterou tolik potřeboval, dostane to co si zasloužil.

A on se o ní nenechá v žádném případě připravit.