Love and fight

Dnes neumírej

Voják se pořádně rozpřáhnul a bodnul. Naštěstí jsem stihla vběhnout mezi něj s Filipem a chytila ránu. Bodnul mě přímo do břicha. Voják vytáhnul dýku a odstrčil mě. Spadla jsem na stan a sklouzla po jeho  stěně na zem. Sáhla jsem si na místo, kde mě voják bodnul. Cítila jsem, jak mi po rukách teče krev. Byla jsem v šoku, takže jsem cítila jen malou bolest od rány. Uslyšela jsem výkřiky a vedle mě spadly dvě mrtvá těla. Jedno patřilo Michaelovi, ale bylo bez hlavy a druhé vojákovi, který mě bodnul.

"Panebože Jano,"křikl Jack a kleknul si ke mně. Přitáhnul si mě k sobě a položil mi ruku na ránu, ze které tekla krev a vpíjela se do hnědých šatů.

"Teď už ji nebude mít nikdo,"řekl samolibě Loras a naposledy se arogantně usmál. Podívala jsem se na něj. Filip mu držel u krku meč a zasadil mu smrtelnou ránu. Lorasovo tělo se svalilo k zemi a jeho krev z něj proudem vytékala.

"Felčara,"zařval Filip a sklonil se ke mně. Chytil mě za ruku a druhou mi podepřel hlavu."Budeš v pořádku Jano."Zadívali jsme se do očí. Už v nich neměl zlobu ani vztek. Po dlouhé době se mě dotýkal. Přála jsem si jen, aby to bylo za jiných okolností.

"Jacku postarej se o naše lidi. Teď jsi jejich vůdce ty,"řekla jsem Jackovi. Cítila jsem, že mě rána začíná víc bolet a krev se mi dere do krku. Ztrácela jsem sílu.

"Postarám se o ně dokud se neuzdravíš. Dostaneš se z toho, uvidíš."Viděla jsem, jak se mu do očí derou slzy."Kde je ten zatracený felčar!"Jack mi stlačoval ránu, ale stále z ní vytékala rudá krev.

"Jano ty mi neumřeš, je ti to jasný. Nedovolím ti to,"řekl Filip a stisknul mi ruku. Začala jsem z úst vykašlávat krev.

"Miluji tě a navždy budu,"řekla jsem Filipovi. Z posledních sil jsem se k němu přitáhla a políbila ho. Filip mi to oplatil a náš polibek byl opět vášnivý. Zapomněla jsem na bolest a vnímala polibek. Byla jsem šťastná. Zachránila jsem mu život, i když mě to stálo můj vlastní. Naposledy jsem se nadechla a s výdechem zavřela oči. Tušila jsem, že někdo zemře už od doby co jsem se vrátila a nyní můj čas nadešel.

Otevřela jsem oči. Jak je to možné vždyť jsem umřela? Sáhla jsem si na ránu, ale nebyla tam. Na sobě jsem měla čistě bílé šaty. Rozhlédla jsem se, kde to jsem. Stála jsem přímo nad svým mrtvím tělem. Viděla jsem, jak u něj Jack s Filipem sedí a z očí jim tečou slzy. 

"Jano. Jano, prosím, vzbuď se,"křičel Filip a třásl s mojím tělem.

"Filipe je to marný. Je mrtvá,"řekl mu Jack. Elizabeth ho objala.

"Zemřrla, aby mě zachránila. Neměl jsem na ni být naštvaný, když jsem ji miloval."

"Ona to věděla."Bylo těžké je takhle zlomené vidět. Cítila jsem, jak mi z očí tečou studené slzy. Harold zabodnul meč do země, poklekl a pronesl:"Ať žije královna."

"Ať žije královna,"začali po něm ostatní vojáci opakovat a poklekávali s mečem zaraženým v zemi. Jakmile všichni vojáci poklekli, zahlédla jsem mezi nimi osobu v černém plášti.

"Tvůj rod tě očekává,"řekla osoba a natahovala ke mě ruku.

"Nemůžu ho opustit,"odpověděla jsem jí a podívala se na zlomeného Filipa.

"Svůj osud jsi splnila, ale zaplatila jsi velkou cenu. Život za život a ty jsi nabídla Bohovi svůj život za jeho."

"Ty jsi věděla, že zemřu?"

"Ano. Budeš ho moct sledovat a slibuji, že bude opět šťastný. Jen pojď se mnou,"řekla žena a natáhla ke mně ruce.

"Sbohem, Filipe,"rozloučila jsem se. Rukou jsem ho pohladila po tváři, i když jsem věděla, že mě necítí. On mi však ruku chytil a přidržel si ji u tváře.

"Sbohem, Jano,"řekl šeptem. Chytila jsem se ženy za ruku. Před námi se objevil fialový portál, ve kterém jsem viděla moji matku s otcem. Naposledy jsem se podívala na Filipa i ostatní a prošla portálem.

Přesně, jak pravilo proroctví, Jana poslední potomek Katharine Odvážné zemřela pro svůj lid, který celá staletí její rod ochraňoval. Filip odnesl Janu na vůz a odvezl ji do její rodiné hrobky u sochy patronky Katharine. Cestou lidé z vesnic i měst dávali květiny na vůz jako poslední rozloučení s jejich princeznou. Po jejím útěku si mysleli, že je zbabělec a není schopna se o království postarat, ale její poslední činn všechno vyvrátil. Jack se oženil s Elizabeth, a jak Janě slíbil, ujal se vlády a spravoval království. Filip se vrátil k sobě na hrad a po dvou letech si vzal za ženu baronku Mortell, kterou mu královna vnutila, jelikož toužila po vnoučatech. Nikdy ji však nemiloval a nebyl s ní šťastný, dokud mu nedala dceru, jeho jedinou radost v životě. Filip jí dal jméno Jana, na kterou nikdy nezapomněla. Každý rok na den její smrti přijel za Jackem. Spolu oslavili a uctili její oběť.

Jack chtěl vrátit zlatou knihu do královské knihovny, ale nikdy ji nenašel. Spolu s ní zmizel i vlk s klíčem a Janin kůň. Kdyby ji totiž našel, shořela by spolu s ostatními knihami a vy z ní nečetli příběh o Janě a jejím posledním činu. Oběti z lásky.

Konec