Love and fight

Příprava války

Posadil mě do křesla u krbu a dal mi napít vína na uklidnění. Stále se mi klepaly ruce špinavé od krve. Filip namočil bílé plátno do vody a potom mi začal omývat ruky. Stále jsem se nemohla vzpamatovat z toho, co se stalo."Tvůj kůň je v pořádku,"řekl, aby mě uklidnil.

"Já...Já ho zabila,"vykoktala jsem ze sebe a podívala se na Filipa.

"Ano, ale kdyby jsi to neudělala byla by jsi ty i matka mrtvá,"odpověděl mi Filip. Ruce jsem už měla čisté, ale šaty stále špinavé.

"Kdo za to může?"zeptala jsem se Filipa a napila se vína.

"To nevím."

"Byl to Michael. Určitě to má na svědomí on."

"Je to možné. Ty si teď potřebuješ odpočinout a vzpamatovat se,"řekl mi. Chtěla jsem protestovat, že jsem v pořádku, ale ruce se mi klepaly a mi bylo jasné, že by mě ignoroval a udělal si všechno po svém. Přikývla jsem a Filip mě přenesl do postele. Přikryl mě kožešinovou přikrývkou. Lehnul si vedle mě a přitáhnul si mě k sobě. Zavřela jsem oči a vnímala jeho prsty hladící moji pokožku.

Utíkala jsem tmavým lesem. Snažila jsem se vyhýbat větvím stromů a kmenům padlých na zemi. Najednou jsem o něco zakopla a spadla. Podívala jsem se o co jsem zavadila. Na zemi leželo mrtvé tělo sira Greje. Vykřikla jsem a začala opět utíkat.

S výkřikem jsem otevřela oči a dovnitř vrazil voják s mečem v ruce. Můj křik zesílil."To nic, má paní. Král mě pověřil ať na vás dám pozor,"řekl mi voják a rozhlédnul se po místnosti, aby našel důvod mého křiku. Přestala jsem křičet a uklidnila se.

"Nikdo tu není. Zdál se mi jen zlý sen,"odpověděla jsem. Voják zastrčil meč zpátky do pochvy a chystal se odejít z místnosti. Všimla jsem si, že Filip už neleží vedle mě, dokonce nebyl ani v místnosti.

"Jak se jmenujete?"zeptala jsem se vojáka a vylezla z postele.

"Emmet, má lady,"odpověděl.

"Emmete, kde je král?"zeptala jsem se a přehodila přes sebe plášť.

"Má zasedání se šlechtici ve velkém sále."Došlo mi, že jsem prospala večeři a slíbila mu, že s ním na zasedání budu. Zakryla jsem pláštěm šaty špinavé od krve a zamířila do sálu. Emmet šel celou dobu za mnou jako můj stín. Už jsem byla u pootevřených dveří do sálu, když jsem uslyšela, jak někdo řekl:"Proč by jsme měli jít do války kvůli ženě díky, které to všechno začal."Byl to hluboký mužský hlas. Rozhodla jsem se zůstat za dveřmi a poslouchat.

"Protože je naše povinnost jí pomoct,"křikl Filip.

"Dneska jste kvůli ní málem přišel o matku,"řekl ten samý hluboký hlas.

"Ano, ale díky ní je i naživu. Nevíme, kdo na hrad zaútočil, jestli obyčejní lapkové a nebo jestli jim dal někdo příkaz. Pokud se však správně domníváme, může za to bratr krále Lorase, Michael."

"Můj králi, ten ale odjel pryč brzy zrána,"přidal se do rozhovoru někdo jiný.

"To ano, ale to neznamená, že nemohl najmout lidi, aby na hrad zaútočili,"odpověděl rázně Filip muži.

"Když půjdeme do války, můžeme prohrát nebo přijít o krále,"namítl opět muž s hlubokým hlasem.

"To je riziko každé války, které kvůli princezně Janě rád podstoupím. Když půjdeme do války, můžeme získat další území a královnu. To za to riziko stojí."Cítila jsem se provinile. Odstoupila jsem od dveří a šla zpátky do Filipovi komnaty. Emmmet mi dělal doprovod až ke komnatě. Zůstal stát přede dveřmi a já si šla lehnout zpátky do postele. Pocit viny byl silný. Kvůli mě moje království trpělo, kvůli mě se Filip hádal se šlechtici, všechno se to dělo kvůli mě. Zavřela jsem oči a doufala, že je to všechno jen jeden velký zlý sen. K mé smůle nebyl. Dveře zavrzaly a dovnitř někdo vešel. Podle chůze jsem poznala, že je to Filip.

"Má pravdu,"řekla jsem a otevřela oči.

"Ty nespíš?"zeptal se mě udiveně a přišel k posteli.

"Ne."

"Kdo má pravdu?"

"Ten muž s hlubokým hlasem."

"Lord Willstoon? Vždycky brblá a rozmlouvá, ale nakonec následuje svého krále a je rád za každou bitvu,"řekl Filip se smíchem.

"Má pravdu. Všechno se to děje kvůli mě."

"To není pravda."

"Ale je. Kdybych si vzala Lorase nic z toho by se nestalo a všichni by byli šťastní."

"Já bych šťastný nebyl a ty taky ne. Můj život se celý změnil k lepšímu od doby co jsem tě poznal a musím říct, že se mi líbila Jana, která se usmívala a byla odvážná."Zlehka jsem se na Filipa usmála.

"Zkus se pořádně vyspat. Od doby co přijel Michael se toho hodně stalo,"řekl a přikryl mě přikrývkou.

"Pořádně jsem se nevyspala už dlouho,"odpověděla jsem mu. Chytil mě za ruku a lehl si vedle mě.

"Zlé sny,"zašeptal mi do ucha.

"Ano,"řekla jsem zklesle.

"Tak je zkusím zahnat a ty zkus spát. Potřebuješ to,"přikázal mi. Otočila jsem se a položila si hlavu na jeho hruď. Filip mě obejmul rukou a já zavřela oči. Cítila jsem se v bezpečí.