Love and fight

Utajení tajemství

"Princezno Jano. Jste to vy?"vykoktal ze sebe a chystal se pokleknout. Rychle jsem ho chytila za ramena a zvedla zpátky za nohy.

"Ano sire Greji jsem to já. Ale oslovujte mě lady Jano žádná princezno. Rozumíte?"

"Ano rozumím. Ale já to nechápu. Všichni si myslí, že jste uvězněná na zámku."

"Utekla jsem. Myslíš, že by mě tam Loras dokázal uvěznit, když jsem dokázala utéct i vlastnímu otci?"

"To určitě ne. A upřímnou soustrast princezno. Váš otec byl skvělý muž a výtečný král,"prohlásil, dal pravou ruku v pěst a přitiskl ji k srdci. Vzpomněla jsem si na to, když otec umíral a jeho poslední slova."Uteč,"opakoval stále dokola. Musela jsem potlačit slzy.

"Děkuji. Sire Greji král s královnou neví, kdo jsem, a tak to i musí zůstat,"řekla jsem po chvíli.

"To nebude snadné zatajit. Smím-li se zeptat. Proč jim neřeknete, kdo jste?"

"Kvůli jejich bezpečí."

"Jano to nevyjde. Loras vás hledá po celém království, a když vás nenašel vyslal posli do sousedních království, aby vás našli a navíc, co mám říct králi a královně, když se mě na vás zeptají?"Jeho hlas byl starostlivý a plný obav.

"Řekneš jim, že nevíš, kde se princezna nachází a taky jim řekneš, že jsi slíbil, že nikomu nic o mě neřekneš kvůli mému bezpečí. Rozumíš?"

"Rozumím. Udělám, co po mě žádáte princezno. Ale nyní můžu vás doprovodit do sálu,"zeptal se mě a nabídl mi svoje rámě. Vřele jsem ho přijala a společně vyrazili do sálu.

Panovala v něm veselá atmosféra. Všichni se smáli a povídali si mezi sebou, hudba hrála, šlechtici tančili a služebnictvo obsluhovalo. Sebrala jsem stříbrný pohár s vínem z tácu služebné, která kolem mě zrovna prošla. Zamířili jsme k oknu, kde stál Filip s jeho matkou a jednou šlechtičnou.

"Výsosti dovolte, abych vám představila sira Jonathana Greje z Nigerie,"řekla jsem, když jsme k nim přišli.

"Výsosti,"pronesl sir Grej a uklonil se.

"Rád vás poznávám sire Greji. Tohle je baronka Elizabeth Mortell,"představil nám Filip ženu.

"Lady Jano máte nádherné šaty,"řekla mi baronka.

"Děkuji. Dárek od královny,"odpověděla jsem jí a usmála se na královnu. Ta mi úsměv oplatila a odešla tančit.

"Tančíte ráda?"zeptal se mě Filip, jakmile odešel sir Grej s baronkou na taneční parket.

"Ano. Je to pro mne vysvobození z téhle plesové nudy,"odpověděla jsem mu.

"Pro mě taky. Takže smím prosit?"optal se a podával mi ruku. Přijala jsem ji a odvedl mě na parket. Měla jsem radši způsob tance vesničanů, protože neobsahoval žádná pravidla, zato tanec urozené vrstvy měl jisté pravidla jako například uklonit se svému partnerovi na začátku a konci tance, nevydávat příliš hlasité zvuky a pár dalších drobností. Tančit s Filipem bylo kouzelné. Tančili jsme spolu nejmíň tři tance po sobě. Oči se mi začali únavou klížit a víno mi začalo stoupat do hlavy.

"Když mě omluvíte půjdu si už lehnout,"řekla jsem Filipovi, když jsme si popvídali s milým párem šlechticů.

"Smím vás doprovodit,"překvapil mě Filip. Zlehka jsem přikývla a přijala jeho rámě, jenž mi nabízel. Šlechtici se Filipovi uklonili a odvedl mě pryč ze sálu.

"Víš moc toho o tobě nevím. Nechceš mi o sobě něco říct?"zeptal se mě cestou.

"Ani ne. Já toho o vás vím docela dost. Rád střílíte z luku, jezdíte na koni, jste dobrý vládce své země, nastoupil jste na trůn velmi mladý, nabízeli vám spoustu urozených dam, které jste odmítl, máte za sebou již jednu válku, kterou jste vyhrál a utržel v ní zranění na levém boku, díky čemuž jste byl pár dní v bezvědomí,"řekla jsem mu. Udiveně se na mě podíval. Stále jsme vedle sebe kráčeli chodbou, když mě najednou chytil za ruku a přitáhl ke svému tělu. Tep se mi zrychlil a polyl mě pot. Dívali jsme si přímo do očí. Stěží jsem pokla nahromaděné sliny uvnitř úst. Pravou rukou mi pohladil tvář a zašeptal:"Kde jsi byla tak dlouho. Ty můj strážný anděli."Sledoval mě upřeným pohledem snad až do mého nitra. Cítila jsem, jak mi červenají líčka. Naše rty se k sobě začali přibližovat až se najednou spojily v pevný polibek. Když se naše rty od sebe znovu oddělily, dívala jsem se do země a zlehka se pousmála."Jsi tak krásná,"zašeptal mi do ucha. Vzpomněla jsem si na den, kdy k nám zavítal lord Loras a řekl mi ty samá slova. Rychle jsem od sebe Filipa odstrčila celá vyděšená."Co se děje?"zeptal se mě nechápavě. Začala jsem lapat po dechu. Vracely se mi vzpomínky, co všechno se stalo, když jsem Lorase odmítla.

"Filipe, promiň. Já...já nemůžu,"vykoktala jsem ze sebe a začal od něj pomalu couvat.

"Jano. Jsi v pořádku? Co se děje?"začal klást otázky celý vyděšený. Podívala jsem se na něj. Vypadal vystrašeně.

"Promiň,"řekla jsem mu slabým hlasem, otočila se k němu zády a rozeběhla ke své komnatě. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a opřela se o ně. Stále jsem lapala po dechu. Sjela jsem zádama po dveřích na studenou zem a rozbrečela se. Slzy mi stékaly po tváři a dopadaly na hedvábné šaty. Po chvíli jsem se ze země zvedla a lehla si na postel, kde jsem únavou usnula.