Love and fight

Konečně

Posadila jsem se na Filipovo pohodlné křeslo u krbu a pozorovala hořící oheň. Snažila jsem se přijít na to, kdo je ta žena, a jak mohla vědět o zlaté knize uložené v královské knihovně. Tu knihu jsem musela získat zpátky a zjistit svůj osud. V hlavě jsem si opakovala její slova. Tvůj lid tě potřebuje. Ta slova ve mě probouzela chuť bojovat. Z mého přemýšlení mě vyrušilo skřípění dveří. Rychle jsem se zvedla z křesla a podívala se k nim."Zatracenej bastard,"křikl naštvaně Filip, když vešel dovnitř."Už chápu proč ho nemáš ráda."

"Čím tě tak naštval,"zeptala jsem se ho opatrně.

"Nemá žádný respekt a úctu, jak ke mě, tak ani k tobě,"řekl Filip a rukou si prohrábl vlasy.

"Jak to myslíš?"zeptala jsem se ho nechápavě.

"Tak, že tě chtěl odvést k jeho bratrovi. Tvému snoubenci."Na Filipovi bylo poznat, že zuří vzteky, zvlášť, když zdůraznil slova tvému snoubenci.

"Já nejsem jeho snoubenka a nikdy jsem nebyla. A navíc, co jsi mu na to odpověděl?"

"Řekl jsem mu,že jsi můj host a zůstaneš tu dokud budeš chtít."Zhluboka jsem si oddechla. I přes to, co mi ta žena řekla, nechtěla jsem odjet zvlášť s Michaelem.

"Proč jsi mi lhala a dělala za mě hlupáka. Chtěla jsi mi vůbec někdy říct, kdo jsi,"rozlobil se na mě a chytil pevně rukama za ramena.

"Za to, že jsi vypadal jako hlupák si můžeš sám. Tajila jsem ti to, abych tě chránila a navíc jsem ti to chtěla dneska říct na tom nádvoří, ale ty jsi mi to nedovolil. Pokud ti to všechno tolik vadí, tak odejdu,"odpověděla jsem mu naštaně a vysmekla se mu ze sevření.  On mě však rychle znovu chytil za ruku a přitáhl k sobě.

"Hlavním důvodem, proč jsem mu zakázal tě odvést pryč je ten, že tě miluji. Zamilloval jsem se do tebe už od té doby, co jsem tě poprvé uviděl ležet v bezvědomí před hradbami. Každý den jsem u tebe seděl a čekal až se probereš, ale zanedbával jsem své povinnosti, a proto jsem tě nechal v péči komorné Marry,"řekl mi Filip už klidněji. Díval se mi přímo do očí. Nevěděla jsem, co mu mám říct.

"Všechno jsem ti to tajila pro tvoje bezpečí. Taky tě miluji a nechtěla jsem, aby se ti kvůli mě něco stalo."Přejela jsem mu rukou přes strniště na tváři. Chytil mi ruku, položil ji na hruď a zašeptal:"O mě se bát nemusíš. Stačí m, že mě miluješ."Emoce ve mě sílily. Naše rty se spojily v polibek. Jeho ruce se omotaly kolem mojich boků a začal mi rozšněrovávat šněrovačku na zádech. Netušila jsem, co se to se mnou děje, ale líbilo se mi to. Sundala jsem mu pásek s mečem, který dopadl kamenou zem. Poté jsem mu začala rozšněrovávat nitky na jeho černé vestě. Konečně rozšněroval poslední řadu šněrovačky na mích šatech. Šaty dopadly na zem hned vedle meče a stejně dopadla i Filipva vesta s košilí. Byla jsem jen v košilce. Filip mě vyzvedl a položil do postele na měkkou kožešinovou přikrývku a lehl si na mě. Mé emoce k němu sílily každým jeho dotekem. Ať už mi sundal košilku, nebo líbal na krku či hrudi, nebo hladil rukama mé stehna. Nejkrásnější a nejbolestivější byl pocit, když do mě vnikl. Bolest však brzo zmizela a já vnímala jeho dech, vůni i každý jeho pohyb. Chtěla jsem víc. Naposledy do mě vnikl a lehl si na bok.