Love and fight

Velké rozhodnutí

Držela jsem se na cestě, která byla širší než ostatní a přijela k hlavní městské bráně. Tou jsem vyjela ven na louku a poté po cestě do lesa. Zpomalila jsem Bleska do kroku, protože byla velká tma, kterou protrhával měsíční svit. Dojeli jsme až k potoku, kde jsem z Bleska sesedla a nechala ho napít se vody. Posadila jsem se vedle něj a přemýšlela zda se vrátit či jet dál do přístavu. Vzpomněla jsem si na vypálenou vesnici a její vyvraždění, ale poté jsem si vzpomněla, že mi kdysy náš komoří řekl:"Pro naše království by byl nejvíhodnější sňatek se synem krále Roberta. Jejich království je velké i bohaté a taky má velkou armádu. Nikdo by si nedovolil na ně zaútočit ani mít s nimi potyčku. Tohle si prosím zapamatujte na horší časy. Mohla by jste na jeho dvoru najít útočiště."To bylo asi jediné, co si od něj pamatuji. brzy už mělo začít svítat. Nechtěla jsem již nadále utíkat. Strach mi přikazoval jet dál, ale srdce mi říkal zůstaň. Rozhodla jsem se čelit strachu. rychle jsem nasedla na koně a klusem jela zpět k hradu. Měsíční světlo vystřídaly paprsky vycházejícího slunce. Brány byly stále otevřené. Vjela jsem zpátky na hradní nádvoří. Doufala jsem, že se hrad bude teprve probouzet, ale měla jsem špatný odhad na čas. Když jsem přijela, stájník mi přidržel koně a poté, co jsem z něj sesedla ho zavedl do stáje. Sundala jsem si kápi, kterou jsem celou dobu měla na hlavě. Zahlédla jsem, jak v jedné chodbě nesou služebné snídani do velkého sálu. Zamířila jsem tam také. Šla jsem stejnou chodbou, co večer až ke dveřím, u kterých opět stály stráže. Dveře byli otevřené a já uslyšela, jak někdo říká:"Nevíte, kde je lady Jana?"Poznala jsem, že se jedná o hlas Filipa. Vešla jsem dovnitř.

"Dobré ráno přeji. Byla jsem se projet a rozhodla jsem se, pokud by vám to nevadilo zůstat,"řekla jsem jim a přisedla si na židli ke stolu. Seděli tam jen Filip s královnou bez šlechticů. Podívala jsem se Filipovi do očí. Zářili mu radostí. "Nechám vám připravit lepší pokoj a nějaké šaty. A chovejte se tady jako doma,"řekla mi královna a dala povel služkám.

"Děkuji,"odpověděla jsem jí. Jedna služebná předemne položila talíř a pohár. Do něj nalila kozí mléko. Na stole byl nakrájený chleba, šunka, sýr, zelenina a ovoce. Vzala jsem si kousek ukrátého chleba a namazala ho sádlem."Nedáte si k tomu alespoň šunku nebo sýr?"zeptala se královna a udiveně se na mě podívala.

"Ne děkuji. Během své cesty jsem si zvykla na obyčejné jídlo, dokkonce jenom na samotný chleba bez sádla,"řekla jsem jí. Dojedla jsem a chtěla se jít převléct, když v tom mi došlo, že mi královna nechala připravit novou komnatu. "Dovedu tě k tvojí nové komnatě,"řekla mi královna a vyšla ke dveřím. Udělala jsem pukrlé a chtěla jít za ní, když v tom mě Filip opět chytil za ruku."Jsem moc rád, že jste se rozhodla zůstat. Doufám, že vás lépe poznám. A chci se vás na něco zeptat,"řekl mi.

"Ano a prosím vás říkejte mi jenom Jano."

"Co říkáte, teda říkáš na to, že bych uspořádal ples ma tvoje přivítání,"nabídl.

"To by bylo milé,"odpověděla jsem mu s úsměvem.

"Už bych měla asi jít. Zatím vaše výsosti,"řekla jsem mu, když jsem viděla, jak nás královna pozoruje. Bylo mi to trochu nepříjemné.

"Samozřejmě. A jmenuji se Filip,"řekl mi, když jsem zamířila za královnou. Ještě než jsem společně s královnou opustila síň, jsem se na něj otočila a usmála se na něj. Šli jsme chodbou, kterou jsem již znala, minuly mou bývalou komnatu a šli dál chodbami i po schodech nahoru."Tak tady to je. Doufám, že se vám bude líbit. Kdyby jste cokoliv potřebovala řekněte Marry,"řekla mi královna a vzápětí odešla. Společně se mnou tam zůstala jen komorná Marry. Byla jsem ráda, že je moje komorná právě ona.