Ona je snílek a on je její sen ✔️

hodiny

Byla unavená a rozrušená.
Seděla v autě na sedadle vedle řidiče a četla si zprávu: ,,Budu čekat přede dveřmi."
Byla od něj! Měli se konečně setkat. Bylo to tak rychlé, že nestihla nic rozdýchat ani se připravit. Rychle použila parfém a vyšla k těm dveřím o kterých mluvil.
Když vešla do chodby zmíněných dveří uviděla ho poprvé v životě stát a čekat jen na ni. Usmíval se od ucha k uchu a pozoroval ji jak jde jeho směrem. ,,Ahojky" usmála se na něj. ,,Ahoj" řekl nervózně.
,,Chviličku počkej jen si odložím věci a jsem u tebe." Jen přikývl a zůstal stát.
Odložila si věci a hned se vrátila za ním.
Stál na stejném místě. ,,Tak jak se máš?" ,,Jo dá se." Jeho nervozita v hlase byla dost silná. Nedala na sobě znát že to cítí a už vůbec ne že je na tom úplně stejně jako on. ,,To je fajne! Posaď se tady u nás!" Ukázala na stolek se dvěma stoličkama. Oba dva se usadili a začali si povídat.
  Celou dobu se na ni díval jak na anděla. A jí se to líbilo. Vyzařoval z něj pocit jako by neviděl nic tak krásného jako je ona.
  O dvě hodiny později musela jít na oběd. Zvedla se k odchodu a on šel s ní. Když přišli k restauraci otočila se na něj. ,,Tak někdy zase!" Usmála se. ,,Jo zase někdy!!!" Cítila malinkaté trapno. Ale prolomila tu chvíli objetím. Objal ji, jako kdyby nikoho nikdy neobjal. Ta krásná chvilka skončila a oni se každý rozešli vstříc svému cíli.
  Ona od té chvíle nedokázala myslet na nic jiného než na to, jak se na ni díval, jak s ní mluvil, jak se k ní choval a na jejich objetí.
  Bylo to nádherné a nechtěla, aby to bylo naposledy. Cítila se tak krásně v jeho přítomnosti.