Love and fight

Odhalení a žena v černém

Byl to Michael, Lorasův mladší bratr, který si liboval v násilnění a vraždění. Vedl útok na vesnici, kterou poté vypálil. Ženy nechal znásilnit, muže a děti zabít. Přišel k Filipovi, uklonil se a řekl:"Výsosti, přijel jsem, abych jménem krále Lorase zajistil, že smlouvy uzavřené s bývalým králem Jindřichem, platí i nadále."Jeho hlas zněl arogantně a pohrdavě. Podíval se na mě a na tváři se mu objevil úšklebek."Vás bych tady nečekal,"řekl mi.

"Vy už se znáte?"zeptal se Filip udiveně.

"Samozřejmě, kdo by neznal princeznu Janu z Nigérie, snoubenku mého bratra,"odpověděl mu Michael. Musel být určitě celý šťastný, že mě našel. Jeho úšklebek na tváři mě provokoval. Nemohla jsem to už dýl vydržet. Napřáhla jsem ruku a vrazila mu facku.

"Já nejsem jeho snoubenka,"protáhla jsem skrz zaťaté zuby. Snažila jsem se udržet, abych nevytáhla dýku, kterou jsem měla zastrčenou v botě a nepřejela mu čepelí přes krk. Filip mě držel za druhou ruku, kterou jsem mu vzteky mačkala. Viděl, že mě Michaelova přítomnost dráždí.

"Pojďme se raději podívat na ty smlouvy a projednat jejich platnost,"řekl Filip.

"Jak si přejete výsosti,"odpověděl mu Michael a zamířil k hlavnímu sálu stále se svým úšklebkem na tváři.

"Vyřeším to s ním, a pak si promluvíme v mojí komnatě,"řekl Filip, aby mě uklidnil. Podívala jsem se mu do očí a uviděla v nich snahu mě uklidnit. Přikývla jsem. Filip mě políbil na čelo, a poté odešel do hlavního sálu za Michalem.

Podívala jsem se po nádvoří a uviděla postavu v černém plášti, která se na mě dívala. Byla to ta samá osoba, o které se mi zdálo. Zamířila k průchodu do zahrady a já šla za ní. Zajímalo mě, kdo to je a proč se mi o ní zdálo. Postava se zastavila u zahradního jezírka. Mlčky jsem k ní přišla a sledovala vodní hladinu."Tvůj lid tě potřebuje,"řekla. Měla pevný ženský hlas.

"Kdo jste?"zeptala jsem se nechápavě a podívala se na ni. Ona se však i nadále dívala do jezírka.

"Utekla jsi a opustila svůj lid. Musíš to napravit a bojovat za ně."Bylo mi jasné kam míří. Musela bych se vrátit a získat zpátky trůn, ale bez krveprolití by se to nepovedlo. Mohlo zemřít hodně lidí nebo i já. Nebo tu byla poslední možnost. Musela bych se vdát za Lorase a můj podíl na vládě by byl menší než kdybych vládla sama, či vůbec žádný.

"Já, ale nechci, aby kvůli mě byla prolita krev,"řekla jsem jí zhnuseně a chtěla odejít.

"Ta už dávno byla prolita,"odpověděla mi žena klidným hlasem. Opět si získala moji pozornost a pokračovala:"Pocházíš z rodu, který po celé generace chrání Nigérii. Můžeš žít normální život jako některé ženy z tvého rodu nebo bojovat za ostatní. My si svůj osud nevybíráme. Už odpradávna je napsaný v knize uzavřené zámkem, který jsi mívala u sebe. Ty víš, kterou knihu myslím."Při těch slovech jsem se zděsila. Vždycky jsem měla za to, že kniha, v které jsem si čítávala byla kronikou našeho království. Teď mi, ale došlo, že jsem se mýlila. Byla to kronika naší rodiny, mého rodu a klíč jsem při svém útěku připevnila jednomu vlkovi na krk. Klíčem totiž byl zlatý náhrdelník s přívěškem ve tvaru srdce.

"Jak je to možné? A jak vy o tom víte?"zeptala jsem se udiveně.

"Je tam napsaný i můj osud, tak stejně jako tvé matky nebo tvojí prababičky Kim. Ony bojovali za to, co ty teď chceš zahodit. Nedopusť, aby jejich snaha o lepší život idí byla k ničemu. A nikdy nezapomeň, kdo jsi. Patříš k rodu, který ochraňoval Nigerii po celé generace, jsi vnučka Katharine Obětavé patronky Nigérie a právoplatná královna. Na to nikdy nezapomeň,"řekla mi žena. Zahleděla jsem se do země. Když jsem se jí chtěla zeptat, kdo je, zmizela. Rozhlížela jsem se po zahradě, ale nikde nebyla. Vzpomněla jsem si, že si se mnou chtěl Filip promluvit a já mu všechno vysvětlit, a tak jsem zamířila do jeho komnaty.