Love and fight

Rozhovor s královnou

Otevřela jsem dveře a vešla do komnaty. Byla větší než můj předešlý pokoj. Byl tu stůl, židle, skříň na šaty, krb a krásná postel, dokonce i balkón. Na posteli leželo asi pět šatů. Byli modré, zelené, červené, fialové některé i více barevné. Vybrala jsem si tyrkysové šaty a převlékla se do nich. Marry mi učasala vlasy do spleteného copu. Chtěla jsem si dát i nějaký šperk, když jsem si uvědomila, že žádný nemám. V tom někdo zaklepal na dveře a Marry otevřela. Stála tam služka a v rukách držela asi tři střední krabičky ve tvaru čtberce.Marry si je od ní vzala a položila na stůl."Pozornost od krále,"řekla mi Marry.Byla jsem zvědavá, co je uvnitř, a tak jsem jednu z nich otevřela. Byla tam perleťová čelenka, náhrdelník s drobnými smaragdy a naušnice. Vzala jsem čelenku a dala si ji do vlasů. Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy mi bylo asi dvanáct. Často jssem ze zámku utíkala pryč do nejbližší vesnice a tam si hrála s dětmi poddaných. Nebyla jsem tou dívkou, kterou se snažili vychovat podle etikety. Byla jsem jen prostá dívka, která si hrála s ostatními na louce i v lese, někdy pomáhala rolníkům na polích, pletla věnce z květin a dělala spoustu jiných úžasných věcí. Otec doufal, že když budu starší, tak dospěji a budu se chovat, tak jak bych měla, ale pletl se. Když viděl, že se mnou nic nenadělá, a že mi to spíš prospívá než pohoršuje, jak si dřív myslel, dal mi volnost a já si mohla dělat jen to, co jsem chtěla. Jenže to ho stálo život i většinu mích přátel."Paní,"řekla Marry. Přestala jsem vzpomínat a opět jsem vnímala součastnost. Mé oči však byly rychlejší a začaly z nich téct slzy. Vzala jsem okraj rukávu šatů a utřela jím je.

"Ano. Co se děje?"

"Královna Eleanor chce, aby jste přišla za ní do zahrady."

"Samozřejmě, jak jinak."Sepla jsem ruky, připravená vyrazit a promluvit si s ní, když v tom mi došlo, že neznám cestu.

"Marry, máme problém."

"Jaký?"zeptala se mě Marry nechápavě.

"Já neznám cestu."

"Jestli chcete, tak vám budu ukazovat cestu, kamkoliv budete potřebovat dokud se tu nevyznáte,"řekla mi mile Marry.

"Děkuji Marry. Budu se snažit se tu, co nejdřív vyznat, abych ti nepřidělávala práci."

"To vůbec nevadí. Jste mnohem příjemnější a chováním jiná než ostatní urozené dívky, které zde byli, a kterým jsem sloužila,"řekla mi a vyšla předemnou, aby mi ukázala cestu. Zdálo se, že Marry na hradě sloužila už delší dobu. To by vysvětlovalo i to, jak se ke mě chová, jedná i jak poznala, že jsem urozené krve. Pro mě byla urozenost jen to s čím se člověk narodí, ale i děsná nuda. Většině lidí to slovo stouplo do hlavy a zkazilo je, hlavně v jejich chování. Když jsem se s někým takovým potkala, dlouho jsem to nevydržela a měla co dělat, abych jim nevynadala. Hlavně, když si stěžovali na svůj život. Znala jsem i lidi prostého původu a jejich starosti byli několikrát horší než starosti jejich pánů. chtěla jsem jim jednoho dne pomoct, ale bohužel jsem k tomu nedostala možnost.

 Šla jsem chodbami celá zamyšlená, a tak jsem se moc neorientovala. Poznala jsem dvě chodby, kterými jsem včera večer potajnu prošla. Stále byli osvětlené pochodněmi. Sešli jsme po malém schodišti na nádvoří. Přímo naproti nám byla brána s padací mříží, kterou jsem večer projela. Pod schodištěm jsme zahnuli do prava k malému průchodu. Byl mezi hradem a hradbami okolo něj. Čekala jsem, že zahrada bude malá, ale když jsem z průchodu vyšla, zjistila jsem, že moje doměnka byla omyl. Byla zde menší louka, rybníček, stromy, záhony s květinami, dokonce i ovosné stromy i záhony se zeleninou.

 Královna Eleanor stála u záhonu, kde rostly hortenzie. Chtěla jsem si pár květin natrhat a dat do vázy v mojí komnatě, aby jí dodaly trochu života a pohodlí. Přišla jsem až k ní a poklonila se. "Chci se vás na něco zeptat. Jak jste věděla, že chci odjet?"zeptala jsem se jí. Ta otázka mi vrtala hlavou už od včerejšího večera. K mému údivu jsem nebyla vůbec unavená.

"Pořád jste mluvila o tom, že chcete odjet a v očích vám šla vidět odvaha a odhodlání. Na své pozici jsem se musela naučit číst v lidech, ale ve vás se nevyznám. Něco mi tajíte a já bych chtěla vědět co a proč,"začala mě královna podezírat a taky právem.

"Jak to myslíte?"

"Tak, že ten váš příběh mi nesedí. Pokud vím, v rodě Hamlingů se už přes dvacet let nenarodila dívka."Při těch slovech jsem ztuhla. Na tento detail jsem zapomněla, ale překvapilo mě, že zná rod Hamlingů. Patřil sice k bohatým a známím rodům, ale měla jsem za to, že pouze u nás v království.

"Jak to víte?"

"Protože nás před rokem nevštívil lord Harold Hamling s chotí Alain. Lady Alain byla smutná, že nemá žádnou dceru, ale zato má tři syny."

"Ach vlastně. Lord Jan, Vilém a Henry. Jak jsem na ně mohla zapomenout. Vždycky jsem si je ráda dobírala,"řekla jsem s úsměvem. Byli milí, hodní, dokonce i hezcí, ale trochu víc hloupí.

"Takže, kdo jste. Máte v sobě urozenou krev, ale nejste ta, za kterou se vydáváte."

Tak co si myslíte, kdo je Jana ve skutečnosti?