Love and fight

Michael

Vylezl z postele a posadil se do křesla u krbu. Stále jsem ležela v posteli přikrytá dekou a pozorovala ho. Nad něčím přemýšlel."Nad čím přemýšlíš,"zeptala jsem se ho a šla se mu posadit na nohu s dekou omotanou kolem těla. Chytil mě kolem pasu."Musím ti něco říct,"odpověděl mi ustaraně.

"Tak řekni."

"Slib mi, že mě v klidu vyslechneš."

"Slibuji,"řekla jsem mu, ale bála se, že svůj slib nebudu schopná dodržet.

"Takže. Michael s námi bude večeřet a vzhledem k tomu, že je to bratr Lorase, tak musí sedět v mojí blízkosti."

"Takže vedle mě a já budu muset snášet jeho přítomnost a narážky,"odpověděla jsem naštvaně.

"To, ale není všechno. Prošel jsem s ním každou smlouvu, kterou naši otcové spolu uzavřeli a nenašel jsem nic, čím bych ji mohl porušit. Žádnou skulinku, jak ti pomoct."

"Mohla bych se na ně po večeři podívat. Možná, že bych na něco přišla."

"Dobře. Nechám je sem přinést a podíváme se na ně."Schoulila jsem mu do klína a opřela si hlavu na jeho hruď. Bylo mi příjemně. Filip si položil bradu na moji hlavu a prsty mě hladil po pokožce na rameni. Chtěla jsem, aby to nikdy neskončilo, ale blížil se čas večeře. Zvedla jsem se a začala si oblékat šaaty i se šperky,které jsem si sundala ani nevím jak a kdy."Už mě opouštíš?"zeptal se mě Filip a zvedl se z křesla."Copak ti se mnou nebylo dobře?"řekl, když ke mě přišel a začal mě líbat na krku. Snažila jsem se zavázat si šněrovačku na šatech, ale Filipovy prsty mi to chtěli překazit.

"Musím se jít připravit k večeři."

"Klidně tam můžeš jít i takhle."

"A dat šlechticům další důvod k pomluvám?"

"To je fakt."Povedlo se mi zavázat šněrovačku. Otočila jsem se k Filipovi, naposledy ho pořádně políbila a odešla z jeho komnaty.

Šla jsem jednou z temnějších chodeb osvětlenou pár loučemi. Byla jsem vzhůru sice jenom dva dny, ale znala jsem hrad jako bych tu žila celý život. Už jsem na tomhle hradě jednou byla, když mi bylo deset. Otec sem přijel, aby domluvil smlouvy, které měli pomoct našemu království, kdyby bylo v nesnázích a stále platily. Pamatuji si, že si naši otcové vyjeli na lov i s námi a já spadla z koně přímo do jezera, z kterého mě Filip vytáhl. Byla jsem celá promoklá a onemocnila jsem hned, jak jsme se vrátili domů. Taky jsem si pamatovala, jak jsme si s Filipem hráli po chodbách na honěnou, či schovávanou. Chtěla jsem odbočit za roh na konci chodby, když mě někdo chytil za ruku a zatáhl zpátky do chodby. Naproti mě stál Michael a držel mě rukou pevně pod krkem. Snažila jsem se rukama sundat jeho ruku nebo aspoň uvolnit jeho stisk. "Konečně jsem tě našel princezničko. Můj bratr a tvůj snoubenec touží po tvé společnosti v jeho posteli,"řekl Michael arogantně a spevnil stisk. Začala jsem lapat po dechu. Zhluboka jsem se nadechla a zhnuseně řekla:"Vyřiď tvému bratrovi ať si postel zahřívá sám, protože on není můj snoubenec a já nejsem jeho snoubenka."Kopla jsem ho nohou do rozkroku. Michael pustil můj krk a zařval:"Ty děvko." Okamžitě jsem se vzpamatovala a chtěla vyběhnout z chodby pryč, když mě opět chytil za ruku. Rychle jsem se otočila a vrazila mu facku. On mi ji však vrátil a přitlačil zpátky ke zdi. Chytil mi ruce a zvedl je k mojí hlavě."Nech mě být. Tohle by ti Loras nedovolil. Myslíš, že by byl rád kdyby se mi něco stalo,"řekla jsem mu a snažila se ho od sebe dostat.

"Jsi snoubenka mojeho bratra, takže si s tebou můžu dělat, co chci. Patříš mu a on už se nemůže dočkat až tě dostane."Přichytil si moje ruky jen jednou rukou a druhou mi zajel pod sukni, kde mi jel po pokožce směrem nahoru.

"Já mu nepatřím. Nikdy nebudu jeho, protože už něčí jsem."

"Toho princátka."Michael mě opět chytil oběma rukama a zasmál se. Nevěděla jsem jestli jsem zděšená z toho, co se děje nebo naštvaná za to, co o Filipovi a mě říká.

"Není to žadný princátko. Je to král Jížních břehů a já jsem právoplatná královna Nigerie. Ty ani Loras mu nesaháte ani po kotníky,řekla jsem mu zhnuseně. Michael mě ještě víc přirazil ke zdi. V očích mu zlostí šlehaly blesky.

"Dávej si pozor na jazyk. Jednou tě Loras opět získá a uvidíme jestli budeš stále, tak odvážná,"odpověděl. Ještě chvíli mě bezbranou pozoroval, ale nakonec mě pustil ze sevření a odešel. Zůstala jsem tam stát a vzpamatovávala se z toho, co se právě stalo. Byly to téměř dva týdny, co jsem mu utíkala a on mě nakonec našel. Za tu dobu jsem mu nikdy nezapomněla, co udělal mím lidem. Moje nenávist k němu rostla stejně rychle jako láska k Filipovi.