Love and fight

Probuzení

Pomalu jsem otevírala oči. Ostré sluneční světlo mě do nich bodalo. "Zajděte pro krále. Řekněte mu, že se ta dívka probrírá,"uslyšela jsem hlas ženy. Když si mé oči opět zvykly na ostré světlo, začala jsem se rozhlížet, kde to jsem. Ležela jsem v posteli v malém pokoji. U postele byl stolek s mísou, v které byla voda a přes její okraj bylo položené bílé plátno. V pokoji byly také velká skříň z tmavě hnědého dřeva, malá knihovnička a vedele postele malá židlička, na které seděla dívka.

 Chtěla jsem se zvednout z postele a podívat se ven z okna, abych zjistila, kde se nacházím, když vtom mě žena chytila za ramena a pokládala zpátky do postele. "Měla by jste odpočívat,"řekla mi. Chtěla jsem se jí zeptat, kde to jsem, ale jakmile jsem se nadechla, otevřely se dveře a do pokoje vešel mladý muž a starší žena. Dívka sedící na židli se zvedla a poklonila se. Tuto poklonu jsem viděla už mnohokrát, když se poddaní klaněli mému otci a mě. Došlo mi, že jeden z nich tu poroučí, ale netušila jsem kdo.

"Kdo jste a jak se cítíte?"zeptal se mě muž. Pořádně jsem se na něj podívala. Věkově byl asi stejně jako já, měl hnědé vlasy i oči a milí obličej. Na sobě měl tmavě hnědou koženou vestu, pod ní košili, z které šly vidět pouze bílé rukávy, černé kalhoty a boty. Nevěděla jsem, co všechno mu můžu říct a jak moc mu můžu věřit. V tom jsem si uvědomila, že nevím, jak dlouho jsem spala, a že musím pokračovat dál.

"Jana. Jmenuji se Jana. A už se cítím lépe, takže bych měla, co nejdřív pokračovat v cestě,"řekla jsem mu nakonec a on mi odpověděl milým úsměvem.

"A kam cestujete?"zeptala se mě žena. Začala jsem si připadat jako u výslechu. Nechtěla jsem odpovídat, ale musela jsem. Opět jsem se začala nadechovat k odpovědi, když v tom muž řekl:"Nechme ty otázky až po večeři. Jana by si určitě chtěla ještě odpočinout. Připojíte se k nám u večeře?"

"Bude mi ctí,"odpověděla jsem mu.

"Výtečně. Marry se o vás postará,"řekl mi s úsměvem na tváři a poté i se starší ženou odešel. V pokoji jsem zůstala jen já a žena, jejíž jméno jsme již znala. Jmenovala se Marry a dost pravděpodobně to byla momentálně moje komorná."Přinesu vám šaty,"řekla mi a odešla. Konečně jsem se postavila na nohy a podíval se z okna, kde to jsem.

 Uviděla jsem velké nádvoří a obrovské hradby, po kterých se pohybovali vojáci. Byla jsem na hradě, ale bála jsem se na jakém a koho.

 Marry se vrátila a v ruce měla sametové tmavě modré šaty. Svlékla jsem si své oblečení, v kterém jsem k mému kupodivu byla stále oblečená, už od mého útěku. Položila jsem je na postel a oblekla si na sebe šaty. Poté jsem se posadila na židličku a Marry mi začala česat vlasy. "Mohla bych se zeptat, kde to jsem?"zeptala jsem se jí mile.

"Vy si to nepamatujete, jak jste se zde ocitla?"řekla mi překvapeně.

"Pamatuji si jen to, že jsem dlouho jela na koni a pak už nic."

"Přijela jste blízko hradeb, kde jste spadla z koně na zem. Pár lidí se vám snažilo pomoct, ale ten váš černý kůň, někteří mu říkají ďábelský, je k vám nechtěl pustit. Až našemu králi se to povedlo a odnesl vás v náručích sem na hrad. Byla jste tři dny v bezvědomí."Nemohla jsem tomu uvěřit, že jsem tak dlouho spala.

"Tři dny?"zopakoval jsem. Marry mi přikývla. Došlo mi, že ten náskok, který jsem si před muži krále Lorase získala už uběhl. Mohli být klidně před hradbami města a mohli ho vypálit stejně, tak jako vypálili poslední vesnici, která mi pomohla. Bylo mi jasné, že po večeři až hrad a město bude spát, tak odsud pro jejich bezpečí budu muset odjet pryč.

"Marry, co je to za království?"zeptal jsem se služebné, abych věděla, jak daleko to mám k moři, kam jsem měla v plánu jet.

"Vítejte v království Jížních břehů, lady Jano,"řekla mi. Zlehka jsem se zaradovala, protože mi zbývalo už jenom pár dnů cesty na jih k přístavu Armenis, kde jsem se chtěla nalodit na jednu z lodí a odplout do zemí za mořem. V tom jsem, ale ztuhla. Marry mě oslovila lady, ale já jsem nikomu neřekla o svém původu.

"Jak můžeš vědět, že jsem lady?"zeptala jsem se jí nervózně. Bála jsem se, že mě poznala, i když já jsem ji neznala.

"Podle vašeho chování a rukou. Pracuji už delší dobu jako služebná urozených dam, a tak je již poznám, i když jsou oblečeny v kalhotách a košili i s bundou jako muži,"řekla mi trochu s opovržení v hlase, že dáma jako já se obléká jako muž. Vždycky jsem si připadala líp v kalhotách než v šatech zvlášt, když jsem jela na koni. Konečně jsem byla pohodlně oblečená k večeři.